Bulvár

Šárka: Permanentní zamilování, to je paragliding

paragliding

S Šárkou Knotkovou (41) jsem se kdysi seznámila u kámošky. Drobná, jemná dívka, která s námi popíjela své oblíbené červené víno a vyprávěla o Francii i Francouzích, které občas provádí Prahou. Říkala jsem si, že tak usměvavá a milá holka musí být pro turisty učiněný poklad. Prostě žádný „dryáčnický“ typ. A proč jsem se s ní po letech chtěla mimo jiné setkat? Tenkrát hodně povídaly o knížkách, divadlu, filmu, o sportu nepadlo ani slovo. A najednou zjistím, že Šárka dělá paragliding, a to rovnou v Alpách! I když o sobě tvrdí, že je chronický začátečník (čemuž nevěřím), Alpy nejsou Říp a „létání“ tam je určitě jiné než u nás.

Dlouho jsme se neviděly, vím jen, že jsi žila střídavě v Praze a ve Francii. Pořád jsi průvodcoval, nebo jsi od toho utekla?
„Krásy Prahy“ jsem ukazovala frankofonním turistům, převážně na jaře a na podzim. V zimě jsem se pravidelně starala o české turisty ve francouzských Alpách a nakonec dostala nabídku na práci v realitní a ubytovací agentuře v nejvýše položeném lyžařském středisku Evropy – Val Thorens (2300 m. n. m.) v Savojských Alpách. Agentura spravovala 350 bytů, které patřily různým majitelům. Já měla na starosti 80 bytů, jejich pronájem a údržbu, 80 majitelů, korespondenci s nimi, vyúčtování, rezervace individuálních klientů a rezervace všech cestovních kanceláři z Čech, Slovenska, Ruska, Polska, Slovinska, Německa, Rakouska, anglických cestovek a tak dále, a tak dále (smích). Prostě práce jak na kostele, často od nevidím do nevidím.

Je to přece jen změna – od klasického průvodcování do turistického centra. Jaké byly tvé „nové“ začátky? A jak se vůbec žije v horách někomu, kdo vyrostl v Táboře?  Tam žádné velké kopce nejsou...
paraglidingZměna to byla veliká, ne co se týče prostředí, ale práce samotné. V Savojských Alpách mám mnoho přátel a cítím se tam jako doma. Průvodcovská práce dává hodně svobody, člověk je v pohybu a na čerstvém vzduchu. A moje nové zaměstnání bylo v kanceláři, mnoho hodin u počítače, nad papíry, fakturami... Ale já mám ráda změnu i nové výzvy a v kanceláři jsem si brzo zvykla, i díky skvělému kolektivu. No a v Táboře sice žádné velké kopce nemáme, ale myslím, že ve mně zůstala láska k horám díky rodičům. Od mala jsme jezdili na Šumavu, do Krkonoš i do Tater.

Pracovala jsi celý rok, nebo sezonně?
Byla jsem zaměstnaná na stálý pracovní poměr. Zimní sezona byla dlouhá, začínala koncem listopadu a trvala do konce dubna. Od půlky května jsme pak měli 5 týdnů dovolené a po letní sezoně ještě 3 týdny.

A klientela? Určitě to nebyli jen Francouzi.
Klienti? Z celého světa. Oprášila jsem své školní znalosti ruštiny, němčiny i angličtiny…

Pamatuju si tě jako nesmírně empatickou a milou holku,  kterou museli mít všichni rádi. Tak to jsi asi neměla problémy s okolím.
Kolegové, tedy převážně kolegyně, mě přijali skvěle. Ze začátku mi hodně pomáhali. Samozřejmě, že došlo i na ponorkovou nemoc, té se v hlavní sezoně v této práci nedá vyhnout. Ale vždy jsme to nějak vyřešili. A jak jsem říkala, našla jsem si tam hodně přátel, a to je hned všechno jednodušší.

Práce byla určitě časově náročná, nebo se mýlím?
Nemýlíš. Volného času bylo o hodně méně, ve srovnání s prací delegáta cestovní kanceláře. V sezoně jsem začínala před devátou ráno a končila po 20.00 večer. Pauza na oběd hodina (no, spíš míň) a jeden den v týdnu jsem měla volno. Vše jsem si ale vynahradila po sezoně a během léta. Stonásobně!

A jsme u volného času. Lyžování, túry, nebo jen sedět v pokoji s knížkou a odpočívat?
Každý volný čas jsem trávila na horách! V zimě na lyžích, to je můj velký koníček, v létě na túrách za svišti a kozorohy (směje se). A když byly příznivé povětrnostní podmínky, našla jsem čas i na paragliding - v každém ročním období.

Ty a paragliding, to mi nejde dohromady. Byl to tvůj nápad, nebo tě někdo přesvědčil?
Narodila jsem se ve znamení Vah. To je vzdušné znamení, mám tedy k tomu sportu blízko. Můj první let byl asi ve 20 letech na tandemu s francouzským instruktorem. Byl to nádherný zážitek! Ani mě nikdo nemusel příliš přemlouvat. Pak jsem si dala pauzu a o deset let později se domluvila s mým dobrým kamarádem, že si uděláme kurz, ale začneme „pomalu, polehoučku“ v Česku. A tak jsme jednoho říjnového dne začali lítat pod vedením skvělých, zkušených instruktorů Jardy a Michala na Rané u Loun.

paraglidingJá bych se tedy bála. Dá se strach překonat?
Na začátku u mě fungovalo motto: „Neznalost a štěstí začátečníka“. Nevzpomínám si, že bych pociťovala strach, spíš tu ohromnou touhu prozkoumat a naučit se něco nového. Ovšem čím víc a déle jsem lítala, tím se u mě objevoval zdravý pud sebezáchovy i respekt.  Lidé často říkají: „Já bych nemohl lítat, trpím závratí z výšek.“ Ale v momentě, kdy nemáš nic pevného pod nohama, nemáš ani závrať. A pro mne to byl navíc skvělý relax, takové odreagování se… Z každého letu jsem si uchovala na dlouhou dobu úžasnou energii. Takové dobití baterek.

