Bulvár

Samou láskou bych tě snědl!

Láska a jídlo spolu úzce souvisí. Říká se, že láska prochází žaludkem, že ona či on jsou vysloveně k nakousnutí nebo že bychom svého partnera samou láskou sežrali. Také nám ovšem ten druhý může lézt krkem nebo ležet v žaludku. Málokoho by ovšem napadlo vzít tato rčení doslova. Ale i takoví jedinci se najdou.

 

 

 

Kolumbus a Karibové
Pojídání příslušníka vlastního živočišného druhu se odborně nazývá kanibalismus. Může za to Kryštof Kolumbus, který koncem patnáctého století popsal zvyk kmene Kariba z ostrova Guadeloupe pojídat své nepřátele. Protože ovšem kdosi ve Španělsku jméno kmene zkomolil na Kaniba, jsou dnes lidožrouti označováni za kanibaly, nikoliv za karibaly. Správněji bychom ovšem měli v podobných případech mluvit o antropofagii, čili o lidojedství.

Nitroděložní kanibalismus
V přírodě je kanibalismus poměrně vzácný. Vyskytuje se především u dravých živočichů, ale občas i u všežravců - většinou jde o pojídání vlastních mláďat nebo zraněných jedinců. Nejzajímavějším případem je nitroděložní kanibalismus u vejcoživorodých žraloků. U těchto živočichů často embryo, které dospěje dříve, sežere uvnitř matky své sourozence. U některých členovců zase samičky po páření pozřou samečka.

Všude samý kanibal
Kanibalismus mezi lidmi není zdaleka tak výjimečný, jak by se mohlo zdát. Vyskytoval se nejen u kmenů Papui-Nové Guinei, v Africe, v amazonské pánvi, v Austrálii, na Fidži, na Sumatře a v Polynésii, ale i v Evropě. Zřejmě poslední evropskou kulturou, v níž se praktikoval rituální kanibalismus, byla kultura knovízská z pozdní doby bronzové (cca 1200–750 let př. Kr.). 

 

 

 

Dlouhá prasata
Kanibalismus ovšem není zdaleka překonanou kapitolou vývoje lidstva. V Polynésii se doposud občas lidem říká „dlouhá prasata“, protože lidské maso chutná podobně jako vepřové. Pozorovatelé OSN zase předložili důkazy kanibalismu v občanské válce v Kongu, kdy si domorodí válečníci připravovali jídlo ze srdcí, jater a varlat nepřátel. Kanibalismus zřejmě provozovali i někteří afričtí diktátoři 20. století a mluví se o něm i v době hladomorů v Severní Korei nebo v Rusku.

Kdo bude další?
Známé jsou také případy kanibalismu v Napoleonově armádě, v obleženém Leningradu, nebo příběh námořníků ze ztroskotavší velerybářské lodi Essex - po snězení všech mrtvých mezi sebou posádka losovala, kdo bude dalším chodem, a nakonec byl zachráněn jeden jediný námořník s hromádkou dohladka olízaných kostí.

Miláčku, sněz mě!
Hrůzu, pohoršení i jistou fascinaci budí případy kanibalismu spojeného se sexem, jako je například příběh Němce Armina Meiwese, který nejprve vykastroval a potom zabil a snědl svého přítele Bernda Brandese, a to vše na jeho výslovnou žádost. Oba více než čtyřicetiletí muži se dokonce za tímto účelem seznámili, a i když bylo jejich jednání označeno za zvrácené, soud uznal, že Meiwes nespáchal vraždu, ale „pouhé“ zabití a odsoudil muže k osmi a půl letům vězení.

Statečnost je v srdci, v oku bystrý zrak...
U mnoha národů byl kanibalismus projevem úcty, ať už k přátelům či nepřátelům. Australští domorodci odřezávali měkké části zabitých válečníků, aby si duše neodnesla odvahu, která patří kmeni. Kalifornští indiáni zase jedli na válečném poli popravené nepřátelské náčelníky, aby jim tak projevili úctu. Lidé zkrátka věřili, že vlastnosti toho, koho snědí, mohou přejít na ně.

Těžko říci, jestli vlastnosti, ale rozhodně na kanibala přecházely některé nemoci jeho oběti - například nemoc kuru postihující mozek málem vyhubila některé vesnice na Nové Guinei. Právě ona však naopak prokázala, že skoro všichni máme mezi dávnými předky kanibaly - kultury provozující kanibalismus si totiž vytvořily odolnost na některé choroby spojené s pojídáním lidí a výzkumy ukázaly, že tuto odolnost má v genech zakódovánu skoro celá lidská populace.

Jak se Vám líbí představa, že někdo z Vašich předků byl kanibal? Dokázala byste sníst člověka? Zajímá Vás, jak chutná lidské maso? Odsuzujete kanibalismus, nebo Vám přijde normální? Měl německý kanibal právo sníst svého přítele, když ho o to dotyčný poprosil? Vyhověla byste takové prosbě?

   
03.05.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [33] barkl2 [*]

    superkarma: 0 05.05.2007, 17:50:35
  2. avatar
    [30] Suzanne [*]

    Z té představy se mi nedělá volno... své blízké bych nesnědla, raději bych přirozeně odešla hladem.
    Nepotřebuju o tom ani číst

    superkarma: 0 03.05.2007, 15:37:54
  3. avatar
    [27] femme [*]

    Majucha: díky , ale v našem katalogu v knihovně nic takového od Kinga není

    superkarma: 0 03.05.2007, 15:04:43
  4. avatar
    [25] sanvean [*]

    Majucha: Dřív se stávalo, že při exhumaci občas narazili na takového Survivor typa s ohlodanýma rukama..asi nebyl při pohřbu tak úplně mrtvý

    superkarma: 0 03.05.2007, 14:53:22
  5. avatar
    [22] femme [*]

    Majucha: no kruciš, to bych si ráda přečetla kdyby sis vzpomněla na ten název, tak mi dej, prosím, vědět, díky

    superkarma: 0 03.05.2007, 14:00:54
  6. avatar
    [20] femme [*]

    Majucha: no tak o téhle knížce Kinga jsem ještě neslyšela ale jako Deník z ostrova jsem to nenašla

    superkarma: 0 03.05.2007, 13:54:21
  7. avatar
    [19] femme [*]

    Evikus: no tak daleko dojít nemuseli měli "štěstí", že pád letadla jich několik nepřežilo

    superkarma: 0 03.05.2007, 13:50:58
  8. avatar
    [18] femme [*]

    Bóbika: a ukrajovali jste si z pečenýho kolena, ne?!

    superkarma: 0 03.05.2007, 13:49:36
  9. avatar
    [17] Vivian [*]

    sanvean: Maovy Rudé gardy za "kulturní revoluce" požíraly játra "nepřátel lidu"

    superkarma: 0 03.05.2007, 13:18:22
  10. avatar
    [15] sanvean [*]

    *nikdy

    superkarma: 0 03.05.2007, 13:00:10
  11. avatar
    [14] sanvean [*]

    Někde jsem četla, že v čínských vesnicích probíhal hromadný kanibalismus ještě ve 20. století. A asi nidky nezapomenu na román, kde při masakru v Nankingu celé město božsky vonělo po mase, jenom nikdo nevěděl, odkud se ta vůně bere...

    superkarma: 0 03.05.2007, 12:59:00
  12. avatar
    [13] Evikus [*]

    femme11: já myslela že tahali sirku a kdo vytáhl krátkou tak ho zabili a snědli
    femme10: já myslela že bys je i sama zamordovala

    superkarma: 0 03.05.2007, 12:57:18
  13. avatar
    [11] femme [*]

    Evikus: princip byl v tom, že ti, co přežili, si začali ukrajovat ze svých mrtvých kamarádů, aby měli sami šanci přežít

    superkarma: 0 03.05.2007, 12:44:23
  14. avatar
    [10] femme [*]

    Evikus: no asi takhle, kdyby nebylo zbytí samozřejmě by museli umřít přirozenou cestou, ne že bych si je sama zabila

    superkarma: 0 03.05.2007, 12:42:35
  15. avatar
    [9] Vivian [*]

    Doporučuju film Rohtenburg (s Thomasem Kretschmannem )

    superkarma: 0 03.05.2007, 12:13:34
  16. avatar
    [8] Evikus [*]

    femme: no ale neříkej mi, že by si v nouzi nejvyšší snědla svého milého (manžela, milence) nebo mámu, tátu..........sice jsem ten film neviděla, ale zřejmě byl princip v tom, že přežili ti, co jedli, a jedli se navzájem ne?

    superkarma: 0 03.05.2007, 12:03:47
  17. avatar
    [7] femme [*]

    Bóbika: jj, určitě myslíme ten samý film taky se mi z té představy zvedal kufr, ale jak říká klasik: nikdy neříkej nikdy

    superkarma: 0 03.05.2007, 11:08:41
  18. avatar
    [5] femme [*]

    Bóbika: zřejmě jsi ještě neviděla film "Přežít"

    superkarma: 0 03.05.2007, 10:04:38
  19. [4] boon [*]

    Představa kanibalizmu se mi hnusí.
    Kdyby to byla otázka přežítí asi jo.
    ani ne
    Myslím že ne sníst přítele fuj
    Já bych jeho prozbě určitě nevyhověla.

    superkarma: 0 03.05.2007, 10:03:47

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme