Čekala na mě na zastávce. Už z dálky jsem ji poznala podle výrazné červené tašky a červených balerínek, které si koupila minulý týden. Jednou přišla dokonce celá v červené od hlavy k patě. Až jsem jí záviděla, jak jí to slušelo. Je prostě na barvy typ. Sluší jí všechny syté a výrazné, v barvách se rozsvítí, omládne a já vedle ní vypadám jako neutrální šedá myš. A to jsem, prosím, o nějaké čtyři roky mladší. :-)
Ale co nadělám, když se zblázním do nějaké výrazné barvy, a to je opravdu zřídka, mám pak stejně problém tu věc nosit.

Jednou jsem si v Polsku koupila nádherné sytě červené lakovky. Kotníčkové se stříbrnou sponou a karé špičkou, styl šedesátých let, no prostě boží. Vezla jsem si je pyšně domů a těšila se, jak si k nim budu zkoušet různé kalhoty...
No a stalo se, co se dalo čekat: Kromě těch černých, které jsem na sobě měla v obchodě, k nim nic nešlo.Připadala jsem si jak vodník... zelené šaty, botky rudé.



Co s nimi? Nebyly zrovna levné a na výměnu do Polska trochu z ruky.
I vzala jsem milé boty a začala je nabízet kolegyním v práci. „Hm, jsou krásné, ale kdyby nebyly červené... putovaly z jedněch rukou do druhých. Každého odrazovala ta vyzývavá, nápadná, ba skoro drzá červeň. Až na jednu spásnou duši, která zajásala: „Jé, červené, ty by se mi zrovna hodily, koupila jsem si červenou kabelku..." Dala jsem jí je se slevou, jen aby si to nerozmyslela.



Červené boty už nikdy. Ba ani modré, oranžové, a žluté už vůbec ne. 
Asi jsem zbabělá, neumím být nápadná, chci splývat s davem, být šedá myš.



Ale jak tak koukám, ty barevné doplňky jsou přímo pastvou pro oči.
Mohla bych mít alespoň barevnou kabelku...
Třeba žabičkově zelenou?

Jak jste na tom s barvami vy?
Nosíte výrazně barevné oblečení?
Nebo alespoň doplňky?
Mění se s věkem váš vztah k barvám?

Měli by lidé u nás chodit barevněji oblékaní?

Reklama