Osobně si myslím, že na cestování jsou spíš uzpůsobení muži jak ženy, vzhladam k tomu, že pokud je příroda zavolá, nemají sebemenší problém svoji potřebu vykonat.Bylo to v únoru loňského roku, když jsem se vydala na cestu do Itálie kamionem se svým kamarádem.

Před cestou jsem ještě radši šla dvakrát na záchod. Po x hodinách mně začal močový měchýř vysílat signály, že za nedlouho bude plný. Koukla jsem na hodiny a jelikož zbývalo 45 minut do další přestávky, nedávala jsem na sobě nic znát. Patřím k lidem, kteří neradi ovlivňují či omezují své okolí a o to víc, když jsou v práci. Třičtvrtě hodiny uteklo celkem rychle a my v Rakousku odbočili na odpočívadlo s malým domkem uprostřed. Velkou rychlostí jsem vyskočila z kabiny, šťastná, že měchýř opět vyprázdním. Jaké bylo nemilé překvapení, když jsem chytla na kliku velké kadibudky... Zamčeno. Druhé dveře taky a třetí jakbysmet. Co teď budu dělat? za kadibudku k lesu se dalo dostat jen přes vysoký plot ozdobený několika ostnatými dráty. Kamarád mi nabídl svůj kamion jako křoví, abych mohla v klidu potřebu vykonat. Z jedné strany byla ničím nekrytá dálnice a nehodlala jsem způsobit nějakou dopravní nehodu, až se nějaký řidič bude smát mému pokusu, dostat se staženýma kalhotama pod korbu. Z druhé strany asi 20 zaparkovaných kamionů, jejichž majitelé se tam různě proplétali, povídali si, svačili... Tuto nabídku jsem odmítla a rozhodla se, že to ještě výdržím. Po půl hodině jsme s vydali na cestu a kamarád mne ujistil, že zastaví zas po chvíli, abych mohla na záchod. za volantem na svůj slib zapomněl a já jsem byla nucena (se svým neomezovanim) držet močový měchýř na uzdě a hlavou se mi honili myšlenky na Tycho de Brahe, který údajně na prasknutí oné části těla zemřel. Byla jsem jako na trní a očima posunovala hodiny. Konečně jsem se po pěti hodinách dočkala a má první cesta vedla velice rychle na záchod, kde jsem se ještě zkomolenou angličtino-němčinou snažila přemluvit paní "hajzlbábu", aby mě vrátila z dvou eur. Měla jsem sto chutí jí tam ty dvě eura už nechat, když se paní začala přehrabovat v drobných a s nic neříkajícím výrazem mi vrátila příslušný počet mincí. Po otevření dveří vedoucích na "dámy" mě praštil takový puch, že jsem ještě kontrolovala jestli je na dveřích opravdu panenka. Při obalování mísy toaletním papírem jsem už opravdu měla na mále :) Nevím jak dlouho jsem tam cupela, ale připadalo mi to jako věčnost. Po návratu do kamionu na mě čekalo otevřené víno a omluva, že na to úplně zapomněl a měla jsem se připomenout.

Ráno ve tři hodiny jsme se po snídani, která se skládala z čokoládového a pudinkového koblihu a capucina, vydali na cestu. Teď už na vykládku do firmy, kam jezdí pořád a mají tam svůj pokojík na případný spánek, sprchu atd. Po cestě (jak už je u mě zvykem) začala volat příroda. Tentokrát ovšem druhým koncem. Za to mohli ty koblihy! Tuto potřebu nejsem schopná vykonat kdekoli, mám nějaký blok nebo co. A tak natěšená, jak si (po řádném vyčištění mísy a obložení prkýnka) sednu a potřebu vykonám, mi ubíhaly kilomzachodetry docela rychle. Po přivítání se s "kolegy" jsem se s osuškou a kosmetickou taštičkou vydala do oné místnosti, kde na mě měla čekat sprcha s horkou vodou a zářivá mísa toalety. Otevřu dveře, mísa nikde. Otevřu druhé, mísa nikde... Po krátkém prostudování terénu jsem zjistila, že mísu ani nenajdu, oni to byly zachdy turecké. :( Tak jsem aspoň vyprázdnila močový měchýř a studenou, sem tam vlažnou vodou jsem se osprchovala. Nikdy víc jsem nechtěla domů jak odsud :) Asi se mně zželelo italum nebo snad pána Boha a při vykládce nás zrovna naložili do Německa. čurat už se mi po cestě nechtělo a nafukující se střeva jsem zaspala. Teď už v Německu jsem konečně usedla na onu mísu. Po těch toaletách co jsem po cestě potkala jsem si úplně užívala samočistících prkýnek, bezdotykových splachovačů a umývadel... Konečně se mi zas objevil úsměv na rtech.

Z Německa už jsme pak jeli domů, Naštěstí se příroda unavila a zbytek cesty probíhal bez komplikací. Jenom od té doby, když se řekne cestování mi na mysl vjedou všechny záchody, které jsem navštívila a otázka kde budu čurat příště :D

A jsem po téhle cestě utvrzena v tom, že nás příroda trochu diskriminovala a muže na cesty líp vybavila :)

A lidé v tom pokračují všude. Takový záchod mají v holandském Den Haagu na promenádě. A co ženy???

 

Seboosis

Pozn. red. : Text nebyla redakčně upraven

Máte ale trpělivost!! :) ...záchody, to by bylo na celé denní téma :)


  • Cestujete rádi?
  • Čím nejraději?
  • Co vás veselého potkalo na vašich cestách?
  • Co vás překvapilo?
  • Na co nikdy nezapomenete?
  • Jaká byla ta nejdelší, nejzajímavější, nejpovedenější cesta?
  • Jakou cestu už byste nikdy neopakovali?

    Pište mi na redakce@zena-in.cz

    heslo: cesta

Pište, budu se těšit na vaše cestovatelské příběhy, zážitky, povídky, zajímavé fotografie...

Kdo mě dnes nejvíce pobaví, rozesměje, překvapí, dostane krásnou dřevěnou kazetu s šesti druhy čajů Pickwick!

caje

Reklama