Irmu (28) po pěti letech ve firmě povýšili. Jenže radost z důvěry šéfa i vyššího finančního ohodnocení jí nevydržela ani čtrnáct dní. Zjistila, že jí to kolegové nedají zadarmo.

„Absolutně mě nerespektují,“ stěžuje si na své podřízené mladá žena, ze které se ze dne na den stala jejich šéfová. „Pořád si nechtějí zvyknout na to, že už nejsme kolegové, jako dřív. Na mě teď je, abych jim zadávala a rozdělovala úkoly a řídila veškerý chod kanceláře. A za to zase já odpovídám svému šéfovi. Nedělám žádné změny oproti předchozímu nastavení, nechci po nich více práce, ani nic podobného, co by se jim mohlo nelíbit. Přeji si jen, aby věci odevzdávali včas a v pořádku. Jenže to toho chci asi moc,“ rozčiluje se. A má proč.  Žádné z jejích přání nebývá vyslyšeno včas, pokud vůbec.

boss

„Zpočátku mě pořád brali jako svou kolegyni. A také na to hřešili. Zadané úkoly odevzdávali ještě později, než dříve, protože měli pocit, že to jako jedna z nich pochopím a omluvím. Když jsem jim to ale vyčítala, jen se smáli. Prý s tím nic nenadělám, dělají, co mohou. Zrovna mně, která o jejich práci věděla vše, mohli tohle vykládat! A konzultovat se mnou případné nejasnosti a problémy? O tom jsem si mohla nechat jen zdát,“ svěřuje se Irma s tím, že se rozhodla vzít své šéfování z druhého konce.

Když to nešlo po dobrém, zkusila to po zlém. Zavedení trestných bodů za nedodání zadané práce ani pravidelné porady ale také nedopadly nejlépe. „Začali mě nesnášet a ignorovat! Jako bych to všechno chtěla pro sebe! Vždyť je to moje a jejich práce, tak o co jde? Úkoly teď sice podřízení plní relativně včas, protože nikdo nechce přijít o část výplaty za neplnění povinností, ale jak mohou, tak mi to oplatí i s úroky. Snaží se mě nachytat, na čem jen jde, dělají mi naschvály. A že se mnou v kanceláři nepromluví ani klika od dveří, to je snad všem jasné. Vůbec nevím, jestli mi tohle slavné povýšení stálo za to,“ lituje Irma. Za svým nadřízeným ale zatím nezašla.

„A ani to neudělám. Co bych mu tak jako oznámila? Že jsem neschopná udělat si mezi lidmi pořádek? To by si asi vůbec neřekl, že svěřil vedení kanceláře neschopné slepici! Raději ještě chvíli vyčkám, jestli se situace neuklidní. A jestli ne, odejdu. Jedno vím ale jistě. Už nikdy nepřijmu povýšení, díky kterému bych musela šéfovat svým bývalým kolegům,“ dodává Irma.

Čtěte také:

Reklama