Reklama

 

Autobus nás unášel k hotelu a já litovala, že nemám oči po celém obvodu hlavy. Nevěděla jsem, kam dřív koukat. Napravo…nalevo…napravo…nalevo… Musela jsem vypadat jako divák, který bedlivě sleduje tenisový zápas.

 

Klimatizace v autobuse nás ukryla před spalujícím vedrem a moje smysly byly nažhavené podat nejvyšší výkon.

Palmy, krásné hotely, přístav…. Na vše jsem valila kukadla stejně jako děti na Mikuláše s čertem.

 

Vše kolem mě bylo tak nové, tak jiné, tak tajemné… Se zatajeným dechem jsem pohlédla na úžasný, bílý komplex, který vypadal jako fantazie ze snu, jako pouhá představa zabalená v mlze….

 

„Tak to je náš hotel…,“ řekla jsem synovi a naprázdno polkla.

Hotel Arabia Beach předčil všechna má očekávání.

 

Palmy a všudypřítomná zeleň budily pocit jakési vzpoury proti okolní poušti. Takhle nějak podobně to musí vypadat v ráji, blesklo mi hlavou, když jsme přicházeli k recepci.

 

Nevnímala jsem horko, nevnímala jsem ani šrumec kolem sebe. Jen jsem vykuleně hltala tu krásu okolo a stále dokola a dokola si říkala, já tu opravdu jsem!

 

Jsem už velká holka, jsem máma dvou dětí, ale ve chvíli, kdy jsem vstoupila do pokoje, který se na týden měl stát naším domovem, cítila jsem se jako princezna. Jako skutečná princezna ze zámku… Jen ta korunka mi chyběla.

 

„Mami, to je nádhera! To je prostě boží! Že jo?“  David se na mě otočil a v očích mu plápolaly jiskřičky dětské radosti.

„Jo… to je fakt boží….“
Rozhlédla jsem se pomalu kolem sebe a bylo mi jasné, že se mi odsud nebude chtít. Už ten první den jsem věděla, že odjezd obrečím stejně, jako jsem obrečela stěhování…

 

Vybalili jsme věci, hodili na sebe plavky a hurá k moři!
Sbíhala jsem po schodech a srdce mi bilo v hrudi tak silně, že být mi o třicet let víc, byl by to pravděpodobně můj poslední běh v životě.

Za chvíli ho uvidím… za chviličku už u něj budu stát! Myšlenky mi létaly hlavou jak bělásci z kytky na kytku a já se cítila na deset let.

 

O pár minut později jsem ho opravdu spatřila….
Modré, průzračné a nekonečné….
Moře mě přivítalo tichým šumem a mně se opět rozklepala brada… Nebyla jsem schopna pohybu. Jen jsem tak stála a zírala na tu modrou krásu.

 

Palmy na mě vrhaly příjemný stín a nebýt jásotu mého syna, stála bych tam pravděpodobně dodnes…

„Mamíííí, pojď se vykoupat!“ David cákal kolem sebe a slané kapičky mě opět vrátily do reality.

Smočila jsem ruce, nabrala písek do dlaní a prohlížela si ho s takovým nadšením, jakoby to nebyl jen „obyčejný“ mořský písek, ale vzácný poklad.

Vlastně… pro mě to skutečně byl poklad….

 

Po chvíli jsem udělala krok a nechala ten nekonečně modrý zázrak pohladit mé nohy.
Je to moře opravdu slané?
Nabrala jsem vodu do dlaně a špičkou jazyka ochutnala…. Úsměv se mi rozlil po tváři a já lehce přikývla. Je slané… ;o)

 

Rozeběhla jsem se a s výskotem se vrhla střemhlav do té průzračné a teplé krásy.
Moře mi hladilo celé tělo, já pozorovala blankytně modrou oblohu, a byla jsem šťastná. Tak šťastná, jak jsem nebyla už léta….

 

Den příjezdu uběhl jako voda…
Měli jsme za sebou první místní večeři, seděli jsme na balkoně a vychutnávali si klid, ticho kolem sebe… I David, který jinak nezavře pusu, se nechal unést pohledem na noční moře a jen seděl a pozoroval černé vlnky, které si mezi sebou povídaly řečí moře…
Ano, ano… tou řečí, které my nerozumíme a kterou vnímáme jen jako tichý šum.

 

Hlavou se mi honil milion věcí.
Myslela jsem na místní lidi, kteří se k nám chovali tak krásně! Tak mile!

Myslela jsem na to, co nás čeká… Těšila se na nový den. Těšila se, až se opět rozeběhnu do moře… Přemýšlela jsem, kam vyrazíme na výlety…

 

 

O půlnoci jsme zapnuli v pokoji klimatizaci a zavrtali se do krásných, velikých postelí…
Vzpomněla jsem si na starou pověru: Co se ti zdá první noci na novém místě, to se ti také vyplní.

 

Popřála jsem Davídkovi krásné sny, zhasla lampu a nechala se převozníkem odvést do říše snů….

 

 

Chcete vědět, co nás potkalo den následující?
Zajímá vás, jak se naše dovolená dál vyvíjela?

Pak si nenechte ujít příští díl seriálu Sedm dní v Egyptě, který na našem magazínu vyjde již za týden.

 

Předchozí díly naleznete zde:
Sedm dní v Egyptě: Nioneta odlétá
Sedm dní v Egyptě: Nioneta a trapas

 


Doporučuji: Pokud chcete prožít skutečně krásnou dovolenou, klikněte na: www.fischer.cz