Zdravím všechny žínky i Tebe, Richarde, sexy chlape ;))

Nevěřím, že nikdo nikdy neměl žádný mindrák. Jako pubertální dívku mě trápilo akné a těžce jsem záviděla všem holkám ze třídy, které měly pleť jak dětskou prdýlku. Tenkrát nebyly takové přípravky jako jsou teď. Ale tento problém mám vyřešen díky antikoncepci, ksicht není jako vystřižený ze žurnálu, ale já jsem spokojená, všechno má být tam, kde je, a jednou za měsíc holt ten nějaký pupenec přežiju.

Pak mě samozřejmě trápila prsa. Ještě kolem 18ti let jsem byla tak nějak na úrovni velikosti č.1. Vím, že jsem to kolikrát obrečela, styděla se vzít plavky nebo jinak odhalovat dekolt, obzvlášť, když mně příroda z celé třídy nadělila asi nejmíň. I to se však změnilo, nevím, zda znovu pomohla antikoncepce, nebo moje modlitby ;)), ale nyní mám velikost 80B a jsem nadmíru spokojená, jelikož mám užší hrudník, prsíčka jsou k nakousnutí, jak říká můj přítel.

A jak se říká, co je malé, to je krásné, takže tohle už neřeším a jsem ráda za to, co mám.
No a poslední problém, který mi nevadí, ale umí ho znepříjemnit lidé, je to, že mám na břiše na levé straně jizvu dlouhou 25 stehů, zasahuje od pupíku do boku. Jsem po operaci, nemám slezinu již od 5ti let, bylo to dáno dědičnou vadou. A jestě se před 22ma lety nedělaly stehy jako teď, takže to vypadá fakt hnusně, ale já jsem se s tím naučila žít.

Sice se na koupališti najdou blbci a musím říct, že zejména ženy a dívky, které, jelikož nosím dvoudílné plavky, si občas neodpustí jízlivou poznámku typu: ,,Páni, já mi takovou jizvu, tak se tady neukazuju" nebo ,,Bože, to je hrozný chudák" atd atd. Od chlapců jsem tohle nikdy neslyšela, ba naopak ještě jsem byla při sexu v této partii krásně hýčkána (pusinkovaná hehe).

Takže jsem jen chtěla říct, že kdo má obdobný problém, ať to neřeší, já svou jizvu mám ráda takovou, jaká je, zachránila mi život a to je pro mě důležitější. Nestydím se oblékat topy a jiné oblečení, i když je jizva vidět. No co, se z toho neposeru a život je přece taaaaaaaak krásnej, takže si ho nenechám zkazit nějakýma blbýma narážkama.

Btw: mindráků bylo určo víc, jako že jsme moc vysoká, nemám krásné bílé zuby jako ty důry v reklamách, ale zase mám zelené oči, krásně se opaluji a to, že jsem vysoká, vidím teď jako přednost, které se snažím využít. Prostě i nedostatky se dají vyšvihnout jako pozitivum, jen se to člověk musí naučit a hlavně si to připustit a umět s nimi žít. Ne se jen pozorovat v zrcadle a litovat. Takhle se promarní totiž spousta krásných chvil v životě.

Všem krásný slunečný den přeje xan a jedno malé foto mé jizvy, aby jste věděli, o čem to mluvím. A omluva za hrubky;)))

А tаky to je něco jako rozloučení, jelikož měním práci a po 3 letech se budu muset na chvíli s Ženou-in rozloučit. Mějte se všichni krásně a pamatujte, není krásná a šeredná žena. Vždy jen žena s velkým Ž ;)))).


Dobrý článek, díky. I za to oslovení. Teda. Ehm.:)

Jinak filosofie „se neposeru“ vůbec není k zahození a doporučil bych ji jako účinnou terapii při léčení mindráků. Ale musíte si to říkat samy, milé ženy-in. Pokud by vám to říkali druzí, mělo by to spíše opačný účinek.

Xantipě popřeju, aby se jí dobře dařilo na novém místě a aby tam stíhala číst i náš magazín. Děláte to dobře, ženská.:)

Reklama