Reklama

Úžasný příspěvek přišel od čtenářky Samečky, která vzpomíná na spolupracovníka Hynka, a také na Františka. Přečtěte si veselé historky z jednoho veselého pracoviště ...

Milé ženy,
pokud na vašich tvářích vyloudím aspoň malý úsměv,budu spokojená.
Když si vzpomínám na mého spolupracovníka Hynka,usmívám se vždycky.

Já po maturitě nastoupila do strojírenského závodu. Na dílně nás bylo asi sto dvacet,z toho deset žen. Chlapi si nás proto považovali a práce byla v pohodě. Mně, jelikož moje diagnóza je zvýšený smysl pro humor, se ale hrozně líbil mimopraconí cvrkot - žertíky, které si hoši tropili navzájem. Největší kadet byl Hynek. Ten si klidně udělal blázna i sám ze sebe, proto mu bylo odpouštěno, když něco vyvrbil jiným.
Nejvíc si smlsnul na panu Františkovi. To byl pán před důchodem, čipera, který byl známý svou šetrností. Jednou se mu třeba stalo, že doma ráno schválně nerozsvítil, obul se popaměti a do práce přišel v jedné botě šedé a druhé hnědé. Hynek na šatně uviděl,k terak se Franta obouvá do pracovních bot a mohl se udusit smíchy.
Na konci směny nás všechny zorganizoval do špalíru a s cedulí MÓDNÍ PŘEHLÍDKA  jsme olemovali cestu k „píchačkám“. Tudy musel rudý František projít. No,p rojít,spíš se pokusit o olympijský rekord v běhu na dvě stě metrů.
Hynek se často vztekal, když šetřílek všem uždiboval a ochutnával svačiny, ale sám nepustil chlup. Proto mu jednou čmajznul z tašky hermelín,sežral ho a do obalu a krabičky pečlivě zabalil kuličkové ložisko stejné velikosti. Franta zuřil a Hynek triumfoval hned druhý den, kdy si František přinesl pro změnu jahodový jogurt. Holomek jogurt opět zblajznul,na dno kelímku dal červenou vazelínu a zalil rozmíchanou sádrou.
Chlapi se bavili, drželi basu a viníka neprozradili.

Vrcholem byl 19.březen - svátek Josefa. Socialističtí hospodáři měli morálku dost uvolněnou, ze sto dvaceti pracovníků bylo pět Josefů a každý přinesl nějaký alkohol. Zadarmo se pije jako o závod, že... Frantu to zmohlo, zašil se vzadu na dílně a na ponku usnul. Šťoura Hynek ho samozřejmě objevil, skočil do kantýny, kde nakoupil svíčky a kalíšky, kolem krku si připevnil kolárek z bílého papíru a přes sebe přehodil plachtu s křížem. Svíčky a kalíšky rozložil na ponku kolem „mrtvého“,zapálil je a s vážnou tváří sloužil mši za naše drahé zemřelé... Umírali jsem i my - smíchy.
Hynek je teď ve věku,k dy má sám před důchodem, ale humor v sobě nezapře. Když ho náhodou potkám,vykřikne na celou ulici : Ahooooj,ty jsi furt kočka, proboha, co žereš, že jsi tak krásná...? Řekněte, můžete se na něj zlobit?.
Samečka

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

_______________________________

Tedy na mé tváři jste nevyloudila malý úsměv, ale hlasitý smích.
Přijde mi, že dřív se lidé na pracovišti uměli víc smát a bavit. Dnes už tolik důvodů k smíchu není (tedy krom Ženy-in)), tady se smějeme často a rádi - jako třeba právě teď u vašeho příspěvku.
Děkuji za jeho poslání a pozdravujte Hynka, až ho potkáte :)
Saša

Téma dne: Kamarádské žertíky

aneb kdo vás kdy vypekl, nebo vy jeho?

  • Máte nějakou vypečenou kamarádku, nebo kamaráda?
  • Jakým povedeným žertem vás překvapil, pobavil
    …nebo naopak, nazlobil?  
  • Děláte i Vy sama vtípky svým kamarádům a známým?
    Nebo je nemáte ráda?
  • Máte hranice – odsud, posud?
  • A co vtípky vašich dětí? Ty bývají hodně vypečené.
  • Vzpomeňte na něco veselého.
    nebo také prozraďte, zda vbrzku něco chystáte.

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z pisatelek odměním pěkně vypečeným dárkem: vtipným hrníčkem s miminkem a náhrdelníkem, který je v něčem velmi zvláštní. V čem, to prozradím až v závěrečném vyhodnocení „šťastné výherkyni“ :)
Tak pište, pište …

nahrdelnik