Hezký den, když se řekne slovo burani, vybaví se mi úspěšná česká trilogie o Vencovi, Blaženě, Milune... nejvíce asi však třetí "erotický" díl. "Ještěže jsme si nabrali řízky z domu!" :D

Já jsem se s takovýma, i když asi ještě horšíma setkala asi před deseti lety v Chorvatsku. Bylo to ještě v době, kdy dovolená u moře nebyla tak běžná a kdo chtěl k moři musel dlouho šetřit. Tahle rodinka si našetřila, ale snažila se dávat najevo, že jezdí k moři běžně (snad i dvakrát do roka) a pro ně není moře nic zvláštního.

Bydleli jsme ve stejném domě, kde si nás majitelé hýčkali a dělali všechno k naší spokojenosti. a rodinka se pravděpodobně řídila heslem: Když jsme si to zaplatili... U snídaně neustálý řev, půlka snídaně na zemi a ta druhá jenom rozrýpaná a nic. Tady mě napadala věta "Co by za to dali děti v Africe",. Ovšem to platilo u dětí, ti starší snědli všechno bez problémů a do jídelny se dostavovali vždy jako první, aby měli jistotu, že na ně zbude... To že dětičky dupaly a mlátily do všeho, co jim přišlo pod ruku netřeba nějak rozebírat...

Na pláži to byla kapitola sama o sobě. Nevím jestli nás u snídaně poslouchali, ale vždycky se objevili tam, kde my.
Pro jistotu jsem posunula deku dál od vody, protože pokud se půjde paní čachtat, bez problémů svými 150 kily způsobí příliv větší než měsíc. Ale omyl, paní se přišla na pláž slunit. Sundala horní díl plavek a začala se "světově" opalovat nahoře bez. Ovšem... na břiše. Do vody lezla obalená lehátkem, aby náhodou něčí oko nespatřilo, co nemá a ona zase nemusela plavky pracně oblékat. Cákala se u břehu, kde s jistotou věděla, že dosáhne na dno. Po pěti minutách opět vylezla a lehla si - s mírnými problémy, jak odhodit lehátko a rychle se usádlit - zpátky vedle svého (asi) manžela.

Šla jsem si hodit pár temp k bójce a zpátky a když jsem se vrátila na své místo objevila jsem na své žluté osušce hnědé dětské stopy... Bohužel jsem na tohle měkká a proto jsem to nechala běžet (Beztak bych ještě dostala vynadáno, proč stavím dětem do cesty ručník). Jen jsem osušku vyprášila tak, aby to i maminka viděla. Ovšem kdybych věděla, co se stane potom...Litovala jsem, že jsem si vody neužila víc. Celkově mou dovolenou (u moře) ukončil manžel oné světové dámy a to jednou jedinou větou: "Jdu do vody, chce se mně chcat." Od té doby mě ve vodě nikdo neviděl.

Seboosis

Text nebyl redakcí upraven.

Nééé. Hláška toho pána mě úplně odrovnala. Žasnu.

Máte i vy zkušenosti s buranem? A kdo je vlastně buran? Pište na adresu

redakce@zena-in.cz

Reklama