Byla to scéna jako vystřižená ze Saturnina. Možná ten příběh taky znáte. Doktor Vlach dělí lidi do tří kategorií, podle toho, jak zareagují, když uvidí mísu plnou koblih. Kategorie jedna považuje koblihy za poživatinu a nic jiného ji nenapadne. Kategorie dvě si řekne, jaké by to bylo, začít házet koblihy po ostatních hostech. Kategorie tři nelení a nápad zrealizuje.

Obvykle patřím do kategorie tři. Nejen že mne leckdy napadají nehorázné šílenosti, ale mám nutkavou tendenci je realizovat. V tomto „Saturninovském“ případě se celá věc týkala dortíčků. Jahodových. Bylo to na jakési firemní show diskotékového typu - mladí a úspěšní zaměstnanci nejmenované firmy, již notně posilnění koktejly, které byly k mání zadarmo, „trsali v kotli“ za zvuků blíže nespecifikovatelné disco hudby, kterou s výrazem přímo nepříčetným mixoval místní DJ.

Dortíčky byly také zadarmo, v množství přímo gigantickém, a nikdo už je nejedl. A v té chvíli mne, pozvaného, ale do kolektivu příliš nezapadajícího hosta - disco nemám zrovna v lásce a koktejly jsem si nechala míchat bez alkoholu - pojal onen „trhlý“ nápad. Opatrně jsem uchopila jeden dortíček, odhadem propočetla balistickou křivku a nenápadným obloukem umístila dortík přímo do středu kotle. Na hlavu jednoho z tanečníků. A čekala jsem...

Nevím, co jsem čekala, ale nestalo se nic. Vůbec nic. Dotyčný ani nezaznamenal, že má na hlavě dortík. Ani okolí zřejmě tato podivná móda nezaujala. Nenechala jsem se odradit prvním neúspěchem a pokračovala jsem v ostřelování. Když už na parketu - tedy spíše na hlavách tanečníků - přistál asi desátý dortík, začalo se konečně něco dít.

Některé dvojice se rozhodly využít příležitosti a jaly se „okusovat si“ navzájem hlavy - dortíky zjevně brali jako erotické zpestření. Jiní jedinci se začali poněkud zmateně rozhlížet po stropě, odkud že to ta mana nebeská padá. Další bez váhání osočovali nejbližší tanečníky z toho, že po nich dortík určitě hodili oni. Zkrátka mela naprosto úžasná. Až po nějaké době kohosi napadlo pohlédnout mimo kotel, ale to už jsem na své výhodné střelecké pozici u tácu s dortíky samozřejmě nestála...

Ve své podstatě byl ovšem tento trhlý nápad v historii mých trhlých nápadů spíše výjimkou. Většina z nich se totiž týká šíleností, které provádím sama sobě. Jen namátkou - šipka do bazénu bez vody, vstup ve večerních šatech po schůdcích do Vltavy (šlo nás tam pět a turisti zírali, jak se pozvolna noříme pod temnou hladinu), nejrůznější noční pochody a recese... Zkrátka leckterou pitomost, která mě napadne, zrealizuju. A mám řadu kamarádů, kteří se ke mně ochotně přidají...

Jak jste na tom Vy, ženy-in?
Jaký nejtrhlejší nápad Vás kdy napadl?
Zrealizovala jste ho?
Jakou největší „šílenost“ jste kdy provedla?
A co Vaši známí?
Máte mezi nimi nějakého rozeného recesistu?
Máte kamarády, kteří by „do toho“ šli s Vámi?
Do které kategorie podle Saturnina patříte?
Byla jste někdy obětí něčího trhlého nápadu?

Podělte se s námi o své zážitky na redakce@zena-in.cz! Nejlepší příspěvek odměníme!

Reklama