Bulvár

Sedět na nočníku - ztráta času


V životě jsem toho ztratila opravdu mnoho: klíče, šperky, peníze a takové ty věci, které ale až tak nemrzí.

Jednou z velkých ztrát byla ztráta našeho psa.
Bylo to v předvečer před Štědrým dnem, šla jsem navštívit své rodiče, a jelikož už děti měly zakoupené bouchací kuličky a různé rachejtle, v ten večer je venku zkoušely.
Najednou rána, a jelikož náš pes všechny tyto zvuky velmi špatně nese, otočím se a pes nikde.

Zmateně jsem začala pobíhat a hledat ho nejprve kolem domu, pak i na jiných sídlištích, po hodině marného hledání jsem dorazila k našim vysvětlit jim situaci, tak se do hledání zapojila celá rodina. Po propátrání snad celého města pes nebyl k nalezení, všichni jsme ho obrečeli.

Pak mamka dostala nápad zavolat do rádia, kde bývá rubrika Ztráty a nálezy, a bohudík, pejsek se našel a kupodivu v sousedním vchodě. Po té již zmiňované ráně se lekl, a místo aby utíkal do vchodu, kde bydlí rodiče, spletl se a zamířil do vedlejšího vchodu.
Chytře vyběhl i do správného patra, kde ho našel soused, a jelikož venku bylo minus 20 st., zželelo se mu ho a vzal ho k sobě. Pejsek se tam měl moc dobře, baštil si celou dobu šunčičku, zatím co my, zmrzlí až na kost, lítali venku a hledali ho. Nejsmutnější ale bylo, že měl soused dvě děti a ty myslely, že jim o den dříve pejska přinesl Ježíšek, tak měly moc velkou radost.
Tedy jen do té doby, než jsem si ho odváděla.


Také jsem již ztratila iluze, bylo to v době, kdy mě v mých 25. letech propustili z práce – snižování stavů.
Přihlásila jsem se na úřad práce a hledala další zaměstnání. Za půl roku jsem absolvovala nejméně 30 pracovních pohovorů, u poloviny mi jasně a stručně sdělili, že v mém věku mě nezaměstnají, protože by mne zaučili a já jim odešla na mateřskou dovolenou.
Ani mé argumenty, že nad rodinou nepřemýšlím, nepomohly. Proto se mohu jen smát výrokům pana Škromacha, že kdo chce pracovat, práci si vždy najde :o).

Když se hledání nového zaměstnání přehouplo do dalšího půlroku, vzdala jsem to a odešla na mateřskou dovolenou.

S příchodem syna na svět, jsem sice našla veliké štěstí, ale neustále ztrácím nervy, protože náš syn je trochu aktivnější  než ostatní dětičky. Není snad minuta, co by poseděl na jednom místě, nemá čas ani jíst, ani spát a naučit ho na nočníček bude asi nadlidský výkon, protože pro něj je to strašná ztráta času.
Sedět na něm a čekat, jestli se zadaří, když by mezitím mohl rozmontovat celý byt :o)


Milá ženo-in,
váš příspěvek jen dokazuje, že život je plný nejen ztrát, ale i nálezů. Jedno, jakoby doplňovalo druhé.
Jde jen o to, z jaké strany to člověk bere.
Ztráta vašeho pejska byla nálezem pro sousedovy děti a a váš syn radši nalézá nové zkušenosti, než by ztrácel čas na nočníku.

   
20.02.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [1] Věrulinka [*]

    Pejska máme,čubičku,ale nesmíme ji pustit,hned uteče a tak jsme ji nějak podobně hledali.Spí s námi v postely,ale venku je k neudržení.Pan Škromach,škoda mluvit.Měj se dobře a práce se najde,vydrž.

    superkarma: 0 20.02.2006, 11:16:19

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme