Vztahy v zaměstnání bývají někdy komplikované. Tomu nesedne ten, druhému zase onen. Někomu vadí příliš kritický šéf, jinému zase podrazy od kolegů. Co člověk, to názor. Někdy se ovšem stane, že kolektiv vzácně drží při sobě, a to je pak radost do práce chodit. Ale nic netrvá věčně…

Třicetiletá Alena pracuje už osm let v jedné menší firmě. Patří mezi ty šťastné, kteří do práce chodí rádi. Vlastně patřila… Po všech těch letech, kdy se těšila z každého dne, neboť jí nebylo zatěžko vykonávat v tak příjemném prostředí a pod vedením tak uznalého šéfa žádné úkoly, přišla změna.

  • Bohužel jde o situaci, kterou nemůže nijak ovlivnit, a tak jen přemýšlí, zda ještě vydržet a doufat, že se stane zázrak, nebo odejít.

Práce, kterou dělám, mi sedla,“ začíná své vyprávění mladá žena, která se po škole pár let hledala, ale pak zakotvila v malé firmě, kde ji přijali jako člena rodiny a zaškolili do problematiky natolik, že si připadala časem pro podnik příjemně užitečná. „A také mi to dávali najevo, což člověka dost motivuje,“ dodává.

Jeden z majitelů jí dokonce říkával, že mu připomíná jeho dceru, která se vdala a odstěhovala na druhý konec republiky. „Vlastně se k nám všem oba šéfové chovali dobře a hlavně férově,“ doplňuje ještě Alena, aby bylo zřejmé, že nešlo o nějaké postranní úmysly nadřízeného...

Na začátku roku však nastal ve firmě zásadní obrat. Dcera, kterou šéf tak často zmiňoval, se totiž rozvedla a nastěhovala zpět k rodičům i se svými dětmi, jejich vnoučaty. A hodný táta jí samozřejmě nabídnul, že by mohla pracovat v rodinné firmě, aby si vydělala nějaké své peníze a přišla mezi lidi.

žena s cigaretou

Aspoň tato verze se k nám v šeptandě dostala,“ nastiňuje vzniklou situaci Alena, které to přijde jako logické řešení, jež plně odpovídá tomu, co si o svém šéfovi myslí. „Je to hodný člověk, který se snaží všem pomáhat. A pokud jde o jeho dceru, udělal by pro ni cokoliv, to je jasné.“

Bohužel se ukázalo, že dcera se moc nepotatila. Její otec byl vždy noblesní pán, který svému oboru rozuměl. Jak bylo výše řečeno, dobře rozuměl i duši svých zaměstnanců – a se všemi proto vycházel nadstandardně dobře.

Dcera naopak byla úplně mimo a nakonec její denní pracovní náplň spočívala v tom, že ráno přišla, dala s některými kolegy cigárko a přerovnala si věci na stole z pravé strany na levou. A druhý den opačně…

K pořádné práci se neměla a brzy vyvolala mezi původními zaměstnanci i nepříjemné dusno. „Je to takový malý NAPOLEONEK, který jen kouká, kde by vytvořil svým pletichařením nějaký svár,“ popisuje s jasnou záští v hlase novou zaměstnankyni Alena, která pociťuje, že stávající stav je ohrožením nejen pro zaměstnance, ale dost možná pro budoucí chod celé firmy.  

A není to jen její názor. Neefektního nového zaměstnance si všiml i druhý společník ve firmě a nakonec vznikl svár i přímo mezi majiteli. „A to jsme všichni mysleli, jací jsou to kamarádi. Dokonce jejich rodiny dřív jezdily společně na dovolené. Teď se sotva pozdraví, když se v práci potkají,“ komentuje nešťastný vývoj ve firmě žena, která už regulérně prochází inzeráty a uvažuje, že raději sama vyklidí pole, než aby se nechala ještě více zatáhnout do těchto podivných her rozmazlené dcerušky. 

Myslím, že šéf si dobře uvědomuje, že jeho dcera je neschopná a že by asi těžko hledala někde jinde práci. Ale tak to víte, krev není voda,“ uzavírá nejen svůj příběh smutně Alena…

Přečtěte si také:

Reklama