Díky mé obyčejné nevypracované postavě jsem zvedala lidi v dopravních prostředcích ze sedadel. Ovšem, kdo mne zná, ví, že jsem k tomu napomohla i svým oblečením volného střihu, jež nosí hlavně těhotné. Netoliko i já, protože hlavně v loňském parném létě mi dělalo dobře chodit ve vzdušném volném oblečení.

Díky kombinaci těchto prvků jsem nechtěně zvedala lidi ze sedadel v tramvaji a metru, a u známých, jež jsem náhodně po dlouhé době potkala, jsem vyvolávala radostné gratulace…

V dopravních prostředcích jsem nejprve vysvětlovala, že nejsem těhotná, protože mi bylo trapné přijmout místo na úkor někoho, kdo by si to tehdy zasloužil více než já, i na úkor těch, kdo ze sedadel vyskakovali (protože přiznejme si to, - náctiletí to nebyli). Měli jste ovšem vidět ty obličeje – rozpaky, někdy úšklebky.

Po té, co ze sedadla vyskočil i pivní typ, co každý den určitě zdolává svých dvacet a krabičku cigaret, jsem se rozhodla místo přijímat. Proč?

Ze dvou důvodů… Říkala jsem si, že je to jednak proto, aby příště pustili sednout i ty opravdově těhotné, ale jednak proto, že jsem své protějšky v podstatě ztrapňovala. Svojí pravdomluvností jsem jim vlastně nepřímo naznačila, že se dopustili společenského faux pas – neb mi vlastně sdělili, že jsem prostorově výrazná.

Cožpak u známých, tam se to v pohodě vysvětlilo a všemu jsme se nakonec zasmáli. Ale jak se zachovat například u pedikérky, jež najednou z ničeho nic prohlásila: „To je dobře, že jste si udělala na pedikúru čas, ve vašem stavu to potřebujete!“ Chvíli jsem přemýšlela o jakém stavu to mluví (opilá jsem nebyla, na jehlách také nechodím, kuří oka nemám…), až mi to po chvíli došlo. Jen jsem celou dobu přemýšlela, jak bych jí odpověděla na otázku, ve kterém měsíci očekávání jsem. Naštěstí se pedikérka nezeptala – a já jsem tam už nikdy nešla…  

A teď mi nezbývá věřit, že se to jedno místo toto léto pro mne vždy najde...

Reklama