Rodina

Seboosis: Já už ho splnit nechci

Mým dětským snem bylo stát se paní učitelkou, otevřít si svou vlastní školku a mít spoustu dětí. Respektive sedm. Sedm kluků. Dokonce mi začali říkat Sněhurka. Mám i vymyšlené jména: Cedrik, Swen, Sebastian, Samuel, Alexej, Adrian, Maxim. Jedno, možná dvě z toho snad použiju.

Svůj dětský sen jsem si splnila do určité míry. Není to otázka mých dětí (zatím jsem bezdětná), ale je to otázka povolání. Vystudovala jsem střední pedagogickou školu se zaměřením na předškolní a mimoškolní pedagogiku. Zdárně jsem odmaturovala a tím to skončilo. Ne že bych přestala mít děti ráda, ale ve větším počtu... to je prostě nad mé síly. Na praxi jsem se o tom nesčetněkrát přesvědčila. Většinou se nedaří jednoho jedince(pokud jsou dva, to už je na zabití :D), aby si šel řádně sednout ke stolečku k ostatním, kteří už na něj netrpělivě čtvrt hodiny čekají, je někdy nadlidský výkon a když k tomu ještě umí sprostě odfrknout...

I já jsem byla potitulovana jménem zvířete, které si teď spousta lidí spojuje s čokoládou Milkou. V takových momentech se mně otevírá kudla v kapse... :) Tak se přesunete k ostatním dětem, pomáháte jim s úkoly a jedním koutkem oka pozorujete, jak onen jedinec, byť chlapec, rajtuje s kočárkem přes celou třídu, přejíždí v rychlosti překážky, přičemž panna zůstává s pochroumanou rukou ležet na koberci. Ačkoli jsem cholerik, dokážu se udržet. Ale kdybych to měla provozovat každý den, asi brzo skončím v blázinci. V nemocnici už jsem skončila.

S rozseknutým obočím, když se přede mnou rozletěli dveře vedoucí do dětské kuchyňky. Pomalované a prostříhané rukávy nekomentuju, posléze jsem si zacla brát staré oblečení. Ale tady je hlavně zásluha rodičů a jejich výchovy. Já bych si nedovolila ve školce učitelku neposlechnout. Prostě po škole mě tento sen opustil a vzdávám hold všem učitelkám, které to vydrželi třicet čtyřicet let. Já už teď jenom chci jedno, dvě, maximálně tři děti. Dobře je vychovat a hlavně být pro ně suprovou a nejúžasnější maminou.

Seboosis

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

A o čem jste jako malé děti snily vy a nesplnilo se vám? Napište nám svůj příběh! Adresu už jistě všechny znáte:

redakce@zena-in.cz

Došlé příspěvky budeme v průběhu celého dne zveřejňovat a nakonec vybereme jeden, jehož autorku odměníme sladkým balíčkem plným čokolády.

   
09.06.2010 - Děti - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. avatar
    [8] enka1 [*]

    Seboosis — #7 Tak ať se ti daří v dalším hledáníSml16

    superkarma: 0 09.06.2010, 13:01:30
  2. [7] Seboosis [*]

    enka1 — #6 Ted momentalne jsem nezamestnana, ale delala jsem ve fabrice, v baru, na hotelu, jako au-pair. Ja vim, ze to ma i sve pekne stranky, ale v hlave se mi pri vzpominkach prvne pripomenou ty "spatne".

    1. na komentář reaguje enka1 — #8
    superkarma: 0 09.06.2010, 12:55:26
  3. avatar
    [6] enka1 [*]

    Seboosis — #5 Znám, neboj, je to opravdu vysilující práceSml22. Máš pravdu s těmi rodiči, taky jsem byla z jedněch na Neurolu. Jen jsem chtěla říct, že to povolání  má i pěkný stránky .

    Smím se ptát, co děláš teď?

    1. na komentář reaguje Seboosis — #7
    superkarma: 0 09.06.2010, 12:09:56
  4. [5] Seboosis [*]

    enka1 — #3 Ja prave psala, ze je to i o rodicich. Kdyz chlapecek natrhl druhemu ucho a ucitelka jim to rekla, rodice jenom vytrestili oci a prohlasili: Nas Petrik? To by nas Petrik nikdy neudelal, ze Petriku. Petrik samozrejme zakroutil hlavou a pro rodice vyreseno. A jedinec s kocarkem odmital jakoukoli naplanovanou praci, ne jen moji...

    1. na komentář reaguje enka1 — #6
    superkarma: 0 09.06.2010, 10:54:27
  5. avatar
    [4] mio [*]

    Taky jsem vždy toužila stát se učitelkou v mateřské škole. Pak se k nám načas nastěhoval bratr s manželkou a jejich 3 letým synem - a bylo po snu..

    superkarma: 0 09.06.2010, 10:38:44
  6. avatar
    [3] enka1 [*]

    Částečně proto jsem v ID. Vydržela jsem 25let. Zvlášť posledních 10 dalo zabrat.

    Ale první) asi jsi měla na první praxi smůlu.Toho kočárkáře asi nelákala práce, kterou jsi naplánovala. Na takové většinou platí ignorace a dát rodičům proplatit vzniklé škody.

    Ale druhé)ona má ta práce i spoustu pěkných a potěšujících chvil. Když vidíš na dětech určité pokroky, když se ti svěří s něčím, co neřeknou ani doma, když ti po létech řeknou - jak jste to s námi mohla vydržet,když ti rodiče pošlou pugét růží s díky...........

    Grázlíků přibývá.Je to tím, že mnozí si myslí - zabezpečené a najedené dítě je už vychovanéSml15, ale je pořád dost těch, kteří dělají radost. Jo a ze zkušnosti: z velké většiny se k nám hlásí a pozdraví ti, s kterými byly potíže

    1. na komentář reaguje Seboosis — #5
    superkarma: 0 09.06.2010, 09:35:37
  7. [2] Evuska007 [*]

    Učitelé dnes musí mít nervy ze železa. Vzpomínám si, jak na nás učitelka brala ukazovátko. Nikdy nás s ním nepřetáhla, jen naznačovala a hrozila, občas s ním třískla o první lavici. Pár jich rozmydlila na maděru, až třísky lítaly. Strašně jsme se jí báli a měli jsme k ní obrovský respekt. Dnes potkávám shrbenou stařenku a nikdy ji nezapomenu pozdravit. Respekt k ní mi zůstal a stále na ni vzpomínám. Díky respektu jsme se toho hodně naučili, spoustu si toho od ní pamatuji dodnes. Dnes aby si učitel bral do třídy ochranku, lituji je.

    superkarma: 0 09.06.2010, 09:09:56
  8. avatar
    [1] Pajinka [*]

    bohužel i na jiných stupních škol jsou děti nevychované a dovolí si k učitelům to, co by dříve tolerováno nebylo Sml15 škoda, že tě elán opustil, ale plně chápu Sml79

    superkarma: 0 09.06.2010, 09:02:53

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme