Tuto sobotu a neděli se v malé obci s pohnutou historií a unikátním názvem Kadlín u příležitosti oslav 660 let od první písemné zmínky konalo slavnostní otevření rozhledny Hradišť a  muzea Kadlín. Koně, historické masky, divadlo a mnohé další zajímavosti čekaly všechny, kdo tento víkend do Kadlína zavítali. Žena-in byla při tom!

 

 

Vemte cepy a hrr na ně!
,,Ty, kdo nejsi kůže líná, vítáme tě do Kadlína!" píše se na ceduli s úvodem k sedmi kadlínským zastavením. Čtyři z nich se nachází v areálu kadlínského muzea, které bylo slavnostně otevřeno v sobotu v deset hodin. Nikoliv, jak by se dalo očekávat, projevy, ačkoliv ani o ty nebyli návštěvníci ochuzeni, ale předáním cepů starostovi Kadlína panu Zdeňkovi Šestákovi, místnímu kronikáři Vlastimilu Čechovi a ředitelce regionálního muzea Mělník paní Miloslavě Havlíčkové. Trojice vyznamenaných musela před diváky prokázat, že jsou si schopni vydělat na chléb a vymlátit ze snopů zrno. Obzvláště ředitelka se chopila činnosti s takovou vervou, že to málem ani cep nepřežil. Že se na staré umění nezapomnělo pak všem ukázal jeden z nejstarších obyvatel Kadlína, když se s profesionální zručností chopil cepu a předvedl, jak se to správně má dělat.

Za jednu motyčku...
Pak už nastoupili jednotliví autoři a propagátoři čtyř kadlínských zastavení, umístěných v muzeu - představena nám byla expozice venkovského kováře, expozice staré selské techniky, expozice polních plodin, kde jsem seznala, že rozeznám mák od pšenice, ale ječmen od žita už jen stěží, a asi nejúchvatnější (autorům všech ostatních expozic se omlouvám, ale nemůžu si pomoct) expozice motyček. Její tvůrce, propagátor a milovník motyček Martin Pithart nám zarecitoval báseň ,,Za jednu motyčku šel bych světa kraj" a pak už nechal mluvit své motyčky - dvojité, srdcovité, dlouhé, krátké, univerzální, viniční, nosatce, krumpáče, zkrátka všelijaké - celou jednu prostornou místnost jimi autor uměleckého řešení většiny expozic František Valena vyplnil.

Hradišť hlídá skřítek
K otevření muzea nám zazpíval dětský divadelní soubor TY-JÁ-TR, zavyl místní psí hlídač a pak už se s průvodem historických masek vyrazilo pátým zastavením - na nejrůznější rostlinstvo a květiny bohatou naučnou stezkou - k zastavení šestému. Devatenáct metrů vysokou rozhlednu na něco málo přes tři sta metrů zvícím vrchu Hradišť postavil Pavel Dvorščík za spolupráce obyvatel Kadlína i okolí. Na dřevěnou rozhledničku s kamenným prvním patrem smí vystoupit maximálně dvanáct lidí, ale výhled je z ní vskutku zajímavý. Mšenský sbor Intermezzo spolu se starostkou Mšena zapěl českou hymnu a podtrhl tak celkově vlastenecké ladění kadlínských slavností. Nezapomenutelná byla také báseň o skřítkovi, který usnul na vrchu Hradišť, dílko to jedné z obyvatelek Kadlína. A pak už se vyhodnotila nejhezčí historická maska - vítězkami se staly "nejstarší" účastnice - návštěvnice z doby ledové.

Každý něco pro vlast a vesnická diskotéka
Krátká šermířská ukázka uvedla vernisáž obrazů Petra Pěnkavy v obecní hospodě - mě osobně nejvíc zaujalo dílo "Obr zvracející na perníkovou chaloupku" a následovalo "Každý něco pro vlast" v podání dětí z TY-JÁ-Tru. Nutno říci, že čtveřice černých vdov, pivovarník, pan z Pytlů nebo učitelský skutečně excelovali a Klicpera by se za tohle zpracování svého díla rozhodně nehněval. Sobotní den uzavřela pravá "vesnická" diskotéka - kdo nezažil, neví, o čem mluvím - hrála se Dáda Patrasová a jiné pecky let historičtějších, než byli účastníci průvodu, do toho se točil řetízkáč, mladíci obléhali střelnici, zkrátka romantika jak má být. Úspěšně jsem několika ranami minula všechny růže a pak už jsem se vydala k rozhledně, podívat se na večerní ohňostroj.

Motorky a mše svatá
V neděli pokračovala přehlídka historie příjezdem stařičkých i novějších motocyklů, které jistě potěšily oko každého milovníka veteránů, a mší svatou v posledním z kadlínských zastavení - v kostele sv. Jakuba Většího. Ten kdo nebyl kůže líná a zavítal do Kadlína rozhodně nelitoval - byl svědkem úchvatného regionálního patriotismu a vlastenectví, nadšení a vůle - Kadlín a jeho sedm zastavením jsou důkazem toho, že když se chce, jde leccos, i peníze se nakonec dají sehnat - a úsilím a ochotou obyvatel se může i nevelká obec na předělu dvou okresů (Kadlín vlastní unikátní silnici, která končí v polích, protože sousední okres se rozhodl ji nedostavět) stát živým muzeem minulosti a zároveň cestou k budoucnosti. Jak říká starosta Kadlína: ,,Tady když nezapomenete zasít, tak vám vyroste všechno." Takže pokud někdy zavítáte na východ od Mělníka, neopomeňte navštívit Kadlín - stojí to za to!

Více informací o Kadlíně získáte zde.

Pocházíte Vy nebo někdo z Vaší rodiny či známých z malé obce? Víte, jak se tam žije? Myslíte si, že by se takové projekty jako je kadlínských sedm zastavení měly podporovat, nebo je považujete za přežitek a finance byste věnovala spíše na rozvoj průmyslu? Myslíte si, že český venkov vymírá? Nebo se naopak obrozuje?

 

Reklama