.

Se sestrou jsme si rozuměly, ale teď se hádáme o dědictví…

Vztahy

Se sestrou jsme si rozuměly, ale teď se hádáme o dědictví…

Šlo o byt po naší mamince.

V době, kdy zemřela, měly jsme se sestrou už obě děti. Dětí bylo víc, ale byt po babičce jen jeden.

 

Nejstarším vnukem byl můj starší syn.

Nechtěla jsem sestru o něco ošidit, a tak jsem si s ní o tom chtěla promluvit. Co s bytem uděláme, a jestli bude souhlasit, když v něm zůstane můj syn, který je v bytě už řadu let nahlášen.

Pokud by na to přistoupila, byla jsem samozřejmě připravena ji vyplatit.

 

Sešly jsme se v babiččině prázdném bytě a ona sebou přivedla svou patnáctiletou dceru.

Na mě padaly chmury z té hrozné prázdnoty a maminka mi tam zkrátka strašně scházela. Sem tam byly pohozené věci, kterých se ještě nedávno dotýkala a například tolik osahaná kniha, která ležela uprostřed kuchyňského stolu mě přivedla k slzám.

 

„Pamatuješ, tuhle knihu četla naše maminka pořád dokola….,“ řekla jsem sestře a vzala knihu do rukou. „Nevadilo by ti, kdybych si ji nechala?“

 

Místo mé sestry mi odpověděla moje pubertální neteř. „Tak si ji vezmi, ale já si vezmu tu porcelánovou panenku!“

 

Zůstala jsem jako opařená.

V první řadě z toho neteřina tónu. Byl naštvaný, nadřazený a měnil náladu celé této nezapomenutelné a těžké chvíle. Hrklo ve mně a podívala se na výrazy mých příbuzných. Zjistila jsem na první pohled, že se pro tuto chvíli proměnily v nepřátele. Zahájily bitvu a měla jsem se za chvíli dozvědět, že v ní použijí všechny zbraně, i za cenu obětí.

 

Začaly po bytě sbírat cenné věci a hledaly doklady k maminčině účtu. Maminka měla nějaké úspory…

 

Tehdy v tom bytě to dopadlo nemile.

Cennosti byly odneseny, porcelánové panenky prodány do starožitnictví.

 

Byt nám zůstal, ale bylo to k velké sestřině nelibosti. I přes vyrovnání se nikdy nespokojila s tím, že byt byl přepsán naší matkou na mého syna v době jejího života. Maminka k sobě zkrátka napsala nejstaršího vnuka. Neuvědomila si, a ani nemohla tušit, jaké problémy tímto vzniknou.

 

I přesto, že jsem sestru vyplatila, ona se se „ztrátou“ bytu nikdy nesmířila. Nemůže strávit, že cena bytu roste, a její peníze nikoliv.

 

Maminka zemřela před třemi lety a pro nás to nebyla jen ztráta jedné drahé osoby.

Tyto okamžiky mezi mnou a mou sestrou vytvořily propast, kterou již těžko někdy v našich životech překonáme.

 

U člena rodiny mě to hrozně mrzí…

 

Máte podobnou zkušenost?

   
15.02.2005 - Láska a vztahy - autor: Jindřiška Kleknerová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [51] grofka [*]

    z me zkusenosti, kdyz jde o penize, jde rodina stranou. Hodni a mili pribuzni se meni v dravce, nechapu to.

    superkarma: 0 16.02.2005, 16:50:00
  2. avatar
    [50] Myskdalen [*]

    Ale ano,taky to znám.Bývá to tak.
    Ovšem těžko hodnotit,to co zde lidi píšou,protože je to podání jedné strany a druhá má na to taky jistě svůj názor.Každý má svou pravdu.
    Nemyslím si,že je lepší nic nemít,ale názor,vše prošustruju a ještě po sobě zanechám dluhy,zbyde jen knihovna,mně tedy velmi rozesmál.
    Humor je aspon tím kořením života.

    superkarma: 0 15.02.2005, 22:34:47
  3. avatar
    [48] Lorain [*]

    Já byla tak strašně zklamaná z naší rodiny, to se ani popsat nedá. Naši to to ustáli na jedničku, ale na taťkovi je hrozně vidět, jak ho mrzí, jak se zachovala jeho sestra. Ale ani jí ani nám pak o tom nic neřekl. Jen to tam prostě je a nemá moc chuť ji vidět.
    A mě bylo tak hrozně smutno a styděla jsem se za ty příbuzný...
    A teď, když vidím, že to je více méně běžný, tak ani nejsem ráda, že teta je v podstatě "normální". Spíš mi to příde ještě horší, že takových lidí je tolik
    Sama skutečně nikdy žádný dědictví nečekám (snad jen nějakou památku), beru to tak, že jsem zdravá a že je správný, abych si všechno zasloužila sama. A nejraději bych byla, kdyby si naši to, co mají, užili, aby na mě třeba nic nezbylo...

    superkarma: 0 15.02.2005, 18:45:06
  4. avatar
    [47] Avilka [*]

    gryzli: je to OK

    superkarma: 0 15.02.2005, 18:07:23

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [44] Suzanne [*]

    gryzli: díky

    superkarma: 0 15.02.2005, 15:56:07
  2. avatar
    [41] Avilka [*]

    Matiee: Strýček to mal premakané. Inak penízky by nevadili ani mne.
    Nemohli ste to akože predať niekomu známemu, kto by vám to po vyrovnaní so strýčkom predal späť. Ale predal by to tebe. To by ste so strýčkom docela vypiekli.

    superkarma: 0 15.02.2005, 15:43:54
  3. avatar
    [39] Avilka [*]

    gryzli: negeneralizuj, ako náhle ide o prachy a statky zmetky tak na pohlaví nezáleží. Bios samic a samcov je rovnaký.

    superkarma: 0 15.02.2005, 15:13:26
  4. avatar
    [38] Avilka [*]

    Matiee: Chápem. Strejček sa nechcel nechať vyplatiť?

    superkarma: 0 15.02.2005, 15:11:44
  5. avatar
    [37] Avilka [*]

    sala:
    Luciš: môžeš tuším podať žalobu za urážku na cti. Zvukový záznam ( amatersky) neviem či sa bere ako dôkazový material. Šupni dotaz na právnicku miniporadňu.

    superkarma: 0 15.02.2005, 15:09:17
  6. avatar
    [36] Suzanne [*]

    sala 21: to je i můj názor. Rozhodnout o svém majetku má právo jen majitel. Myslím, že na majetek příbuzných by se vůbec nemělo spoléhat, ale chápu, že vidina bezpracného získání čehokoli je milá...

    superkarma: 0 15.02.2005, 15:08:21
  7. avatar
    [35] Suzanne [*]

    gryzli: ale dělají... tak proč píšeš, že je to BIOS samic? Neměl bys napsat BIOS lidí? Tak mám z tvých příspěvků pocit (nejen zde), že za všechno zlo světa mohou ženy
    Nu což, tvůj názor. Já jsem v životě viděla tolik hysterických a handrkujících se mužů, že mám názor jiný. Prostě v některém člověku to je, v jiném ne.

    superkarma: 0 15.02.2005, 15:05:53
  8. avatar
    [34] Luciš [*]

    Rikina: žasla jsem, že je někdo schopen se hádat i mimo jiné o šperky, knížky a o nádobí, které chlap nashromáždil za 40 let života s jinou ženou než její matkou, fakt síla. Tak bacha

    superkarma: 0 15.02.2005, 15:02:27
  9. avatar
    [33] Alča:-) [*]

    Zase se potvrdilo přirovnání: KDO NIC NEMÁ,NESTARÁ SE KAM TO DÁ.
    Lepší je mít dobré vztahy ( i když rodinu si nikdo nevybíráme) než majetek a peníze v samotě.

    superkarma: 0 15.02.2005, 14:54:16
  10. [29] Rikina [*]

    gryzli: no a proto já preventivně všechno prošustruju teď, a ještě nadělám dluhy. Mým potomkům zbude akorát obsáhlá knihovna, a protože jsou líní číst, nejspíš to prodají do antikvariátu - nebo spálí spolu se mnou ???

    superkarma: 0 15.02.2005, 14:38:26
  11. avatar
    [28] *Kotě* [*]

    gryzli: a ty myslíš, že to jako chlapi nedělají? Moje teta byla výrazně povzbuzovaná svým manželem Naopak moje máma a já jsme po babičce chtěly jenom pár fotek...

    superkarma: 0 15.02.2005, 14:20:58
  12. [26] sala [*]

    Ono to v tom článku není tak jasné. Je psáno, že tam byl řadu let nahlášen, a pak že byl na vnuka přepsán babičkou ještě za jejího života. To spíš svědčí pro přepsání bytu jako majetku, protože užívací právo na obecní byt automaticky přechází na další osobu trvale dlouhodobě užívající byt. Ať už byl přepsán byt jako nemovitost ve vlastnictví nebo pouze přepsáno užívací právo, každopádně se tak babička sama rozhodla, že jej bude vnuk užívat. Mohl být u ní hlášen v obecním bytu, který pak převáděli do osobního vlastnictví a babička se rozhodla, že jej hned přepíše na vnuka. Také nechápu, na co potřebuje momentálně patnáctiletá dcera sestry byt. Nejspíš na to, aby ho pronajímaly a vydělaly peníze. Když dají dceři vyplacené peníze na stavební spoření, tak bude mít byt taky. Budou muset dospořit nebo si vzít úvěr, ale Petra a její syn taky ty peníze nenašly na ulici, ale vydělali je.
    A určitě není divné se těmito věcmi zabývat za života. Spíš je od lidí nezodpovědné nemít tyto věci vyřešené, protože tím je přidělávají problémy případným pozůstalým. Všude v zahraničí je běžné, že každý člověk, který má nějaký majetek, má závěť. Ať je mu 34 nebo 80. Závěť se dá vždy přizpůsobit případným novým podmínkám. Smrt může zastihnout i mladšího člověka.

    superkarma: 0 15.02.2005, 13:41:43
  13. avatar
    [25] Zuzyk [*]

    No když to čtu, je mi smutno. Podobnou situaci jsem řešila před rokem se svým bratrem, když nám zemřela máma. Zůstal po ní domek na vesnici. Já jsem tam bydlet nechtěla, bratr má svůj, tak jsme se domluvili na prodeji. Musím říct, že jsem se dřív této situace bála, ale teď musím říct, že jsem se s bráchou domluvila v klidu a pohodě na každé maličkosti z domu, prostě na všem. Ono bylo taky důležité si uvědomit, že už vlastně nikoho jinýho nemáme, kromě svých partnerů a dětí. To nám asi pomohlo a teď máme vztahy lepší než kdy jindy. To bych přála všem, koho čeká taková situace. A jednou pravděpodobně potká každýho z nás.

    superkarma: 0 15.02.2005, 13:31:45
  14. [23] Rikina [*]

    sala: Tady asi nešlo o to, že byt by byl vnukův majetek. On tam byl asi jenom přihlášen k trvalému pobytu, což je podstatný rozdíl. Jinak jsem taky pro, aby se majetkové záležitosti buď řešily v závěti, konkrétně a jasně sepsané, nebo ještě za života dotyčného, i když to někomu připadá divné, zabývat se tím, co bude, až umře. Rozhodně by se tím předešlo mnohým sporům.

    superkarma: 0 15.02.2005, 13:20:57
  15. avatar
    [22] Luciš [*]

    Poradíte, jak se bránit pomluvám a výpadům, když u nás nefungují soudy a někdo špiní i mrtvého? Neexistuje nějaká přestupková komise, kde by se to řešilo ihned?

    Díky předem za radu. Máme i zvukové záznamy.

    superkarma: 0 15.02.2005, 13:17:19
  16. [21] sala [*]

    Byl to babiččin byt a měla právo ho dát komukoliv. A když ho ještě za svého života přepsala na nejstaršího vnuka, tak by to rozhodnutí měli všichni respektovat. Petra byla ještě velice slušná, když vyplácela svou sestru, protože jestli byl byt přepsán na vnuka, tak už nešlo o dědictví. Je to vnukův majetek. A jestli chce sestra byt pro svou dceru, tak ať přidá k vyplaceným penězům a může jí byt pořídít stejně. Nejlepší řešení je opravdu vše vyřídit ještě před smrtí a nebo sepsat závěť s jasnými pravidly, ale v žádném případě nedávat dům dvěma lidem. To je na nic. A takové ty vzlyky typu já dostala jen to a bratr víc? Není to majetek dětí, ale rodičů, a tudíž s ním můžou nakládat dle svého uvážení. Třeba špatného. Pro mě je dost nepochopitelný i zákon, který umožňuje dětem, které jsou vyděděny, napadat závěť, ve které se zesnulý rozhodl, že dá majetek úplně někomu cizímu. Není to přece jejich.

    superkarma: 0 15.02.2005, 12:57:36
  17. [20] Rikina [*]

    Koukám, že je dobře, že nic nemám, tudíž mí dva synové nebudou mít co zdědit, a následně se nebudou mít o co hádat. Kolo je dámské, běžky jsou na jejich postavu malé, a počítač už se mi rozsypal, a to jsou všechny cennosti, co mám doma :-))) Moji rodiče, doufám, budou ještě dlouho na světě, a vzhledem k tomu, že taky nic nemají, ani já se sestrou se nebudeme mít o co hádat. Jejich byt zůstane jí, protože rodičům významně přispěla, když si ho museli koupit do osobního vlastnictví, já tenkrát neměla z čeho a byla jsem ráda, že ona jim mohla pomoct. Takže žádné dohady nebudou...

    superkarma: 0 15.02.2005, 12:43:23
  18. avatar
    [17] marcellina* [*]

    ja osobne takovou zkusenost nemam, pac od rodicu jsem nikdy nic nedostala a ani nedostanu , ale muj pritel ma sestru, ktera si k jejich mamince taky nahlasila dceru. Jeho sestra ani nepocita s tim, ze by ho v pripade smrti maminky vyplatila. Proste si tam nasadila dceru a pocita s stim,ze jakmile maminka umre, byt zustane jeji dceri. Muj pritel samozrejme nema na to, aby se s ni hadal, protoze s ni se opravdu neda slusne mluvit ani jednat... takze tak

    superkarma: 0 15.02.2005, 11:31:39
  19. avatar
    [16] Avilka [*]

    Matiee: ja bych sa nenávisťou k tete a stýkovi neužírala, minulosť to už nevráti.
    Tatínek sa mal so strýcom dohodnúť, že peniaze nechce výmenou za jeho podiel na vašej chate.
    O víkendy mimo Prahu prísť nemusíte. S peňazí za strýcovu a vašu chatu by som si kúpila novú a nemusela sa triasť, že mi tam niekto spraví vyplieňovací nájazd. Známi a kamaráti snáď nepodmieňovali kamarátstvo členstvom v chatovej oblasti.

    superkarma: 0 15.02.2005, 11:21:41
  20. avatar
    [15] Mici [*]

    Takové nepřátelství je v rodině mého manžela. Před smrtí jeho otce chodil manželův starší bratr za ním do nemocnice, aby na něj přepsal horní patro baráku(že tam bude bydlet) a taky nějaké pozemky. Otec to přepsal a umřel. Takže k dědictví toho moc nezbylo, manžel dostal tehdy vkladní knížku na 24tis. Kč. Tolik nás v té době zhruba stála obývací stěna. Tchýně svého staršího syna obhajovala, že to musel mít napsáno na sebe, aby měl čím ručit na půjčku atd... Takže barák v té době cca za 250tis. vesele převeli na švagra aniž by si sedli a nejak prodiskutovali, co teda dostane můj manžel. A pak jsme se po čase chtěli vzít a tchýně si strašně pozvala švagra s manželkou a nechala si od nich odsouhlasit, jestli nám může dát 2000,- na snubní prstýnky !!! Oni prý dostali staré prstýnky od tchýně a tchána a nechali si z nich udělat nové, ale my už si nové koupíme (a nemáme je ze starého zlata), takže by to k nim bylo nespravedlivé, čili bylo potřeba to prokonzultovat. Manželovi řekla, že mu ty peníze za barák postupně doplatí. Dědictví se řešilo v r.1991 a doteď nejsme jasi vyrovnaní, nehledě na to, že ty peníze už zdaleka nemají tu hodnotu, ale tchýni to nevadí, protože říká, že ona za to nemůže, že tenkrát za to byl barák a dnes třeba kompletně zařízený 1 nebo 2 pokoje . Taky úpěnlivě přemýšlela, jestli má na mého manžela přepsat nějakou parcelu. Přemýšlela, přemýšlela a nakonec dospěla k závěru, že on to přece vůbec nechce a dala to svému lepšímu staršímu synovi. Její obhajoba spočívá v tom, že měla jeden barák a dvě děti, barák že má jedny elektrické hodiny a že bychom se hádali (když si tam švagr přivedl "nevěstu" hned byly hodiny dvoje, protože ona chtěla mít vše oddělené ) a že tam bydlet stejně nebudeme. Ale vždy mi se slzami v očích sděluje, že ona je hodná, spravedlivá, chce oběma synům stejně a my to nechápeme a ještě se na ni zlobíme. Bydlíme 100km daleko, mi jsou ukradení a manžel vždy tvrdí, že jim přeje jen to nejhorší. Nevěsta jim z baráku po 10tiletém láskyplném soužití utekla i se dvěmi dětmi, takže jsou tam jako na zámku, tchýně obývá celý spodek, její skvělý syn kraluje nahoře a tchyně skuhrá, abychom přijeli, že je tam sama. Taky mě zahrnuje takovými řečmi, abychom ji nedávali do domova důchodců. My jsme se o tom nikdy nebavili, nevím, proč o tom vůbec mluví, ale řekla jsem jí na to, že má přece syna, jemuž odkázala všechen majetek a že on se o ni určitě rád a dobře postará. Jsem asi hnusná, ale rozhodně bych byla proti, aby se švagr roztahoval v obrovském baráku a my si vzali na opatrování babičku do 3+1 v paneláku. Manžel zastává naštěstí stejný názor, říká : Má, co chtěla! Takže rodinné vztahy na jedničku, že?

    superkarma: 0 15.02.2005, 11:17:50
  21. avatar
    [13] Luciš [*]

    Taky máme v rodině sestřičku z prvního manželství. Je ve věku mé mámy a křičí, jak její matku kdo ošulil (majetkově vyrovnána s rozvodem někdy v padesátých letech)a že si zaslouží CELÝ byt pro sebe, mého nazývá parchantem a hajzlem a jeho maminku, druhou manželku (která žila s tatínkem 35 let než umřela) k....u.

    Je mi z toho dost zle. Je jasné, že každý zdědí polovinu, ale tyto komentáře by si mohla nechat, otce neviděla třicet let a tvrdí, že ho navštěvovala, bohužel tam jezdil dvakrát týdně, měl tam ještě trvalý pobyt a tu smůlu na ni natrefit neměl

    Všechno co tatínek měl si pořídil s druhou maželkou včetně bytu, po její smrti se dědictví zdal. Že tatínek nezanechal závět nám může být tak akorát líto, když bydlíme v podnájmu, ale co si počít s takovýmhle chováním???

    superkarma: 0 15.02.2005, 10:27:41
  22. avatar
    [10] Avilka [*]

    Nič nové pod slokom. Statky - zmätky.
    Ja som mala kolegyňu okolo 50 tky, dosť vážne chorú. Ona predtým bola nejakú dobu alkoholička. Bezdetná vdova s barákom a obrovskou záhradou neďaleko Bratislavy. Dedičom bola jej segra. Tá ju ( moju kolegyňu) tak manipulovala, aby si nič nákladné nekupovala ( novú pračku, dovolenku, nábytok ap...), však to ani neužije. Skrátka aby ostalo čo najviac prachov aj na účte. A viete ako to dopadlo?
    Za rok moja chorľavá kolegyňa pochovala hamyžnú segru, ktorá zomrela na rýchlu formu rakoviny a jej samej sa výsledky zlepšili.

    superkarma: 0 15.02.2005, 09:53:54
  23. avatar
    [9] Jenny [*]

    u nás v rodině došlo k rozkolu čtyř sourozenců po smrti mého dědečka.....mám obavy, že se v budoucnu dočkám něčeho podobného, vzhledem k tomu, jaký se už teď klube z mé sestry sobeček.

    superkarma: 0 15.02.2005, 09:45:58
  24. avatar
    [7] pohodarka [*]

    takze vidim, ze kazda z nas ma podobnou zkusenost at uz primo nebo zprostredkovane a vetsina si mysli, ze jsou uplne stejni, protoze to jinak nez prodejem vyresit nejde... to je hodne smutne

    superkarma: 0 15.02.2005, 08:58:31
  25. avatar
    [6] Lotka [*]

    Jupíí: to určitě ne, schválně si ho tam nahlásila, aby měla větší rozpočet na teplo a vodu, ale vůbec si neuvědomila, že když je tam nahlášen, tak tam bude furt

    superkarma: 0 15.02.2005, 08:25:47
  26. avatar
    [5] Gabi [*]

    Tak to mi ještě nepřijde jako nějaký "spor o dědictví", to toho Petra ještě mnoho nezažila. Například intenzivní úspěšnou snahu otce vyšachovat svého syna z dědictví po dědovi, tajné převody majetku v neprospěch dětí z prvního manželství ve prospěch nové ženy, vydírání staré tety typu "kdo mi tady bude nejvíc makat, tak tomu dám barák", změna idylické rodiny, kde "se všichni mají rádi", když se najednou převádí nějaká část majetku, spekulace "kolik asi peněž si našetřila prababička před smrtí", rozdělování "moje děti a tvoje děti" apod. To je jen pár příkladů z posledních cca 20 let z mého okolí. Jak jde o prachy, jde rodina stranou .
    P.S.: Vyklidit byt po zemřelém, ještě než v něm bude bydlet někdo jiný, považuji za nejlepší řešení.

    superkarma: 0 15.02.2005, 07:42:16
  27. [4] louže [*]

    Tak Jupií to vystihla, proč by sestra neměla být naštvaná, byt potřebovala stejně pro své děti. Já si myslím, že je opravdu lepší věci prodat (i nemovitost) a finance si rozdělit, aby měli všichni stejně. Na památku si nechat opravdu jen fotky, knihy, panenku apod. Ale proč by měl jeden ze sourozenců zdědit byt a druhý se spokojit s úsporama to tedy nechápu.
    My jsme tři děti a zdědíme dům v Praze, takže jediná možnosat je prodej, protože nikdo nemá na to, aby druhé vyplatil. Bratr v domě bydlí, takže dostane o něco větší podíl (díky jeho investicím) a dál není co řešit...

    superkarma: 0 15.02.2005, 07:39:55
  28. avatar
    [3] Jupíí [*]

    tendenční článek , hodná Petra versus zlá sestra, ale tak to snad nebylo.....co to znamená "řadu let nahlášen", jako že se o babičku staral?

    superkarma: 0 15.02.2005, 07:09:18
  29. avatar
    [2] Májík [*]

    Zrovna prožívám něco podobného, ale je to o to horší, že babička je ještě živá. Už teď se ale začíná dělit její majetek a mě je z toho na . Babička má dvě dcery a je to bohužel moje matka, která se chová jako . Došlo to tak daleko, že se svojí matkou už 8 měsíců nekomunikuju, jezdím k babičce sama, uklízím jí, dojdu jí na nákup, popovídám si s ní a když to tak vezmu, z mojí rodiny mi zbyla jediná, s kterou se vídám. Bohužel se to silně nelíbí právě mojí matce a po celé rodině rozhlašuje, že to dělám kvůli penězům. Díky tomuto postoji ale matka dosáhla toho, že babička opravdu uvažuje o tom, že mi svoje úspory dá, protože nechce, aby je po její smrti získala moje matka. Tahle situace už se táhne pár měsíců a mě je z toho hlavně strašně smutno. Nikdy jsem po babičce nic nechtěla a jak jsem teď zjistila, jsem asi jediná. Prakicky každý člen rodiny si od ní někdy půjčil peníze a do dneška jí někteří ještě dluží. Já jen doufám, že tu babička ještě nějaký ten čas pobude a tahle nemilá situace se snad vyřeší.

    superkarma: 0 15.02.2005, 07:06:18
  30. avatar
    [1] *Kotě* [*]

    Aspoň něco sis uhájila, Petro. Moje teta připravila svého bratra, mého otce, o dědictví po dědovi... soustředěná kampaň, včetně najmutí podvodného odhadce na dům, se jí proti mému nekonfliktnímu tatínkovi vyplatila, dostala všechno, on směšné odstupné ve zlomku ceny dědictví.

    Když po několika letech zemřela babička, situace se opakovala... teta nás nenechala ani si vzít pár starých fotografií, o které jsem moc stála. Kompletně vybílila babiččin byt den po pohřbu...

    Bohužel teprve v takovém okamžiku člověk zjistí, že jeho bratr nebo sestra je člověk, který se pro majetek neštítí ničeho...

    superkarma: 0 15.02.2005, 00:16:47

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme