Redaktorka Marta Pušová tráví léto pracovně na řeckém ostrově Santorini, odkud nám pravidelně posílá svůj malý „deníček“ plný řeckého slunce a zajímavých příběhů... Dnes se podíváme na proslulé stigma santorinských tchyní. Že netušíte, o co jde? Čtěte dále!

Milý deníčku! Mezilidské vztahy mě fascinovaly vždycky, ale tady na Santorini občas nestačím žasnout. Za druhou sezonu působení na ostrově už mám několik kamarádek, které se zde usadily s místními muži, pár příběhů znám zprostředkovaně. Ale nad všemi visí stejný velký černý mrak - TCHYNĚ.

O Řecích obecně je známo, že rodina je pro ně nade vše. A že ty rodiny bývají velké a rozvětvené! O Santorini to platí dvojnásob. Jelikož jde o maličký ostrov, každý je tu něčí bratranec, sestřenice, strýček či tetička. Jak už jsem popisovala v jednom z minulých příspěvků, Santorini je „expertem“ na svatby v rodině, které měly zajistit udržení rodinných peněz a zabránit opětovné chudobě santorinských obyvatel. Tím pádem jsou tu opravdu všichni příbuzní. Co mě ale fascinuje nejvíc, jsou vztahy matek a jejich synů.

tchýně

Nikdy jsem tu nepozorovala něco zvláštního či odlišného, co se týče vztahů matek ke svým dcerám. Zato svými syny jsou doslova posedlé. Hýčkají je, rozmazlují, opečovávají, vyvařují jim a uklízejí po nich, a to nejen v dětství, ale i v době, kdy už by se milý syn měl být schopen postarat sám o sebe. Největší noční můrou je pro ně den, kdy si syn přivede domů nevěstu. Tehdy by totiž měly ustoupit stranou. To se však samozřejmě neděje.

Zářným příkladem za všechny je moje kamarádka Andrea. Na Santorini jezdila několik let za prací z Rumunska, až jednoho dne potkala svého současného manžela Christose. Byla to láska na první pohled, a naštěstí pořád je, i když tchyně dělá všechno proti. Když například Christos Andreu představil rodině a jejich vztah tak začal být vážný, jeho matka přišla za Andreou a začala jí její lásku rozmlouvat. O Christosovi, svém vlastním synovi, kterého nenechala studovat ani střední školu, aby se co nejdříve mohl podílet na budování rodinného podniku, Andree tvrdila, ať ho pustí k vodě, protože je hloupý, neschopný a určitě jí nebude věrný.

Andrea se naštěstí nedala zlomit, a tak teď s Christosem vychovávají dvouletého syna Giannise. Tchyně svůj boj ale nevzdává. V domácnosti svého syna je dennodenně, neustále mluví do výchovy svého vnuka a zasahuje do fungování mladé rodiny. Když se před pár dny Andrea chystala se synem na pravidelnou roční lékařskou prohlídku do Atén, jelikož na Santorini nejsou dostatečně kvalitní doktoři a malého Giannise trápily nějaké zdravotní problémy, tchyně se jí všemožně snažila zabránit se slovy, že „si nebude jezdit po drahých a zbytečných  výletech, když je dítě téměř zdravé, a i kdyby mu něco bylo, tak se to nějak udělá“. Nakonec tedy musela ustoupit, z rodinné kasy ale na cestu vypustila tak málo peněz, že Andrea musela vycházet s částkou 10 euro na den pro sebe i syna.

Rodinné peníze jsou dalším problémem. Jako kvočna na vejcích na nich sedí právě matka, která rozhoduje o všech výdajích. I tehdy, když už má syn vlastní práci či podnik, musí se zpovídat z toho, do čeho své peníze investuje, a žádat matku o povolení.

A aby toho nebylo málo, synové své matky samozřejmě bezmezně zbožňují a poslouchají je. Manželka či přítelkyně se z jejich strany málokdy dočká zastání či uznání, matky jsou prostě vždy na prvním místě. Pokud se nestane kopií své tchyně, nepřevezme všechny její zvyky, názor či kuchařské recepty, a to vše bez řečí a se sklopenou hlavou, prožije si krušná léta. Je morbidní a zlé to říct, ale snacha se opravdu dočká klidu až po smrti tchyně.

Neříkám samozřejmě, že je to tak ve všech rodinách, určitě tak ale fungují všechny, které jsem zde poznala. A tak vím jedno jistě. Kdyby se nějakou nepravděpodobnou náhodou stalo, že bych se zamilovala do řeckého muže (o nichž vám napíšu v některém z dalších příspěvků), zaručeně by mě od vztahu s ním odradila tchyně. Ty české sice umí člověka také pěkně potrápit, přes ty řecké ale „vlak nejede“...

Čtěte také:

Reklama