Na miminko se moc těšila, ale z narození dcery se radovala jen prvních pár desítek minut. Jakmile si ji zdravotní sestra odnesla, aby udělala potřebná vyšetření, začala Zdena propadat panice. Co když jí tam něco špatného udělají? Nemůže jim upadnout? A co kdyby ji vyměnily za jiné miminko? Tyhle a další děsivé otázky jí běžely hlavou a neustaly, ani když dceru dostala nazpět. Hlídala ji jako ostříž a dokonce na její malé tělíčko udělala několik znamínek fixou, pro všechny případy. Přesto v noci raději oka nezamhouřila a moc se těšila domů. Jenže tam to lepší nebylo.

Od svého dítěte se nehnula ani na krok, brala ho s sebou i na záchod. Měla jsem utkvělou představu, že někdo přijde a Zuzanku odnese. Navíc jsem začala slýchat hlasy, které mě peskovaly za to, že nejsem dost dobrá máma, když se od ní vzdálím. Nenechala jsem ani Karla, svého muže, aby ji sám hlídal. Problém pro mě bylo, i když si ji chtěl jen pochovat. Trnula jsem hrůzou, že jí něco udělá,“ popisuje své potíže mladá maminka. Manžel sice tušil, že to není úplně v pořádku, ale připisoval její chování hormonům a příliš úzkostné povaze. Jenže jednoho dne se nemohl dostat domů.

„Normálně jsem si odemkl dveře, ale otevřít nešly, jen na kousek. Stála za nimi totiž velká hromada věcí. Volal jsem na Zdenu, ale ta neodpovídala. Jen bylo slyšet, jak tam pláče. Ze strachu, že se k nám někdo vloupal, jsem ihned zavolal policii, a ta hasiče. Když jsme společně do bytu vrazili, našli jsme manželku s dcerou v náručí sedět na okenním parapetu, ale zvenku! Hrůzou mi ani nešlo nadechnout se. Křičela, že nám Zuzanku nedá. Naštěstí u ní byl ten hasič včas a vtáhl je dovnitř. Pak už šlo vše ráz na ráz. Přijela záchranka a ženu si odvezla. No a já zůstal s malou doma sám,“ popisuje chvíle strachu Karel, kterému naštěstí pomohla s péčí o miminko jeho maminka. Trvalo totiž dlouhé tři měsíce, než Zdenu s diagnózou „poporodní psychóza“ z psychiatrické léčebny propustili.

„Já si tehdy vážně myslela, že jde Zuzance o život. Pořádně jsem nespala, nejedla, aby mě někdo neotrávil. Ty hlasy v mé hlavě naprosto přehlušily veškerý zdravý rozum. Měla jsem dokonce i přeludy, vídala obličeje v zrcadle. Já ale absolutně netušila, že to není realita! Naštěstí mi lékaři pomohli včas. Nasadili léky, chodila jsem na terapie, a konečně pochopila, proč se to všechno dělo. A že za to vlastně nemůžu. Díkybohu se malé nic nestalo!“ vzpomíná Zdena, která se o svou dcerku opět stará. Ale zatím pod dohledem rodiny.

„Mám strach, aby se to nevrátilo. Je hrozné podezírat svou vlastní ženu, ale kdo něco takového nezažil, neuvěří. Nicméně zdá se, že léčba působí, tak snad se vše v dobré obrátí,“ přiznává Karel a optimistická je i Zdena: „Zpočátku bylo sice náročné po těch měsících najít si opět cestu ke své dceři, ale dnes už je vše na dobré cestě.“

Co je to poporodní psychóza?

Duševní onemocnění, které je známé také pod pojmem laktační psychóza, nemá s kojením vůbec nic společného. Jeho spouštěčem bývají velké hormonální změny a celkové vyčerpání po porodu. I když postihuje častěji ženy, které měly psychické problémy už před otěhotněním, trpět laktační psychózou může naprosto kterákoli čerstvá maminka. Onemocnění se nemusí projevit bezprostředně po porodu, ale i s odstupem týdnů či měsíců.

Rozhodně není správné zaměňovat laktační psychózu s poporodním blues či poporodní depresí, byť ani tyto potíže nejsou zanedbatelné a jsou mnohem častější. Jenže v případě psychózy může jít o život – mamince i dítěti.

Příznaky psychózy

Postižená maminka totiž trpí nejen nespavostí, náhlými změnami nálad, poruchami pozornosti a depresí, ale také zmateností, výpadky paměti, ztrátou zábran a pojmu o čase, paranoiou, halucinacemi a bludy. Není schopna vnímat realitu ani pečovat o dítě, takže se stává nebezpečnou jemu i sobě. V těch nejhorších případech totiž dochází k sebevraždám a vraždám. A pozor! U některých maminek se může nemoc projevovat i euforicky. Mají pocit, že jsou těmi nejlepšími maminkami na světě, všechno zvládnou, nepotřebují spát, jenže tím vším se brzy vyčerpají a situace se obrátí.

Rychle k lékaři

Čím dříve se nemoc podchytí, tím snáze může být léčena. Proto v případě výše zmíněných symptomů nebo nejasností raději co nejdříve vyhledejte lékaře. Popřípadě maminku s příznaky k lékaři nasměrujte. Pro začátek stačí třeba jen pediatr, který už poradí, co dál. Léčba trvá v závislosti na stavu, v němž se pacientka nachází, v řádu týdnů až měsíců. Dochází k medikaci a nezřídka je nutná i hospitalizace.

Lze psychóze předejít?

Do jisté míry to u některých maminek možné je. Důležité je umět odpočívat, dostatečně spát a jíst. Velkou roli hraje také pomoc rodiny, nebojte se ji o ni požádat.

Čtěte také:

Uložit

Uložit

Reklama