Vztahy

Šéfová si líčí jen jedno oko

Mojí šéfové bude letos padesát. Poprvé jsem ji viděla první den v práci – u pohovoru nebyla. Jelikož to bylo moje první zaměstnání, trochu jsem se bála, jak budu tuhle novou autoritu zvládat. Dosavadní autorita – maminka – se mnou měla poslední dobou nejeden spor ohledně způsobů plnění zadaných úkolů a také jejich termínů, neboť nad expedicí komunálního odpadu ven z bytu samozřejmě vítězila knížka a občas i nějaká ta počítačová hra.

Domů jsem přišla s úsměvem – moje šéfová vypadala docela fajnově, připadala mi i správně potrhlá, ale hlavně žádný velký boss typu: „Budete jíst, až vám řeknu!“

Postupem času jsem na ni začala být docela alergická, protože mi zadávala úkoly, se kterými jsem neměla podle mého nic společného. A to byl ten problém – teprve v práci jsem zjistila, že ačkoli jsem byla přijatá na pozici bezpečáka, budu fungovat i jako personalistka, což mi při pohovoru rozhodně řečeno nebylo. Byla to pro mě španělská vesnice, nedokázala jsem se orientovat v pracovních poměrech a podobných věcech a veškeré chyby mi byly samozřejmě vytýkány. Práce bezpečáka mě ale bavila a předtím jsem nemohla nic sehnat, tak jsem zůstala. Začalo mě bavit obojí, i když mě mrzelo, že ani jednomu nelze věnovat 100 % mého pracovního času.

Šéfová mě zatím vyváděla z míry svými výstřelky v chování, v oblékání i líčení, což jsem nesla obzvláště těžce, protože na své oblečení dbám a barvy zásadně ladím. Oční stíny používala výhradně zelené a oranžové, občas si před poradou stihla nalíčit jen jedno oko. Než jsem jí stačila cokoliv říci, odběhla z kanceláře.

Proč v minulém čase? Před čtrnácti dny se její devítileté dceři, jedinému a vymodlenému dítěti, stal velmi těžký úraz hlavy a nebylo jisté, jestli to holčička zvládne. V rámci nouzového řešení přibyly dvě nové kolegyně, které zaučuji, protože brzy budu končit a stěhovat se, ale také proto, že šéfová je s dcerou v nemocnici a objeví se jen občas, aby udělala věci, které neznám nebo ke kterým nemám pravomoc. Je mi jedno, jaká je a co nosí, ať už umí úkoly vysvětlit nebo ne, hlavně ať je šťastná. Třeba jako dnes, když mi do telefonu líčila, že Emilka začala mluvit...

veselá_hruška


Ano, úkoly, které člověku rozhodně nepřísluší, dokážou vždycky potěšit. :) Ale šéf řekne, že je to třeba udělat, a tak to někdo udělat musí. A proč ne zrovna bezpečák? :) Jinak je dobře, že Emilka je z nejhoršího venku a vy, zdá se, taky!

A co váš šéf? Napište na adresu redakce@zena-in.cz!

   
13.06.2007 - Láska a vztahy - autor: Richard Klíčník

Komentáře:

  1. avatar
    [3] arjev [*]

    Hruštičko,ať se ti daří na novém.

    superkarma: 0 13.06.2007, 12:42:57
  2. avatar
    [2] mam-ča [*]

    Jsi hodná holka. Vůbec nezáleží na tom, kdo je šéf a kdo podřízený, kdo má co na sobě a čím se líčí. Každý z nás je především člověk, a až potom "pracovník".
    Ty jsi to pochopila hodně brzy, a proto se v životě neztratíš.

    superkarma: 0 13.06.2007, 11:49:58
  3. avatar
    [1] elfos [*]

    Pěkně napsané, Hruško.. hlavně závěr. Jo, je to tak.

    superkarma: 0 13.06.2007, 10:41:30

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme