Ach jo. Prázdniny, ta sladká doba nicnedělání, se povážlivě nachýlily ke konci. Školy se zase zaplní dětským křikem (a někdy spíše řevem), zase budeme Honzíky a Terezky ráno budit, chystat jim svačiny a odpoledne se klasicky ptát: "Tak co bylo ve škole?"

Mají se děti na tenhle nelehký přechod od lenošení ke školním povinnostem nějak připravovat? Začít si třeba opakovat násobilku, vyjmenovaná slova? Některé zvláště agilní rodiče totiž koncem prázdnin přepadá strach, že jejich dítě přes prázdniny všechno zapomnělo, že je potřeba ho na návrat do školy připravovat, jinak...

 

Ne, ne a stokrát ne. Prázdniny jsou proto, aby si děti odpočinuly a zdokonalily se v jiných činnostech, než je matematika či pravopis. Ostatně, chodí-li nakupovat, není právě tohle matematika v praxi? A když píšou babičce pozdrav z tábora, nemusí si lámat hlavu nad tím, jestli je babička ve vyjmenovaných slovech?

 

Děti mají o prázdninách plavat, jezdit na kole, hrát hry, no zkrátka, my všichni přece dobře víme, co ke správným prázdninám patří.

 

A učit se? Rozhodně ne, snad jen s výjimkou těch, které na konci prázdnin čeká opravná zkouška čili reparát. A i ti by první polovinu prázdnin měli věnovat odpočinku.

 

Měli bychom mít však na paměti, že tak, jako se nám těžko vrací z dovolené do práce a potřebujeme jakousi přechodnou „zvykací“ dobu (vhodný je víkend), měly by i děti přijet ze svých letních pobytů dříve než 31. srpna večer. Mluvím teď hlavně o dětech městských, které by alespoň dva dny měly přivykat městskému ruchu, ulicím plným aut.

 

A pokud zjistíme, že se naše dítě hrozí začátku školy, snažme se mu pomoci, zbytečně ho nestresujme.  Vždyť vždycky je na co se těšit. když už nic jiného, tak určitě na kamarády, které většinou dítě nevidělo celé dva měsíce.

 

A nakonec mi dovolte ještě pohled učitelky na konec prázdnin. Jak pravil klasik, dva důvody, proč učím, se jmenují červenec a srpen. Ale  věřte nebo ne, ty dva měsíce jsou tak nějak kratší a rychleji utečou než ty ostatní. Letos mi můj muž, který má „jenom“ dovolenou, od začátku prázdnin počítá, kolik že mi  ještě zbývá dní. Chce mě vytočit? Marně.

 

Já se letos, i když se mi jako každému normálnímu člověku znovu do práce moc nechce, přesto přese všechno těším. Na „svoje“ děti. Víte, jaké je to krásné, pozorovat, jak Vojta za ty dva měsíce zmužněl a Kuba se zase vytáhl nejmíň o tři centimetry, no a Markéta? Z ošklivého káčátka se vyloupla krásná slečna. Páni, a co teprve Viky? Ten snad přes ty prázdniny konečně dostal rozum!

         
Reklama