a také posílá pár fotek svých prstýnků naše čtenářka s nickem Bleblemcy. Svůj nejmilejší prstýnek, který si vyprosila od rodičů, už ale vyfotit nemůže. Ke své lítosti i lítosti maminky ho ztratila

Dobrý den,  prstýnky jsem nikdy moc nenosila. Začalo to asi, když jsem byla tak v šesté třídě a moc jsem toužila mít krásný drahý prstýnek. Předtím jsem měla jen obyčejné a většinou pouťové, ale tenkrát už jsem se cítila být velkou dámou a tak jsem rodiče přemluvila. K narozeninám mi dali zlatý prstýnek složený ze tří tenkých kroužků na těch krajních byly dva malé červené kamínky a na prostředním byl jeden světle modrý. Připadala jsem si tenkrát jako princezna a nosila jsem ho i do postele. Měla jsem ho asi měsíc, když jsme ve škole byli běhat při tělocviku venku a já tenkrát upadla a pěkně se vyválela. Ve škole na záchodě jsem si pak prstýnek položila na umyvadlo, abych se pořádně umyla odřenou a špinavou ruku. Samozřejmě jsem ho tam zapomněla. Vrátila jsem se pro něj sice hned, jak mi začal na ruce chybět, a to netrvalo určitě déle než deset minut, ale už tam nebyl. Naši se tenkrát moc zlobili a hlavně máma byla smutná.

Dodnes si to pamatuji a je mi prstýnku i mámina smutku líto. Od té doby tedy prstýnky skoro nenosím a když tak obyčejné levné a skoro zase pouťové.

Vyhrabala jsem doma pár unikátních levných šmuků, které jsou staré snad 20 let. Schovávám je pro vzpomínky a u většiny z nich si pamatuji, i kde jsem je koupila.

prstýnky

prstýnky

Na posledních dvou snímcích jsou naše snubáky a polštářek, na kterém se v den naší svatby nesly.

polštářek

prstýnky

Už jsem tady myslím jednou psala, že je to obyčejná chirurgická ocel, ale pro nás mají obrovskou hodnotu. Koupili jsme si je na prvním společně stráveném hudebním festivalu Benátská noc. Oba jsme tyhle letní akce vždycky milovali, protože to pro nás byl relax plný hudby. Když přišel na svět syn, tak jsme si samozřejmě tuto radost museli odříct. Možná až bude náš Ondra větší, tak začneme zase jezdit, ale kdoví... 

Než se narodil, oba jsme s manželem prstýnek nosili, ale teď nám ho zkouší pořád sundat a odnést si ho mezi svoje poklady. Nasazuje ho panáčkům na hlavu, v autíčkách si z něj dělá volant a kutálí ho nejraději pod gauč, nebo za skříň. Tak jsme oba přestali prsten nosit a je schovaný a čeká na dobu, až bude zase smět zpátky na naše ruce. 

Přeji všem krásný prstýnkový den

Bleblemcy

Milá Bleblemcy ten příběh se ztraceným prstýnkem je dojemný. Nechápu, jak může někdo sebrat věc, která mu nepatří a mít z ní radost

Text nebyl redakčně upraven

Reklama