Dnes v redakci budete mít pěkný nářez příspěvků. :-) Ty, co jsem si stačila přečíst, jsou príma. Nezůstávám nic dlužná a přidávám svůj.
Příběh, který vám budu vyprávět, spadá do začátku 60. let. min. století.
Byla zima a my děcka jsme lítávaly v teplákách s vytlačenými koleny, zimní bundy, čepky na bok a pod nosem „kostelníka". Byli jsme sehraná parta z jednoho vchodu. Po bruslení a převlečení do suchého jsme se sešli u domovních dveří. Tradiční otázka, co budeme dělat dál, skončila pokrčením ramen. Nevím, kde se to ve mně bere, odmala jsem měla v hlavě samé osloviny, blbosti... zkrátka vše na průšvih.
Brácha mi sem tam něco řekl z chemie, fyziky - chytal tatínkovy rozumy, jsem zajásala, že vím.
„Děcka, mám nápad. Vyzkoušíme si, jestli funguje, když mrzne a vypláznutý jazyk si přilepíme na zábradlí."
Zábradlí vedlo do sklepa.
Kdo se nebojí vyzkoušet nevyzkoušené a půjde jako první?" vyletělo ze mne.
Přihlásil se Jirka.
Vyplázl jazyk, přilepil si ho na zábradlí a chvíli nechal přitisknutý.
To stačí ", říkám, „a teď si ho odlep."
Jazyk nešel odlepit, ať Jirka dělal, co dělal. Fungovalo to. Bolestí plakal.
Srdce nám spadlo do kalhot. Koho se zeptat, co s přilepeným jazykem? Dostanu na zadek. Přemýšlela jsem, a bráška přišel jako nazavolanou.
To musíte vyřezat zábradlí a pak využij, že jsi ženská!" a se zvláštním úšklebkem šel bruslit.
Tatínkovou pilkou na železo jsem statečně řezala. Teplo mi bylo. Když byla práce hotova", ovázala jsem Jirkovi kolem vypláznutého jazyka a trubky šálu a hybaj do nemocnice. Chirurgie byla hned po ruce, předběhli jsme zlomeniny, měly pochopení pro přilepený jazyk, a my dva jsme drze se zaklepáním vešli do ordinace. Pan doktor si ještě něco zapisoval a sestřička byla otočená zády. Když se otočila a nás dva uviděla, vyprskla smíchy.
No, sestři, co děláte, chovejte se... cháchá."
Pan doktor Jirkovi trubku sundal. Jak, nevím, protože jsem šla se sestrou do jiné ordinace, a tam jsem diktovala Jirkovu adresu s tím, že zastupuji Jirkovy rodiče, kteří nejsou momentálně doma. Zase jsem lhala.
Večer jsem na tatínka udělala oči. Z Přerovských strojíren přijeli svářeči, zábradlí spravili a život šel zase ve vyjetých kolejí dál.
Ať se vám stane cokoli, ať vše zase dobře skončí.
arjev


Milá arjev,
že vy jste dala námět Svěrákům? Úplně jak scéna z Obecné školy.
A teď se pochlubím". Představte si, že se mi něco podobného také stalo. Chtěla jsem si v parném létě olíznout namrzlý led v chladničce a špička se mi tam přichytila. Byla to ale jen nepatrná ploška, tak se dala odtrhnout, ale bolelo to šíleně. :-(

Reklama