Toto alarmující číslo je ale jen špičkou ledovce. Ve skutečnosti se jedná o pouhou desetinu případů, na které se přijde a nějak se řeší. Počet týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí je mnohonásobně vyšší.

nSmutná statistika, kterou jsem se dozvěděla na tiskové konferenci SOS dětské vesničky, mnou otřásla. Kolik dětí trpí, je bito, zneužíváno a týráno svými rodiči, či nejbližšími, aniž by si toho jejich okolí všimlo? A pokud si náhodou všimne, nechce si pálit prsty a dělá, „mrtvého brouka“. Ať už ze strachu, zbabělosti, nebo nezájmu.

Většinu případů nahlásí učitelé, nebo dětští lékaři, kteří si všimnou zjevných příznaků-nejen modřin a podlitin, ale i poruch chování, které se vlivem týrání na dětech projevují. Ale existuje i psychické týrání, které až tak zjevné není a snadno se nepozná. Psychickým týráním může být ponižování, nadávání, ale i nedostatek péče a lásky.

Týrané děti strádají psychicky i fyzicky a nesou si svá traumata do dospělosti.

A bohužel, pak je přenášejí dál na své děti, protože neznají jinou normu a vše se opakuje. Je dokázáno, že týrané děti bývají často tyranizujícími rodiči.

Dá se těmto dětem nějak pomoct? Ano, všímat si dění kolem sebe a nebýt lhostejní. Nejhorší je nedělat nic a zavírat před problémem, který se mě zdánlivě netýká, oči.  

A to je účelem kampaně „Tak snadno se to nepozná“, která chce probudit veřejnost a upozornit na to, že týraných, zneužívaných a jinak zanedbaných dětí u nás žije mnohem víc, než si myslíme.

Zvýšit nejen naši vnímavost vůči okolí, ale poskytnout i důvěru dítěti, které se na nás třeba obrátí o pomoc. Včasný zásah může zcela změnit dětský život a mnohdy ho i zachránit.

Ilustrační foto: SOS dětské vesničky

Reklama