Děkuji za toto téma.

Jsem nyní na mateřské, od loňského července.

Předtím jsem pracovala jako regionální ředitelka jedné firmy působící v oblasti služeb. Mými podřízenými byly samé ženy - vlastně holky.

Byly jsme většinou stejně staré, se stejným, tj. vysokoškolským, vzděláním, těsně po škole. Já jsem měla to štěstí, že jsem uspěla v konkurzu na vedoucí místo. Dnes to možná vidím jako smůlu pro svoje kolegyně.

Ano, byla jsem ta nepříjemná šéfová, na kterou se určitě nadávalo, která by z podřízených sedřela kůži, vyžadovala naprostou oddanost firmě. Protože já sama jsem pracovala celé dny, byla ochotná pro firmu udělat téměř cokoliv.

Zákaznický servis musel být perfektní, účetnictví bez chybičky.

Dnes bych sama sobě nafackovala za svoji hloupost. Moje mateřská byla pro ostatní asi vysvobozením.

Možná i pro mě - otevřela mi oči a vysvobodila mě z té klece - ráno do práce, pracovat na 100 a více procent, večer se chvíli věnovat manželovi a pak si ještě připravit něco do práce. I v noci jsem se vzbudila, když mě něco napadlo, a udělala si poznámky.

Na moji obranu lze jen říci, že si nyní svůj problém uvědomuji a slibuji, že po mateřská už se NIKDY nebudu ucházet o vedoucí funkci. Možná bych v ní obstála už lépe, ale přesto moje vlastnosti mě k ní určitě nepředurčují: pedant, sobec, puntičkář, vztekloun.

Přeji všem ženám-in lepší šéfy a šéfové, než jsem byla já.

Vaše žena-in


Dobré ráno všem ženám-in,

dnes se budeme bavit o těch, se kterými se většina z nás každý den setkává, a to jsou naši nadřízení.

Děkuji jedné z Vás za poslání příspěvku. A vážím si její upřímnosti. Jistě nebylo lehké být na Vašem místě a mnohé z nás jsou raději v pozici podřízených. Přeji Vám, abyste si v budoucnu našla zaměstnání, ve kterém budete spokojená :-).

A co Vy? Jaké máte zkušenosti se svými šéfy? Nebo máte šéfovou? Možná se Vám dnes ráno přihodilo něco, co Vás rozplakalo nebo rozesmálo a Váš nadřízený v tom hrál hlavní roli.

Posílejte nám své příběhy a my ty nejzajímavější články odměníme!

redakce@zena-in.cz  

Reklama