Reklama

„Tak, troje dupačky, dvě čepičky, mastička na opruzeniny, noční košile, přezůvky, mast na bolavé bradavky…“ kontroluji tašku připravenou do porodnice již asi po desáté a znovu reviduji její obsah. A teď zpět k internetu, přečíst si nějaké babské rady, uvařit čaj z maliníkového listí a k tomu slupnout něco kořeněného. Ano, už je to bohužel tak, i já patřím k těm asi 40 procentům těhotných žen, které tak zvaně přenášejí.

Termín porodu vypočtený nejpřesněji, jak to dnes jde (podle ultrazvuku ve 12. týdnu) uplynul a nic se neděje. Zkracující se kontrakce ani mohutný proud odtékající plodové vody, jako to bývá ve filmech, se nedostavil. Juniorovi se zřejmě líbí tam, kde je, a na krutý svět venku se příliš nehrne. No nedivím se mu, ale já už bych to přece jen měla ráda za sebou. Ještě že v dnešní době existuje internet, kde se dá najít rada téměř na všechno…

womanDoporučuje se červené víno, skořice a nechráněný pohlavní styk. Hm, to zní jako vyhlídka na docela fajn večer, kdybych ovšem nevypadala jako velryba vyvržená na břeh, neschopná rychlejšího pohybu, a už několik týdnů mě nepálila žáha. Sex ani víno tedy bohužel nepadají v úvahu. Tak dál: „vygruntovat byt, chodit do schodů a na dlouhé procházky, skořice, lněné semínko, teplé koupele a vydrhnout podlahu vkleče na čtyřech“. Předpokládám, že ne nezbytně v tomto pořadí.

Po rozsáhlém úklidu doma jsem se rozhodla vyzkoušet lněné semínko. Doporučovala mi ho totiž i švagrová, která má s porodem poměrně čerstvou zkušenost, a jak jsem již po několikáté zjistila, dá se jí důvěřovat, že to s těmi babskými radami zas až tak moc nepřehání. Zašla jsem tedy do obchodu, koupila předražený sáček semínek a přemýšlela, jak si je upravím, aby byly alespoň trochu stravitelné. No, v diskuzích na internetu určitě najdu nějaké recepty od zkušenějších „přenašeček“.

„Spařte dvě lžíce drcených lněných semínek horkou vodou a vmíchejte např. do jogurtu.“ Ach jo, vždyť já jsem ty semínka koupila vcelku, a ne drcená, napadne mě najednou a jdu se raději přesvědčit do kuchyně. No tak nejenom, že jsou vcelku, ale velký nápis na pytlíku mě upozorňuje také na to, že se jedná nikoliv o len, ale o sezam. Na co jsem to v tom obchodě probůh myslela? Že by se mi podvědomě vloudilo: sezame, otevři se? No nic, tato pokročilá fáze „těhotenské demence“ mě už nemůže zaskočit. Odkládám sáček s nepotřebným zrním a jdu si dát raději horkou koupel.

Zabralo to! Ale bohužel jen na to, aby se mi chtělo spát. No nic, zítra je taky den, a už to přece vyjít musí, pomyslím si a snažím se v posteli uvelebit tak, abych mohla alespoň trochu dýchat a zároveň nezalehla mimino v břiše. Nejde to jinak než se vypodložit několika polštáři, díky kterým se člověk octne v nepříliš pohodlné poloze, připomínající některou z pokročilých figur jógy.

Po z větší části probdělé noci je tu další den, asi bych si raději měla překontrolovat tašku s věcmi do porodnice, kdyby to na mě dnes přišlo. Takže: „mast na opruzeniny, dvě podprsenky na kojení, porodnické vložky, jednorázové pleny pro dítě…“

Máte už zkušenost s tím, jaké jsou poslední dny před porodem, jako naše redakční kamarádka Eva? Co byste jí poradily jako zkušené matky? Jaké bylo vaše čekání, kdy už to přijde?

Napište nám o tom!