Když jsem byla malá, vyrůstala jsem na vesnici s bandou kamarádů. Nebylo nic lepšího než doma po škole zahodit tašku a vyrazit ven. Větu: „Já jdu ven“ s oblibou používám u našich do dneška. Stejně si neodpustí táta zavolat: „Vem si čepici!“ Dneska už je to jen hra…

Kamarády jsme si s bráchou vybírali sami. Jestli jde tedy mluvit o vybírání. Ve stejném věku bylo u nás na vesnici dětí spousta, každou chvíli byl pro nás někdo tím úplně nejvíc nejlepším kamarádem. Rodiče v tom trošku ztráceli přehled, ale ne zcela, vždycky věděli, kde nás asi tak můžou najít a s kým se stýkáme.

Nějaké výchovné postoje typu „S tím sousedovic Jardou kamarádit nebudeš!“, to jsme neznali. Jen jedinkrát si pamatuji, že jsem po návratu domu dostala od taťky pár otázek na jednoho o pár let staršího kluka, který chodíval k rybníku kouřit, tam, kam jsme si chodívali hrát my.

Říkali jsme mu Vole. Nedokázal dát dohromady větu, aniž by alespoň polovinu slov ve větě netvořilo právě toto slovo. Táta z nás tahal, jestli s ním kamarádíme, ale už tehdy jsme dokázali odhadnout, že to nebude dobrý kamarád, a nedružili se s ním.

Naši nám v tomto směru dopřávali volnosti a dnes jsem jim za to vděčná. Naučit se žít v bandě dětí je podle mého úplně stejná škola života, jakou člověk využije dále ve společnosti dospělých. Fungují tam stejné principy, člověk se snaží rozpoznat dobré a špatné přátele, dostává se do konfliktů, které musí řešit, střetává se s různými názory bez toho, aniž by do toho někdo z dospělých zasahoval.

V některých rodinách to ale takto dnes již nefunguje. Jsou uzavřenými komunitami, kam cizí dítě nevstoupí. Častým argumentem je to, že musí postačit společnost dětí ve škole nebo v rámci zájmových kroužků, kam dítě chodí. Pro rodiče je to samozřejmě pohodlnější…

Já s tím ale nesouhlasím. Ve škole nebo na kroužcích jsou děti pod neustálým dohledem, jejich aktivita je téměř vždy nějakým způsobem organizována a nikdy se nechovají úplně přirozeně tak, jak by to bylo v jiném prostředí, bez dohledu.

Možná se mnou souhlasit nebudete, ale já jsem pro, aby byla dětem ponechána jakási volnost, možnost vlastního rozhodování, samozřejmě v přiměřené míře.

Čím více kamarádů, tím lépe!

Reklama