Vztahy

Sama proti své matce - pomozte!

Jsem jedináček, údajně bych měla být opečovávaná, rozmazlená a hýčkaná.

Myslím, že na to, jaký horor jsem prožila místo dětství, jsem docela normální. Většinou.

 

Pro svoji matku jsem byla na obtíž. Tenkrát byla móda mít děti v 18 letech, ne každý na to však asi byl zralý. Moje matka nebyla. Z vyprávění znám, že počuranou plínku matka trestala výpraskem  - a to jsem byla miminko. Možná ji štvalo, že toho měla moc na praní, nebo nevím. Ostatně ran do hlavy jsem si užila dost a dost i později.

Kdyby existoval obojek a řetěz pro děti, u nás doma by byl používán denně, abych nikde neotravovala a nedělala nepořádek.  Nesměla jsem se příliš hlasitě projevovat, ničeho se dožadovat…..

Malému dítěti to nevysvětlíte, občas jsem vzdorovala, takže jsem se stala „nevychovatelným harantem“. Ven jsem pro jistotu nesměla vůbec, abych nepřidělávala práci se zašpiněným oblečením. Neměla jsem proto žádné kamarády, ve škole jsem těžko hledala kamarády, byla jsem za tu „co se drží mámy za sukni“. A já se tenkrát mámy ještě zastávala. Je to přece máma… Měla jsem jen matné tušení, jak to chodí v „normálních“ rodinách.

Táta se mě zastával, občas pro mě udělal něco, co se děje v „normálních rodinách“.

Podotýkám, že mi matka „obětovala“ 16 let života v domácnosti, protože nemohla nikam jít, jelikož bez ní bych si neutřela ani zadek, trávila ten čas úklidem a ostřížím hlídáním, aby někdo na něco nešahal a nepohnul s tím, nedejbože to umazal. Stala jsem se mistrem v dětských hrách, při kterých si dítě musí vystačit samo, na hry se mnou nikdy nikdo neměl čas….

 

V pubertě jsem pobrala rozum, propadla sebelítosti, vzdoru a vzteku. Za kousek lásky šla bych světa kraj, a tak jsem se za cenu hádek vydávala na zábavy do víru svobody. Milenci mi lámali srdce, já na oplátku lámala srdce jim. Natloukla jsem si nos několikrát a nevěděla, kde hledat nějakou jistotu……

 

Postupně jsem nacházela sama sebe, ale trvalo to dlouho.

 

Dneska mám vlastní domácnost, hodného a normálního manžela, doma přiměřený zdravý bordel, díky svému okolí jsem se naučila, co je v životě důležité a co ne…. Dokázala jsem se i dobře prosadit v pracovním kolektivu a stát se i oblíbenou společnicí – a každá taková zkušenost mě nesmírně obohacuje….

 

Čekáme mimčo, čehož matka využila k zavalování mě svými problémy, útokům na má citlivá místa a posléze výčitkami, když se snažím se od nich nějak odpoutat. Žijeme si svůj život, nebudu se jí zpovídat ze všeho.

Nechci být vděčná za shnilá jablka a zrezlou dětskou postýlku jen proto, aby se máma netvářila uraženě, že jsem nevděčná. Táta, který stával dřív při mně, se taky odcizuje.  Buď chce mít na starý kolena doma klid, tak přitakává, anebo přejímá chování své ženy za své. Nikdy se jí nedokázal příliš postavit, takže asi rezignoval.

Momentálně jsem nevděčná dcera,  která se vzdaluje ve chvíli, kdy oba mé rodiče čeká změna na prarodiče. Asi bych se měla nechat nadále psychicky týrat, týrat tím i své dítě a nechávat si rozvracet manželství.

Trvalo to dlouho, ale dneska už si den ode dne houževnatěji chráním své soukromí a budoucí rodinu … načež u matky vyvolávám dojem, že skrývám nějaké vážné rodinné problémy v mém manželství...

Možná je to všechno jen její závist, protože žijeme normálně, kdežto ona nemá jedinou kamarádku, rozeštvala proti sobě všechny příbuzné….. Stydím se za ni.

 

Mám strach.  Že budu stejná agresivní matka, jako byla ta moje vůči mně ...

 že moje dítě zdědí její geny……

 

Mám špatné svědomí, že „odkládám“ svoje rodiče kamsi dozadu, a oni to vědí.

 

Jenže já to prostě musím udělat, protože za chvíli budeme rodina MY. Moc se na to těšíme a já chci pro své dítě udělat jen to nejlepší, aby nikdy nezažilo to co já. A snad nejsem rozmazlená, když si myslím, že taková příprava na rodičovskou roli chce přece jen trochu klidu a pohody…

 

Vím, že nemám důvod pro špatné svědomí… Tak mi to sakra někdo natlučte do hlavy!!!!

Díky!!!

 

                                                                                                     

 

 

   
02.03.2005 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [107] Avilka [*]

    Zuziša: Ďakujem a teším sa na debatu na inej diskusii alebo pri inom tématu.

    superkarma: 0 09.03.2005, 12:32:35
  2. avatar
    [103] Avilka [*]

    Zuziša: Svojim spôsobom Feng a mne záleží na tebe, inak by ti Feng neposlala ten material a ja by som tu s tebou nevykecávala. A verím že si aj skoro najdeš niekoho na to " mať ťa rád". Držím palce.

    superkarma: 0 09.03.2005, 09:45:05

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [101] Avilka [*]

    Zuziša:
    V prvom rade by som predýchala a prečítala si všetko ešte raz, lebo mám dojem, že sa ti jednotlivé myšlienky zlievajú.

    1. o chybe píšem v súvislosti tebou absolvovaného kurzu asertivity. Ak po ňom nedokážeš riešiť konflikt a čeliť matkinej manipulácie, uvedomiť si sama seba a nezačala si sa mať rada a uvedomiť si svoju hodnotu tak je fakt niečo zle. A to, buď bol kurz na slabej úrovni, alebo ti jednoducho len jeden kurz nestačí, alebo si ho "prespala" .

    2. O moje skúsenosti a predstavivosť tu nejde. NIK okrem teba totiž nebude vidieť TVOJ problém tvojimi očami. Má to síce nevýhodu, že nik nebude na 100% poznať tvoje emócie, ale aj výhodu, že sa pozrie na tvoj pohľad z nadhladu a uvidí riešenie, ktoré ty nevidíš.

    3. Možno tvoj prípad fungujúceho vzťahu bez sebaponižovania je práve v návšteve raz za rok na dve hodiny.

    4. Že ten kurz asertivity bol na a vyhodila si zaň zbytočne prachy ma presvečila veta..Škoda, docela jsem na chvilku podlehla naději, že mi dáš nějakou "zázračnou radu".
    Absolvent kurzu asertivity vie, že zázračná rada je, si uvedomiť, že máš právo posudzovať svoje vlastné správanie, myslenie, emócie a preberať zodpovednosť za ich dôsledky.
    Psycholog a ja nevyriešíme tvoj problém, len ti môžeme ukázať smer, akým sa máš (mohla ) by si sa uberať. A opäť v súvislosti z vyššie napísaným jedine TY máš právo rozhodnúť, či naše doporučenia, "rady" použiješ alebo nie. Daj si v kľude otázku sama sebe- chcem z toho kruhu naozaj von alebo mi vyhovuje chodiť dokola?

    5. Ja bych nad tebou palicu nelámala- dokázala si najsť silu a odsťahovať sa, pomaly sa zotavuješ a začínaš sa učiť stáť pevne na zemi. Vyhľadala si radu odborníka - psychológa ( vieš koľko ľudí to odmieta a má ťažšie stavy psychickej poruchy), navštívila si kurz asertivity. Ty síce začínaš tým, ako ťa nechápem ale na záver potvrdíš to, čo som ti písala. Npr. v 96. . Skús ešte nejaký kurz ale s iným lektorom, psychológom, prešprtaj literatúru..chce to trpezlivosť.

    6. Nezdá sa ti divné, prečo musí tvoja matka imvére presviedčať okolie, že nemá problém?

    Zuziš, polož si ešte otázku- Dokážeš zmeniť správanie a postoj tvojej matky? Ak nie, tak zmeň svoj pohľad a emotívny prístup k jej správaniu.

    superkarma: 0 08.03.2005, 22:42:51
  2. avatar
    [97] Avilka [*]

    Zuziša: Ešte je dôležité si uvedomiť, či si urobila maximum, čo si mohla preto, aby si mala s matkou prijateľný vzťah. Ak ano a stále tá komunikácia nefunguje, je riešenie aj jej obmedzenie na takú úroveň, aby ťa nedeptala. Byť len na stretnutie na výročité svátky. Asertivita je na to, aby si sa zbavila tej úzkosti a strachu , aby pomohla TEBE, ale nedonútiš matku, aby robila to čo chceš ty.
    A ak si urobila pre fungovanie vzťahu maximum, tak trápenie sa zopovednosťou za ten vzťah je zbytočné sebemrskanie.

