jump

V některých případech to ovšem tak vypadá. To v situaci, když vám někdo začne sebevraždou vyhrožovat a citově vás vydírat.

To máte pak pocit, že za smrt vlastní rukou toho druhého můžete vlastně vy. Stali byste se nepřímým vrahem, a přitom bylo tak snadné tomu zabránit. Stačilo přece dělat to, co nebožtík chtěl, a bylo by všechno v pořádku. Ale vy ne, vy jste si postavili hlavu a teď máte ruce od krve! Brrr. A tak raději zase podlehnete nátlaku.

Možná podobně jako Jiřina, která se chtěla rozvést. Její Míra byl bolestínský kňoural, který se stále litoval. Jeho trable byly vždy trablovatější než kohokoli jiného. V práci měl moc práce a byl nedoceněný, kamarádi na něj kašlali, protože jim údajně nepodlézal a říkal vše na rovinu. Ani peníze s ním moc nedržely basu, to, co vydělal, většinou utratil za svoje požitky. Jiřině raději tvrdil, že je výše jeho platu sotva poloviční než ve skutečnosti. To by pak ještě chtěla přidat na složenky a bůhví, co by si navymýšlela.

Jiřina ale nebyla tak hloupá. Pár let se s Mírou zlobila, až mu nakonec oznámila své přání se rozvést.

Míra ztropil scénu

Tak ty takhle? Já se snažím, dřu, dělám pro tebe první poslední, a to mám za to? Kdo vymaloval obývák, kdo sehnal loni dovolenou v Tatrách? Beze mě bys byla úplná nula. Žádného druhého chlapa, jako jsem já, už nikdy neseženeš! To si pamatuj. Nikdy!

Jak ho tak Jiřina poslouchala, měl vlastně pravdu! Sehnal dovolenou, vymaloval! Možná je chyba v ní! Proč jí pořád připadá, že je Míra sobecký nevyzrálý frajírek? A proč po jeho výstupech má vždy pocit, že je ona ta nejhorší ženská na světě?

Poznala to ve chvíli, kdy jejich spory vygradovaly tak, že skutečně šla a žádost o rozvod podala. Míra ji citově vydírá!

Když mu svůj čin oznámila, Míra zrudl a dostal hysterický záchvat! Vyčetl Jiřině všechno za dobu jejich manželství. Obvinil ji z tyranie, bezcitnosti. Sebe popsal jako mučedníka se svatozáří na hlavě, který má v životě jen strašnou smůlu. V práci se mu nedaří, kamarádi se od něj odvrátili... Nakonec začal s brekem žadonit, aby žádost stáhla. Jinak už ten kříž na zádech neunese. Už nemůže, život se mu hroutí a on neví, jak dál. Nejlepší bude všechno hned skončit.

V mžiku Míra seděl na parapetu okna začal se sunout ke kraji. „Chceš abych skočil? Mám to udělat? Bude to tvoje vina, protože jsi mi vzala sílu žít dál!“ Tohle citlivá Jiřina nezvládla. S pláčem se vrhla k Mírovi, aby ho strhla zpátky. V obětí se mu začala omlouvat za to, že ho dohnala k tak hrozným pohnutkám. To přece nechtěla. Nepřeje mu nic špatného! Jen chce začít nový život bez stresů. Ale jestli by mu tak hrozně ublížila, žádost stáhne a zůstane s ním. Není přece bestie, vražedkyně, tyranka!

A tak Míra dosáhl svého. Vyčerpal sice dost emocí, ale jakmile Jiřina obrátila, oddechl si a hned začal v duchu kalkulovat, jak využít její duševní slabosti. Potřebuje se dát dohromady, oddechnout si, a tak si na týden sám vyrazí na Šumavu. Na houby, na procházky. Jiřina se přece nikdy nedozví, že za ním přijede Růžena z kantýny, a ještě mu na tenhle výlet přidá. Má přece výčitky svědomí, tak ať platí!

Reklama