Dobrý den, chtěla bych něco málo napsat k dnešnímu tématu. Na vlastní kůži jsem žádné násilí bohu dík nezažila, ale v rodině mého manžela se celá leta násilí dělo.

Manželův otec se odjakživa velice rád napil. Po příchodu z hospody býval agresivní a když byl manžel a jeho bratr ve věku zhruba čtyř let , otec začal jejich matku bezdůvodně bít.  Došlo to tak daleko, že začal týrat i své vlastní děti. V noci po příchodu z hospody šel do dětského pokoje rozsvítil a vyházel dětem veškeré oblečení ze skříně a vzbudil je s tím že si neuklidili a ať koukají vstávat a uklízet. Manželova matka se po čase psychicky zhroutila. Ačkoli jí její rodina pořád říkala ať od něj odejde, že může bydlet u nich (měli velký dům kde bylo dost místa) z nepochopitelných důvodů s ním zůstávala a co víc dále s ním pokračovala v intimním životě a byla dvakrát na potratu což je pro mne nepochopitelné. Člověk, který mne jednou uhodí a který sáhne na mé děti by u mne skončil a okamžitě bych od něj odešla. Manželův otec nedával do domácnosti žádné peníze na výchově synů se také nepodílel a jeho matka s ním byla neuvěřitelných dvacet pět let. Když bylo manželovi dvacet let koupil si dům kam se nastěhovali i rodiče. Když byl manžel svědkem hádky a bitky řekl, že tady to dělat nebudou, buď ať se vrátí do bytu a nebo ať se rozvedou. Na jeho popud se nakonec rozvedli. Otec se odstěhoval a manžel našel své matce byt.

Manželova matka své děti zanedbávala. Nedokázala zabránit tomu aby je vlastní otec netýral i když měla spoustu možností.  Desetiletí kluci si každý den sami museli prát ponožky a slipy, museli si obstarat oběd a sami se vypravovat do školy. Asi bych raději nechtěla vědět jak to vše chodilo, protože jak si asi desetileté dítě ve vaně vypere slipy a ponožky, co si asi obstará k jídlu? A jeho matka se tím ještě chlubí, jaké má vychované děti. Bohužel nemá, tyto zkušenosti z dětství na nich zanechali následky. S otcem ani jeden z nich leta nekomunikují a on také nemá zájem. Za matkou jezdí jen můj manžel. Když tam jedu i já, pořád mi vypráví jak těžký měla život, že ji manžel leta bil a pořád se i dnes po patnácti letech lituje. Když jí řeknu proč s tím něco neudělala,  vyjede na mne, že jsem chytrá, že nemohla nic dělat.. Ať to je jak chce, já bych své děti nikdy týrat nenechala a ona mohla odejít, měla kam a bylo by o ni i o děti velice dobře postaráno, ale ona s manželem dál zůstávala a po tom všem s ním šla klidně ještě do postele. A teď ještě vykřikuje jak má své děti vychované, že si v deseti letech sami prali prádlo. Za to by se měla spíš stydět. Manžel i jeho bratr mají z dětství následky v podobě velkých výkyvů nálad.

To že někdo týrá své vlastní dítě je nepochopitelné a to když tomu přihlíží vlastní matka a nic neudělá je pro mne ještě nepochopitelnější.

S pozdravem čtenářka Šárka.

Text nebyl redakcí upraven.

Milá Šárko, chápu vaše rozhořčení, na které máte právo. S tím odchodem od tyrana to nebývá tak snadné. Podrobněji o tom mluvíme v dnešním rozhovoru: Mezi násilníkem a obětí bývá silná vzájemná závislost.

Nosíte i vy v duši podobný příběh? Napište nám o něm. Téma na dnešek zní: Násilí na ženách. Zajímají nás vaše zkušenosti a názory. Zajímá nás, zda-li jste se s násilím na ženách také setkala a jak se zachovala.

Své příspěvky posílejte na adresu

redakce@zena-in.cz

 

Reklama