Reklama

Dobrý den, nedá mi to, abych se s vámi nepodělila o lázeňský pobyt.

V polovině 70. let min. století jsem měla značné zdravotní problémy a pan primář z gynekologie mi doporučil Františkovy Lázně - a ještě k tomu na „křížek". Měla jsem strach, ale rodiče mě uklidňovali, že v lázních si najdu kamarádku a nebude se mi chtít jet domů. Měli pravdu!
Když pominu lázeňské šviháky, kteří čekali na své švihačky nebo je teprve objevovali, nepřízeň osudu s poštou a jejím doručením kufru s nezbytným oblečením, nezapomenu na krásné seznámení s mou spolubydlící.

Po nesmělém zaklepání na vysoké dveře a nakouknutí do pokoje jsem uviděla mladou, plnoštíhlou, středně vysokou paní a modrýma očima. Ani jsem nestačila pozdravit a ona mne předešla: „No konečně mladá holka, která nechrápe. Jéžišmarja, já jsem dva roky trpěla jako Job!"
Chodily jsme spolu jako dvojčata, procedury jsme si psaly hned po sobě, čekaly jedna na druhou. Seznámila mě se svým lázeňským přítelem a on přivedl svého kamaráda. Ve čtyřech jsme chodili tančit, pokud neměli služby. Kamarád byl fajn, doma měl sexuchtivou manželku, která netančila, a já byla její opak. Navíc svobodná. Navštěvovali jsme kina, divadla, výstavy, kluci nás vozili služebním autem. :-)
Naše přátelství trvá dodnes, rády vzpomínáme na naše pobyty v lázních. Měla jsem skutečné štěstí na spolubydlící, je to báječná kamarádka a její manžel je správný chlap. Jenom děti nejsou modrooké jako jejich rodiče :-).

Ještě něco na závěr. Před třemi lety jsme se setkali v Praze my čtyři „lázeňští ". Nádhera i po 32 letech! Brečeli jsme, když jsme se loučili. Setkáme se někdy? Určitě! To budeme jako čtyři myštetýři. To není překlep!
Přeji krásný den, a vám, co pojedete do lázní, správné spolubydlící.   
arjev


Díky za pěkný příběh! Hned z něj mám lepší náladu, jako vždycky z lidské družnosti. Ti „myštetýři", to je nějaký interní vtípek té vaší party? Jak to vzniklo?
A co kamarádka, už jste ji přivedla na Ženu-in? ;-)