Bulvár

Se změnou se peru celý život

Dobrý den paní redaktorce, spokojeným Ženám-in!

Se změnou se peru celý život. Chci být svá, a přitom se stále srovnávám. A nebýt srovnávání, jsem sama se sebou spokojená.

Od narození jsem slyšela z úst svých nejbližších, jak nás se sestrou (identickým dvojčetem) rozeznávaly. Ona měla hlavu kulatější, já pusu prořízlejší. Jedna druhou pozorovala a každou změnu hledala i na té druhé, a naopak. Když ji nenašla, považovala to za chybu, křivdu, něco, co se musí napravit, změnit. Nemluvím o oblečení a hračkách, později věcech, školních potřebách, to bylo naprosto samozřejmé vždy dvojnásobně stejné. Rodiče to tak chtěli, a my v tom vyrostly jako ryba ve vodě. Naprosto normální nám možná proto přišlo být si kromě dané podoby k nerozeznání i stejné víc a víc, a ještě více. Když jedna měla na váze o kilo o dvě víc než druhá, byť možná přeci jen „genově" lépe vybavená, tak si prostě utáhla opasek.

Většinou jsem byla já ta nešťastnice, které víc chutnalo, a méně se dívala, zda dvě kila navíc unese. Jako holky jsme s váhou nikdy problémy neměly, ale nemohla jsem si dovolit vybočit z normálu, který udávala ona štíhlejší sestra - dvojče. Dokonce mi v pubertě přišlo, že ona je ta úspěšnější, krásnější. Blbost," říkával táta, jak může být jedna z vás hezčí, když vás od sebe druzí lidé ani nerozeznají?" Inu, měl pravdu, ale určitě se mi sestra líbila, zatímco já sama na sebe nemohla kouknout ani do zrcadla. Sestra naopak tvrdila, a kadeřnice jí dala za pravdu, že já mám hustější a kvalitnější vlasy. A úspěšnost jsem posuzovala podle úsměvů cizích lidí. Zatímco já seděla v koutě a sepisovala papíry o nesmrtelnosti chrousta, sestra si povídala s kamarádkama. Korunu tomu dali vždy sousedé na ulici či učitelé ve škole, kteří pokyvujíc hlavou při pozdravu poznamenávali: Jedna jako druhá, jak vy to, holky, děláte!"

Po maturitě jsem se vdala a měla krásnou dceru. Původní váha po porodu se mi vrátila a opět jsem byla léta se svojí stále svobodnou sestrou stejná. Ona byla tehdy atraktivní mladá dáma, já mamina v plném pracovním nasazení. Byla jsem šťastná, a přitom když jsem ji viděla, vždy jsem se měla potřebu někde v koutku duše nebo koupelny měnit k lepšímu, hezčímu. Neměla jsem zapotřebí, a přitom měla. Něco mi vždy do té dokonalosti dámy chybělo.

Po letech jsem těžce onemocněla a nějaká kila, dokonce i moje husté kvalitní vlasy, šly ze mě dolů samy. Nastal zlom, kdy jsme se se sestrou držely za ruku a neměly jsme důvod se měnit, chtít si být podobné. Hlavně být jaké jsme. A klidně takové zůstat. A ještě hodně dlouho. A mít jedna druhou. Jedna, která nemůže, a druhá, která pomůže, i když je sama na dně. V tom křehkém a těžkém období mi sestra zároveň oznámila, že budu mít svoji vymodlenou neteř, kterou jsem si celá léta tolik přála mít. V devítiměsíčním období přibrala tolik kilo, že jí z nich polovina zůstala, a mně nemoc o dost kil připravila. Dnes je tomu naopak. Na ledničku, nad kuchyňskou linku, kde si připravuje jídlo, dokonce i před obrazovku, kde sedí a baští dobroty, když malá večer spí, si moje ségra dala fotky s mojí vyhublou postavou a na ně si napsala: Chci být jako moje dvojče!" Nehlídám ji, ale nějaká ta kilíčka už dole má, tak věřím, že se mi chce opravdu podobat. Přibyly jí také vrásky, kterých si nevšímám, protože se sama na sebe do zrcadla raději nedívám. Lidé na ulici říkají: Vy jste si podobné čím dál víc."

Vzájemná identita má svoje kouzla, ale i úskalí.

Krásný slunečný den beze změn Vám přeje všem

Pivunka


Děkujeme za krásný příběh a přejeme Vám i sestře hlavně šťastný a spokojený život, a abyste si udržely pěkný vztah :).

Já mám sestru mladší a věčným srovnáváním jsme trpěly obě - já byla ta chytřejší a úspěšnější, ona roztomilejší a posléze i kluky obletovanější - a přesto se mi, když byla malá, pořád snažila podobat - chtěla dělat stejné věci, pořád mi byla za patama a mě to děsně štvalo... Náš vztah se zlepšil až v posledních letech...

Změnila jste se někdy nějak zásadněji? Čím to bylo? Nebo Vás něco nutilo ke změně a Vy jste vzdorovala? Chtěla jste se někomu podobat a měnila se kvůli tomu? Měníte se nějak teď? Co byste na sobě změnila a co neměnila?

Napište mi o tom na redakce@zena-in.cz!

   
05.06.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [3] Maca.M. [*]

    Holky, to je dobře, že se máte, tak se neměňte a mějte se pořád tak rády!!!

    superkarma: 0 05.06.2007, 20:31:49
  2. avatar
    [2] OlgaMarie [*]

    Život mi změnily děti.Vzájemný vztah se vyvíjel.Čím jsem starší,tím víc a častěji si uvědomuju,že to nejcennější,co mám,jsou právě děti.A nejsou hmotným majetkem.

    superkarma: 0 05.06.2007, 10:57:55
  3. avatar
    [1] Janecka [*]

    Já bych změnila svoji povahu, ,jinak jsem celkem spokojená(až na zuby,nechty,pleť,celulitidu,...) .No a to přesně souvisí s mojí povahou,věčně nespokojená

    superkarma: 0 05.06.2007, 09:57:20

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme