Milá redakce,

 

budu za grafomana, ale pro zpestření a rozveselení pošlu veselejší příběh o tom, kdy bych zabíjela :o)

 

Z_U_Z_U

 

 

Bylo mi čerstvých 18 a měla jsem svého okolí a lidí vůbec plné zuby. Byla jsem zaláskovaná do mužského, u kterého jsem měla dojem, že snad ani netuší, co že se mu to snažím naznačit, a tak jsem se rozhodla, že alespoň pár dní budu trávit daleko od lidí a všech problémů.

Miluju přírodu, a tak jsem odjela na chatu na samotě, uprostřed lesa, naprostá pohádka. Kamenný krb, za chatou potok, žádná televize, voda ve studánce v lese... užívala jsem si poustevničení, chodila na ryby, protahovala si záda u štípání dříví a courala po lese.

Třetí den mne ale v noci zarazily divné zvuky kolem chaty. Na palouk před chatu sice chodívaly srnky, občas prošel i divočák, ale tohle byly očividně lidské kroky. Nejsem cvok, a tak jsem se rozhodla, že nebudu otvírat a vystrkovat nos, jen jsem si k posteli nachystala sekeru od krbu, kdyby dotyčný dostal chuť lézt dovnitř, a v pohodě jsem usnula. Druhý den jsem na celou příhodu ani nevzdechla, ale v noci se opakovalo to samé, tak jsem se rozhodla, že tomu přijdu na kloub.

Večer jsem zavřela chatu, vylezla zadním oknem ven a vylezla na vysokou borovici za chatou, hezky jsem se usadila a čekala. Když se kroky přiblížily a já viděla nočního návštěvníka, byla jsem na větvi nejen posezem, ale i duševním rozpoložením. Objekt mé lásky a zájmu chvilku přešlapoval u chaty s lahví vína pod rukou, dvakrát odešel a zase se vrátil, až nakonec zmizel mezi stromy. Musela jsem se smát, bývala bych ho za jeho nesmělost zabila. Pak mi to ale nedalo a vyrazila jsem na průzkum. Když jsem došla k jeho stanu, nebo alespoň k tomu, co stan být měl, kdyby to uměl postavit, z úkrytu jsem viděla, jak se pokouší rozdělat oheň a cuká sebou při každém zvuku z lesa, vražedné choutky mě přešly, musela jsem se odplížit a až v bezpečné vzdálenosti se pořádně zasmát.

 

Možná se vám to bude zdát nepochopitelné, ale touhle příhodou mě přešla i veškerá láska. Dotyčný byl sice děsně roztomilé stvoření, ale bohužel ne takovej mužskej, jakého jsem si představovala a po jakém jsem toužila.

Dilema se vyřešilo samo, jak jsem se později dozvěděla od kamarádů, milého mužského v noci tak vyděsily zvuky přírody a štípali komáři, že dojel zpátky domů, lahev vína do sebe naklopil sám a v podroušeném stavu informoval našeho společného známého, že s divoškou prostě chodit nemůže. A to chudák ani nevěděl, že jsem si na něj brousila nejen zuby, ale i pořádnou sekeru :o))

 


 

Milá grafomanko :) K dnešnímu tématu se to sice hodí jen v přeneseném slova smyslu, ale i tak děkuji. A chlap který se bojí nočních zvuků v našem lese... no hanba.

To na východním Slovensku, když každou chvíli čekáte medvídka a ne zrovna roztomilého Pú - to je síla :)

 

Je mi líto, ale pro zbytek dnešního dne se s vámi loučím a předávám vás do mateřské náruče naší milé šéfredaktorky Markéty. Já upaluji na valnou hromadu. Krásný den, a nechť obdarována je ta, která vás nejvíce pobavila, popřípadě oslovila.

Howgh

 

redakce@zena-in.cz

Reklama