Ještě zpátky ke kurzu. Létala jsi od začátku sama, nebo v tandemu? Jak to vlastně probíhá?
Od začátku jsem létala sama. Instruktoři nás naváděli ve vzduchu přes vysílačky. Každý, kdo chce létat, musí absolvovat kurz, na konci zkoušky ve vzduchu i písemný test z pravidel. Pak obdrží pilotní průkaz. Ovšem tím to nekončí. Pilot se učí neustále. Zkušenosti se sbírají při každém letu. Hodně také záleží na tom, kdo vás učí. Já měla velké štěstí. Kluci jsou nejen skvělí piloti, ale také dokážou své zkušenosti předat. A myslím, že v mém případě se jim to docela povedlo. V době, kdy jsem kurz absolvovala, byla škola Mistrál na Rané asi nejlepší v Čechách co do kvality a zkušenosti instruktorů, tak do kvality výbavy, kterou půjčovali.

Co vybavení?
To na začátku zapůjčí škola, je to v ceně výcviku. Pak už si každý pořídí svou výbavu a vyráží za lítáním.

Vrátím se ke kopcům. Francouzské Alpy jsou přece jen něco jiného než třeba Říp.
Tak z Řípu jsem neletěla (smích), od kamarádky vím, že start nic moc, nejsem si jistá, zda se tam oficiálně může lítat, ale na 99 % určitě ne... V Čechách znám ze vzduchu jen Ranou, Černou horu a trochu Beskydy.

A Alpy? Rozdíl mezi našimi horami a Alpami je samozřejmě obrovský. Alpy jsou nádherné, tzv. startovačky (místa, odkud se startuje) jsou dokonalé – jsou tam koberce, hodně místa… stejně tak přistávací plochy. Často tam je i jednoduchá doprava na kopec. S naší partou jsme jezdili ve Francii do středisek Annecy a St. Vincent les Fort. Vyráželi jsme také do Itálie – Grappa, do rakouského Innsbrucku, do Slovinska, na Kanárské ostrovy. Hmm, dovolené s padákem patřily k mým nejhezčím v životě!

paraglidingTakže cizina především?
V cizině jsem toho nalítala víc. Ale na to, jak jsme malá země bez velkých hor, máme ve světě dobré jméno, ať už se to týká pilotů závodníků, kteří získali i ta nejvyšší ocenění, například kamarádka Petra Krausová je mistryně světa.

Paragliding je adrenalinový sport. Co dělal adrenalin s tebou? Jaké jsi měla pocity?
Pocity jsou nepopsatelné, to se musí zažít! Endorfiny mi vždy zajistily nejméně týden výbornou náladu a spoustu energie. Člověk se neustále usmívá a nic a nikdo ho nerozhází. Permanentní zamilování.

Zamilování ve vzduchu? Tak to musí být něco! Ale ty ses zamilovala do někoho, kdo nelétá, ale jezdí vodu. Mám pravdu?
I to se stává… Můj muž jezdil do loňského roku závodně na raftu a je fakt, že létání a voda nejdou moc dohromady (směje se).

 

Teď žiješ v Česku. Létáš i tady?
Už dva roky bydlíme v Lipně nad Vltavou. Jsou tu sice dobré podmínky pro motorový paragliding, ale ten se mi nelíbí. To není létání ve vzduchu, kdy máš pod sebou „hloubku“, tady se díváš jen na vodu.

Vrátíš se k paraglidingu po mateřské? Myslíš, že v rodičovských šlépějích půjde i tvá dcera?
Zatím tedy nelétám. Je to sport, na který je třeba čas, a toho mám málo. Základní vybavení stále mám, a jak bude příležitost, ráda se k paraglidingu vrátím. Sophii (2) bránit nebudu, pokud bude chtít, čeká ji příští rok let v tandemu s naším kamarádem. Uvidíme, jestli se jí to bude líbit.paragliding

Myslím, že Sophii se létání líbit bude. A vsadím se, že od kamaráda brzy přesedlá do tandemu k mámě a za pár let už možná bude brázdit oblohu sama. No, a pokud bude Sophie po tatínkovi, skončí na raftu. Nebo bude dělat oboje.

Když Šárka vyprávěla, měla pořád rozzářené oči. A smála se, jako by právě přistála. Pak přiběhla malá – měla rozzářené oči a smála se, jako by…

   
16.04.2010 - Společnost - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. [4] katkaP [*]

    ja osobně miluju tandemové seskoky, neboť si u nich mohu naprosto uvolnit, samozřejmě je jasné, že nejsou pro každého, ale máte-li rádi adrenalin, užijete si je

    superkarma: 0 24.09.2010, 12:55:06
  2. avatar
    [3] Vivian [*]

    krákorka — #2 hlavně jestli má pojištění...  k té hypotéce...

    superkarma: 0 23.04.2010, 12:20:49
  3. avatar
    [2] krákorka [*]

    jako bych slyšela manžela...TeĎ právě ujel na kopec a mě to teda nedělá moc dobře...Máme 2 děti, hypotéku a beru to jako docela nebezpečný sport....

    1. na komentář reaguje Vivian — #3
    superkarma: 0 17.04.2010, 12:51:37
  4. avatar
    [1] Vivian [*]

    Sml72

    superkarma: 0 16.04.2010, 10:22:45

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme