Uveřejňuji dopis paní Marcely, která sleduje Manželské etudy. Já jsem včera tento díl zhlédla na videu u svých rodičů a musím říct, že mi stále leží v hlavě.
Dobrý den,
minulý týden Česká televize odvysílala 5. díl Manželských etud. Paní Marcela Haverlandová má velmi smutný osud. Nebylo by možné jí nějak pomoci?
Díky,
Marcela
Milá Marcelo,
je to od Vás hezké, jen nevím, jakým směrem bychom měli pomoc směřovat. Pokud vím, lidé založili pro paní Haverlandovou sbírku - můžeme se připojit. Přikládám zprávu z iDnes:
"Po nedělním odvysílání pořadu se zvedla lavina sympatií s nešťastnou ženou. „Už od pondělí k nám do televize volali lidé, že by chtěli paní Haverlandové pomoct. Po domluvě s tvůrci pořadu jsme se rozhodli lidem, kteří o to měli zájem, poskytnout její číslo účtu,“ sdělil mluvčí ČT Martin Krafl s tím, že dokument sledoval milion lidí.
Jedním z diváků byl i zaměstnanec jednoho pražského vydavatelství Martin Janda, který zahájil charitativní akci na internetu. Od mluvčího ČT získal číslo účtu Marcely Haverlandové a rozeslal e-mail formou „Pošli všem, koho znáš“. Dopis tak nyní koluje po celé republice.
„Obvykle takovéto e-maily nevytvářím, ale osud paní Haverlandové se mě hluboce dotkl. Je to normální člověk snažící se spořádaně žít, stejně jako se o to snažila její dcera. Nejedná se o někoho, kdo by k neštěstí přišel vlastní hloupostí nebo například závislostí na alkoholu či jiných drogách,“ uvedl Janda.
Sama Marcela Haverlandová, která podle svých slov občas pomýšlí na sebevraždu, je zájmem o svou osobu naprosto šokovaná. „Je to úžasné, nikdy jsem nic takového nečekala. Vždyť jsem jenom obyčejná ženská, jak můžu někoho zajímat?“ ptá se rozechvělým hlasem a během hovoru se dojetím rozpláče. „Nevím, co na to říct. Vždycky jsem byla na všechno sama. Teď mi lidé volají, zastavují mě na ulici, posílají krásné dopisy a chtějí mi pomoct. Ani nevím, jak mám všem poděkovat,“ říká. Její situace je o to horší, že je nyní na dlouhodobé nemocenské, takže práci pomocné síly ve školní kuchyni ani nemůže vykonávat.
Sama se prý na nedělní vysílání svého příběhu nedívala. „Nedokážu to. Ještě na to nemám dost síly,“ poznamenává v narážce na nešťastnou smrt své dcery Ivany, kterou v noci při cestě domů z práce přejel vlak.
Podle autorky dokumentu Heleny Třeštíkové je solidarita lidí první dobrou věcí, která se Haverlandové v životě stala.
„V jejím životě pokaždé dopadlo všechno špatně, stíhalo ji jedno neštěstí za druhým. A teď, vůbec poprvé, zažívá soucit okolí a pocit, že není sama. Pro ni je to úplně nový zážitek,“ míní Třeštíková."
Bankovní účet Marcely Haverlandové je: 103227056/0300, v.s. 111.
Nový komentář
Komentáře
Technická poznámka - v obchodě pana Václava už nezakoupí nikdo nic, protože majitelé už zřejmě zkrachovali - obchod tam už není, místo něj je jakési knihkupectví
Nyotaimori: pýšu sy...
až zase nebudeš mít co dát do úst, napyš
Nyotaimori:
fialinka: to asi každýmu
bez ohledu na to, že díl viny má na svém osudu zmíněná paní sama, musím uznat, že dokument mne rozbrečel a mám pocit, že alespoń bez dluhů by se paní Haverlandové žilo trochu líp...
Nyotaimori: šup sem s ním
Nyotaimori: jasně
paní Marie: Tipuji Vás na muže, 35-40 let, SŠ, VŠ ženatý (šťastně), nebo mladá svobodná vtipná
U tohoto pořadu jsem si i pobrečela. Dcera té paní byla téměř stejně stará jako můj syn. Můj bratr zemřel v necelých 20 letech, a máma se s tím nesrovnala nikdy.
V každém případě se zbytečně neříká,že dívat se rodičům do hrobu,to jinak ani njde.Ale dívat se dítěti to je opravdu tragédie.Za to moc děkuji osudu a pánu bohu,že mě taková tragédie nepotkala.
Lenika: to je sice hezký, ale dárky od Ježíška dostávají jen malý děti- dospělý člověk se o sebe musí umět postarat sám...a nezdůvodňovat své životní neúspěch tím, že měl prostě "smůlu"
smrt dítěte je sice tragédie- ale v tom jí mnoho peníze nepomůžou
Mrzí mě,že jsem se nedívala,protože jak pročítám názory,mám v tom tak trochu zmatek.Pravdou je to,že v našem státě je plno zoufalých lidí, protože nemají povahu se vším chodit na trh,ale to je chyba.Svěřená bolest poloviční bolest a s trápením si myslím je to také tak,alespoň pocitově.Píši to ze své vlastní zkušenosti.Ale chce to, trochu se ze vším poprat.Najít svoji sílu.
Málokdo může s čistým svědomím hodnotit život druhých.A není snad smutnější osud, než když Vám zemře vaše dítě.
Zdržte se trapných komentářů a nehodnodnoťte paní Ivanu. Její problém se synem jste asi neprožily!? Nebo snad ano??
Lenika: kdo by nechtěl...
a pokud jí na to někdo přispěje, tak proč by si na pár dnů ten život nezměnila, nemám nic proti, jsem přející
damanka: Vivian: paní Marie: Dámy, Vy byste nechtěly aspoň an pár dní změnit svůj život a žít uplně jinak - dovolit si to, na co jste dříve neměly?
myslíte, že jsou to zrovna peníze, co jí pomůže? a co až dojdou?
r1911: Souhlasím s tebou. Zdravá ženská s vlastním bytem mohla za ty roky žít úplně jinak!
Paní Haverlandové nepošlu ani korunu. Dokument jsem viděla, ale takovýmto osobám na život přispívat nebudu. Samozřejmě mi je líto toho, co se stalo její dceři (není to jen tak - pokud ji srazil vlak, tak kde je mobil?), ale jinak si za všechno může více či méně sama.
paní Marie: Sbírka není míněna jako náhrada za dítě
Je to výraz soucítění ostatních matek, dcer atd. Dle dokumentu paní Marcela neměla nikdy lehký život a musela se protloukat den za dnem. Proč jí tedy nevypomoct, aby mohla sobě a svému synkovi udělat nějakou tu radost.. A takový vztah, jaký měla se svou dcerou se jen tak nevidí 
V žádném případě nevěřím, že Ivanku přejel vlak. Jasně to tam řekli, že nemá žádná zjevná zranění a příčina smrti není známa. Myslím si, že je to všechno úplně jinak. A přístup vyšetřovatelů ještě několikanásobně zhoršuje celou tragedii. Co by se starali, že?!