Dobrý den v redakci, pracujícím a odpočívajícím Ženám-in!

Vystudovala jsem střední hotelovou školu, a tak už na škole nám říkali, že bude pro nás svátek jako pátek, noc jako den, zamračenou tvář schováme do kapsy a před hosta vždy přijdeme s úsměvem. Nic z toho mi nedělalo problém.

S léty rostla i moje zodpovědnost k dané práci, kterou jsem měla od domu čtvrt hodiny cesty, za což jsem byla po dlouhých letech dojíždění velice ráda. Nikdy bych si nedovolila zaspat, přestože jsem měla mnohdy všeho dost. Při větší akci jsem si řídila před spaním dva budíky.
Pro případ, že by jeden „zkolaboval".

Jednoho mrazivého ,,rána" , kdy měl být v práci velký fofr, jsem se koukla na hodiny a vylétla z postele. Kdyby mě viděl v tu chvíli velitel vojenské posádky, která u nás byla zrušena, jakou rychlostí jsem byla oblečena, okamžitě by mě přijal do svých řad.

Nevnímala jsem, že chybí ranní pozdrav domovnice, která každodenně smejčila chodbu, ani že mě doprovázejí svítící pouliční ampliony. Možná kolem mě projel jeden dva taxíky, které odvážely opozdilce domů. Došla jsem k hotelové bráně. Zavřeno. Na recepci probleskovalo malé světélko. Co se stalo?

Ještě mi nic nedocházelo. Byla jsem sama se sebou, zabraná do své práce, která mně ten den byla uložena na bedra. Zvoním! Stále nic. Přidávám, ale zvonek odmítá zvýšit sílu.
Klepu na dveře, okno, volám na všechny recepční kolegy. Jeden z dvojice se zvrávorá z křesla a vyhlíží na mě jako na pobertu, který si dovoluje rušit noční klid.

Otevře dveře a já na něho spustila: „Jak to, že máte zavřeno. Já musím všechno nachystat, a jak to mám stihnout!"

Díval se na mě jako na blázna, a když řekl, co tam dělám pár minut po půlnoci, spadla mi čelist dolů.

Do šesté ranní hodiny se mi tam opravdu čekat nechtělo. Odkráčela jsem do postele a mohu vám říct, že mně i ten popůlnoční spánek dodal na síle. Někdy se člověk nemusí zapomenout nebo zůstat nutně v práci, ale naopak. Může se zapomenout přesvědčit o čase na druhém budíku a do práce bezhlavě utíkat.

A musím se přiznat, že odpočinek miluji víc než práci, i když to tak možná nevypadá.

Zasloužený odpočinek všem přeje
Maca.M.


To zní jako noční můra.:) Tohle se mi přihodit, prokleju toho, kdo kdysi dávno vymyslel čas. Protože jak říkal pan Werich, čas vymysleli lidi stejně jenom proto, aby věděli, vod kdy do kdy a kolik za to peněz. Ale tohle by nestálo ani za milion..:)

Reklama