Mám dva krásné zážitky, na které v životě nezapomenu…

 

Když jsem byla ještě malá, naši se rozvedli.
To mě tolik nedostalo, ale nejvíc mě dostalo to, že jsem ztratila svoji sestru, která zůstala u táty. Ne že by chtěla, ale to nebudu rozebírat, a já byla s mámou.

 

Asi po 4 letech se mamka znova vdala a otěhotněla.
Já se tak strašně těšila na sourozence, že si to snad nikdo nedokáže představit. Když nastal den D a mámu odvezli do porodnice, tak jsem byla štěstím bez sebe a pořád jsem chtěla vědět, zda se bráška nebo sestřička už nenarodil/a. Tak mě nenapadlo nic jiného, než si najít číslo do porodnice a zavolat. V té době mi bylo 9 let. Zavolala jsem tam a oni mi sdělili, že se ještě nic nenarodilo. Takto jsem tam volala celkem 8x :o), až mi konečně řekli, že máme kluka. Myslím, že sestřičky ze mě musely být už mírně na nervy, ale mně to bylo jedno, protože já v tu chvíli byla nejšťastnější člověk na světě…

 

A ten druhý krásný zážitek se týká mé sestry, která, když jí bylo necelých 15 let a mně o necelé 2 roky méně, utekla od „táty“. Zazvonil zvonek a já šla otevřít… v tu chvíli jsem myslela, že vidím přízrak, zavřela jsem dveře a utíkala pro mámu, ať se jde podívat se mnou před barák. Opravdu tam stála sestra….Nedá se popsat ten krásný pocit, ale na tyto dvě věci v životě nezapomenu!

Zatím nemám svoje děti, ale mou rodinu moc miluji a to mě naplňuje štěstím, se kterým se dají překonat různé životní útrapy.

 

Karol

 

Děkuji za tento hezký příspěvek, nebylo pro mě snadné, vyřadit ho z finále...

 

 

Zbývají mi  (podle mého subjektivního posouzení) dva nejkrásnější příběhy.
Sledujte dnešní novinky a v 17:00 hod budete znát vítěze!

 

Samozřejmě vám odhalím příběhy oba - jelikož jsou skvělé...

Reklama