přiznává se čtenářka s nickem enka1. S tímto „nešvarem“ začala dokonce už v první třídě a svoji dovednost dovedla k dokonalosti i v zaměstnání. Více se dočtete v jejím příspěvku

Začalo to v 1. třídě. Pod články v Slabikáři jsme museli mít každý den zápis od rodičů: 3x četla, Nováková. Mamka jednoho dne zapomněla a já si svým prvňáčkovským písmem čtení potvrdila sama. Ani si nepamatuji, jestli tento čin měl nějaké vážné následky, ale asi ne, protože v dalším žití jsem neměla s falšováním podpisů žádné špatné svědomí.

Přesto jsem pokračovala až ve svém prvním zaměstnání - stavařské projekci. V těch dávných dobách býval šéfem podniků jmenován zasloužilý člen strany, odbornost byla někde v pozadí, avšak na všech výkresech projektu jeho podpis musel být.

Už mě silně rozčilovaly šéfovy poznámky, jak mají mé trojky a pětky (číslice) velké prdelky, a že mi do místnosti chybí dveře si nevšiml. Tak jsem si jeho parafu natrénovala a padesát procent dokumentace jsem si podepisovala sama. Stejně netušil, kolik má budova pater a jiné maličkosti.

V druhé projekční kanceláři tomu bylo obdobně. Tam sice šéf stavařině rozuměl, jenže obden byl sťatý natolik, že má napodobenina podpisu byla věrnější než jeho vlastní.

Pak jsem úplně změnila svou profesi, falšování nebylo nutné, jen občas a u nedůležitých věcí jsem ráda pomohla.

enka1

Mohla byste si otevřít novou živnost: věrné kopie podpisů všeho druhu, ale raději bych vám to nedoporučovala

Pozn.red.text nebyl redakčně upraven

Jak se na falšování podpisů díváte vy, milé ženy-in? Už jste si také vyzkoušela napodobit něčí podpis? Jaký jste z toho měla pocit? Stalo se vám někdy, že někdo napodobil váš podpis?

Máte nějakou příhodu s podpisem? Podepsala jste někdy něco, čeho jste později litovala? Napište nám také na dnešní téma.

Na vaše příspěvky se těším na adrese: redakce@zena-in.cz

Reklama