Čtenářka ekleinovka vás dostane na kolena stejně jako mne. Za to vám ručím. Oba příběhy se hodí do filmu. Živě ty scénky vidím a chechtám se jak blázen. Díky ekleinovko za Váš příspěvek.

Bolesti a bolístky....
 
Člověk si v životě zažije spoustu bolesti. Fyzickou počínaje,duševní konče.Pocity beznaděje,zármutku, křivdy....
Není to veselé vzpomínání. Proto dnes neotevřu svoji třináctou komnatu a svoji pozornost přesměruji na bolístky svých dětí.
U nás byly největší problémy s trháním mléčných zoubků.Nejstarší syn si do pusy sahnout nenechal.Zoubky se kývaly, bolely. Přemlouvání,podplácení hračkou a další metody selhávaly.

Zrovna tak trpělivost jeho otce. Ten byl na pokraji nervového zhroucení. Dal si několik piv na kuráž. Řvoucí dítě popadl a odvezl ho k zubaři. Tam kluka posadil do křesla.Ten sice pusu otevřel,ale jakmile se zubař chtěl dotknout bolavého zoubku,okamžitě zavřel.A kousl.

V záchvatu hysterie vyběhl z ordinace rovnou na náměstí. Za ním vyletěl brunátný otec .Ten měl ještě větší hysterák. Snažil se potomka dostihnout. Nevšiml si vyčnívajícího kamene a zakopl. Jeho let plavmo sledovalo mnoho diváků.

Slova,která chrlil, publikovat nebudu. Synek mi vletěl do náruče .Muž s dírami na džínách a silničním lišejem na nose pronásledování vzdal. Ošetření potřeboval sám.

Večer se děti škádlily. Mladíček si dal ránu o zábradlí a zoubek byl venku. Jenže jako bonus vyfasoval ještě pořádnou modřinu.

Když už jsme u něj,nesmím zapomenout na další scénku u dětské lékařky. Šli jsme na očkování proti tetanu. Vše v pohodě. Sotva jsme překročili práh ordinace, situace se změnila. Kluk si odmítal sundat kalhoty a nastavit jednu půlku zadnice.

Doktorka silně znervózněla. Injekce připravená v ruce,kluk diskutující,že se nenechá. Domluvy,nedomluvy,postavil si hlavu. Jakmile se k němu přiblížila,vydal se s kalhotami na půl žerdě prchat. Ne sice z ordinace,ale poskakoval kolem jejího stolu.Ona za ním.Sestra se svíjela smíchy.Mně cukaly koutky.

Nakonec byl dopaden a potupně bodnut do stehna. Podotýkám,adolescentovi bylo patnáct let.

Dcerka byla jiného ražení.Ta šla hrdinně na každé očkování,vyšetření. Jedna chybička se ale vloudila - při odběrech krve.

Jakmile ji napíchli,už se skácela. Pak  ji dětská doktorka nabírala pouze vleže a na několikátý pokus. Sotva nás zahlédla mezi dveřmi,zbledla nejdříve ona a ruce se jí začaly třást. Pak zesinalo dítě. Oči protočila a už byla mimo.

Sestra jí držela nohy nahoře,já celá rudá ji propleskávala. A tak to bylo pokaždé. Nevím,která z nich měla větší trauma.Jestli lékařka nebo dcerka. Trpěla jsem za ni i já. Trvalo to pěkných pár let.
Zážitků s dětmi mám opravdu na dlouhé vyprávění. Takže někdy příště.
 
ekleinovka
Text nebyl redakčně upraven


Dnešní téma dne je:

Jak jsem se vypořádala s bolestí?

  • Kdy jste cítila největší bolest?
  • Kdy jste poznala největší bolest?
  • Jak jste se s bolestí vypořádala?
  • Co vám na ní zabírá?
  • Co bolí nejvíce?
  • Pomohla jste někomu od bolesti?
  • Dělá vám bolest dobře?

Vaše příspěvky posílejte na redakční mail:

redakce@zena-in.cz

Jednu z vás, která přispěje k tématu dne a pobaví, donutí mne k zamyšlení, rozpláče, prostě zaujme moji pozornost odměním sedacím balónem, který zbaví vaše záda bolesti. Jeho cena je 500 Kč.

mic

Reklama