    superkarma: 0 08.03.2005, 14:46:51
  3. avatar
    [96] Avilka [*]

    Zuziša: Naučiť sa asertívne jednať nie je otázka jedného kurzu a ani netvrdím, že je to jednoduché a naučíš sa to rýchlo. Neznamená to, že sa začneš asertívne správať okamžite po kurze a že nepríde situácia, kde ťa ovládnu emócie. Ale chce to začať znovu a nevzdávať sa. Ani anglicky nebudeš vedieť perfektne po absolvovaní jazykového kurzu. Keď prídeš do anglicky hovoriacej krajiny, rovnako chytíš okno a budeš tápať.
    Neviem posúdiť kvalitu kurzu ale ak ťa nenaučil vážiť si sama seba a využívať asertívne postupy pre to, aby si sa zbavila strachu,úzkosti a neprestala sa podriaďovať druhým, pričom je to pre ťeba deštruktívne, tak je niekde chyba.
    Chápem, že sa ti momentálne zdá, že som teoretik. Mne sa to nazačiatku javilo rovnako a úspechy som získavala v praxi krôčik po krôčiku. A ani dnes nie som v tom lúmen a učím sa každý deň.

    superkarma: 0 08.03.2005, 14:39:13
  4. avatar
    [94] Avilka [*]

    Zuziša: aj druhá tebou popísaná varianta je útek. Ja som myslela, že sú dva typy riešenia útok a útek, tz. tá druhá. Chápem, že to vyznelo ako vztiahnutie na tvoju druhú variantu.
    3. varianta je asertívne správanie.
    Odkedy ho používam, tak sa z mnohými vecami vyrovnávam bez toho vzteku, zúfalstva a iných negatívnych pocitov.

    superkarma: 0 08.03.2005, 13:04:56
  5. avatar
    [92] Avilka [*]

    Zuziša:
    Obe varianty predstavujú typickú reakciu riešenia konfliktu, ktoré ľudstvo používa - útek. ( druhá je útok). V prvom prípade je to útek sama do seba , stiahnutie sa do úzadia v 2. je to spojené aj s fyzickym. Tieto reakcie vznikajú od mala všepovaným manipulatívnym správaním od našich rodičov ako prvých. V oboch variantách si krásne odhalila účinok tejto manipulácie. Zvlášt vypichujem vetu...Dcera nese zodpovednosť za vzťah.! ( nesprávna úvaha, vsugerovaná manipuláciou) a následok tohto správania..liečenie zničeného sebavedomia a opäť ony negatívne emócie ( úzkosť, strach, vina..) a si v začarovanom kruhu. Máš pravdu, každý kdo si vybere jednu z týchto variant sa bude cítiť špatne a mizerne. Ja si to písať nemusím, ja to viem. A preto sa takto nikdy nerozhodnem, ale vyberiem si 3. variantu. Skúsiš ju nájsť sama?

    superkarma: 0 07.03.2005, 21:21:22
  6. avatar
    [90] Avilka [*]

    evsson: Ak si ešte raz prečítaš, čo sme písali a hlavne FENG, tak prídeš na to, že nik tu nedoporučuje Katuš pretvárku a vonkoncom nie trápenie. Práve naopak, doporučujeme jej, aby si vytvorila k matke pre ňu prijateľný vzťah. Nik nechce, aby sa katuš vrhala pri každej návšteve mame do náručia, chodila s ňou do divadla a kmitala okolo nej,ako si máti zamane , s úsmevom holyvoodskej herečky Ten vzťah nemusí byť srdečný , môže byť dokonca vlažný. Jediné, čo sa po ňom chce, aby fungoval tak, že Katuš nebude mať so stretnutia z matkou mindráky a nebude sa práve musieť pretvarovať. Pretvárka je druh správania, ktoré ťa vedie k pokrytectvu a takému správaniu sa, ktoré je pod tvoju dôstojnosť a sebeúctu.
    Samozrejme, že sa k vzťahu k matke môžeš postaviť aj radikálne, označiť ju za mrchu a prerušiť styky. Myslíš si, že budeš ale spokojná a nedostaví sa ti spätná reakcia cez svedomie, že máš niekde matku s ktorou sa nebavíš? Never tomu! Môj otec sa pred mnohými rokmi takto rozišiel s babkou. V piatok sme pochovávali jeho mladšieho brata, jediného priameho príbuzného (babka zomrela dávnejšie) a tak v tejto smutnej chvíli z neho vypadlo, že prerušenie komunikácie s vlastnou matkou mu pokoj na duši neprinieslo. Stále tu bolo prečo, načo, začo a v podtexte, že si mal z matkou urovnať vzťahy pred jej smrťou.
    Takže holka,žiadne kecy z knížky, ale tvrdá realita.
    Mimochodom, ako pred svojim dieťaťom pomenuješ matku? Mrcha babka?

    A možno, keby si si zašprtala v nejakej knižke ohľadom riešenia konfliktov, tak dnes nemusíš riešiť mrchu matku s 3 výkričníkmi.
    Aj tebe hodne sily.

    superkarma: 0 07.03.2005, 15:54:04
  7. [87] Miruna [*]

    Avilka: Souhlasím. Feng sice neznám, ale její názory jsou mi velmi blízké. Nejsme tady navždy a tak nemá cenu strávit půlku života nenávistným probíráním dávných křivd, ať už byly jakékoliv. Minulost se nezmění a já bych pisatelce příspěvku doporučila vychovávat své děti podle svých představ o šťastném dětství. Matčiny geny jí jistě neudělaly díru do hlavy

    superkarma: 0 03.03.2005, 23:13:14
  8. avatar
    [61] Avilka [*]

    Ja stále rozmýšľam, prečo sa u toľkých diskutériek objavuje túžba živiť negatívne vzťahy, pocity, nenávisť a zlosť.
    Žiť v nenávisti musí hodne vyčerpávajúce pre ne same.

    superkarma: 0 03.03.2005, 11:06:01
  9. avatar
    [60] Avilka [*]

    evsson: Mám to pochopiť tak, že je lepšie sa užírať minulosťou, mať mindráky, kedy sa komu zavďačím, z návštevy matky mať mindráky ako sa raz a navždy vyrovnať s minulosťou ( ktorú už nik nevráti späť), postaviť sa na vlastné nohy, prestať sa sebemrskať ideou, že musím byť vždy perfekt a najsť si k matke vhodný, akceptovateľný vzťach?

    Mimochodom, Feng nie je ani despotická matka ani tchýne ( zatiaľ ) ale pragmatická , rozumná dáma stojaca pevne oboma nohami na zemi, ktorá vie, čo je v živote dôležité, čo menej a na čo vykašlať, lebo to nezmeníš.

    superkarma: 0 03.03.2005, 11:03:35
  10. avatar
    [55] Gedžitka [*]

    Katuš: nemáš důvod, prvně sem myslela, že někdo píše o mém životě, i když moje matka byla do určité chvíle skvělá (asi do mých8-10ti let), pak nastalo to co popisuješ. Drž se a rozhodně neměj špatný svědomí. Myslím, že lidi jako my sou chováním svých rodičů snad dost poučeni a chyby opakovat nebudou, taky čekáme mimi, dokonce 2 a taky se ve skrytu duše bojím, abych nebyla stejná, ale zatím se přesvědčuju, že mě to poučilo, jak se v budoucnu nechovat, tak snad kopírovat svou matku nebudu.

    superkarma: 0 02.03.2005, 22:50:28
  11. avatar
    [53] Suzanne [*]

    Ještě jsem nečetla reakce. Ale za mě: Katuš, předpokládám, že tvoje matka není stará žena. Takže to, že ji "odstrkuješ", není nic špatného, je to tvůj život, ona si musí zařídit svůj. O odkládání nemůže být řeč, máš svůj život. Oni také. Je jen na tobě a na tvém manželovi, zda a jak často pozveš svoji matku na návštěvu. Rozhodně babičkovství je postoj, ne nějaký nárok. Hlavně vychovávej dítě po svém, hezky si to užij a sežeň si na hlídání někoho jiného než mámu (tím nemyslím dítě izolovat, ale nepřipustit, abys musela být za cokoli vděčná, ani za rezavou postýlku, ani za jablka ). Držím palce

    superkarma: 0 02.03.2005, 21:34:14
  12. avatar
    [52] Vivian [*]

    Líbí se mi příspěvek kosmo - 1 - souhlasím

    superkarma: 0 02.03.2005, 20:52:45
  13. avatar
    [51] Vivian [*]

    Ahoj Katuš, tvůj příběh jsem přečetla jedním dechem... Od začátku jsem si myslela, že se z tebe vinou toho mámina týrání stala nějaká troska, která si neví rady se životem, ale příjemně mě překvapilo, že ses z toho dokázala tak úžasně sebrat a žít normálním životem
    Myslím, že si vůbec nemáš co vyčítat Nevím, co tvoje máma čeká, když se k tobě celé dětství chovala tak příšerně To čeká, že jí teď padneš kolem krku jakoby nic?
    Myslím, že tvoje pocity jsou pochopitelné. Miluj a budeš milován... a tak to platí se vším. Za všechny ty rány a ústrky by ona teď chtěla na oplátku lásku? Myslím, že má v sobě nějaký nevyřešený problém... Lásku si asi nezaslouží (tu si člověk ani zasloužit nemůže, láska není za zásluhy), ale časem možná odpuštění...

    superkarma: 0 02.03.2005, 20:49:47
  14. [48] Janík [*]

    držím palečky, ale určitě to všechno zvládneš a bude nejlepší mamča na světě, budeš vozit , budeš myslet na to co je a ne co bylo, přeju hodně

    superkarma: 0 02.03.2005, 18:50:06
  15. avatar
    [34] mam-ča [*]

    Rikina:

    superkarma: 0 02.03.2005, 13:55:59
  16. [33] Rikina [*]

    No já jsem jenom zvědavá, jestli tady za rok nebude článeček o tom, jak tatáž matka, před kterou si dnes dcera "chrání houževnatě soukromí", nechce hlídat vnouče, a nemá o něj zájem. Vůbec bych se tomu nedivila.

    superkarma: 0 02.03.2005, 13:40:08
  17. avatar
    [31] gufca [*]

    Milá Katuško, v tom nejsi sama. Mnohé z nás měly podobné dětství a pubertu. Budeš skvělá máma, protože jsi sama na sobě poznala, co je špatné a budeš se tomu ve výchově svých dětí vyhýbat. Mluvím z vlastní zkušenosti. Kluky mám už velké a vždycky mě vyvedou z míry, když ještě dnes se přijdou pomazlit, když se mnou komunikují jako s kamarádkou, chtějí radit, nabízí pomoc a když mě vezmou okolo krku se slovy "to je naše maminka". Vím, že já se svojí matkou takto komunikovat neumím a ani nechci. Když jsem jí potřebovala - nebyla. Nenaučila mě soucitu a citu vůči své osobě. A ty si jí k sobě taky moc blízko nepouštěj. Je to matka - ale to přece není vůbec žádná její zásluha. A hlavě - tvůj partner ať stojí při tobě. Mnohokrát se mi osvědčilo, když už nám moc lezla do života, když právě on zvedl telefon a dal jí na jevo, že tady jsme MY a tam někde v dáli ONA - a ať se tam, kde právě je, drží. Držím ti palečky a buď silná! Nakonec - to jsi musela být už od dětství.

    superkarma: 0 02.03.2005, 12:30:57
  18. avatar
    [27] pohodarka [*]

    mam-ča: moje mama nemela takhle silenou matku, ale uzila si taky dost! a ja a moje detstvi, ne, nemstila se na me a braskovi, byli jsme uplne normalni rodinka, drobili jsme a chodily z venku spinavi a nikdo nas za to nebyl, tak ackoli nechces omlouvat chovani matky, tak mit za patami pribuzenstvo neznamena byt idiot.
    takze KATUS, klidne je vytesni, a vubec si nedelej vycitky, paklize nejsou schopni se k tobe chovat normalne (pote, co si o tom promluvite a verim, ze uz se tak stalo) jsi ty a tvoje rodina nejdulezitejsi a nemas k nikomu a nicemu zadne zavazky (jen asi k tomu malemu, co prijde )

    superkarma: 0 02.03.2005, 11:09:46
  19. avatar
    [25] mam-ča [*]

    Katuš : Taky jsem znala podobnou rodinu. Matce bylo 17, když porodila první dítě. Její matka byla přesvědčená, že dcera je neschopná se o sebe a dítě postarat, tak jí organizovala život tak, že to v mladé rodině spělo k rozvodu. Pak se mladým podařilo sehnat byt, a ta 18ti letá matka se začala chovat stejně, jako Tvoje máma. Aby dokázala své matce i tchýni, že je soběstačná, místo aby se věnovala svému dítěti, šůrovala domácnost, vařila, pekla, šila, pletla „Aby všichni viděli“. Na dítě jí pak nezbýval čas, tak ho často za „zlobení“ trestala. Obě babičky jí chodily na přepadové kontroly, a ve svých neukojených ambicích šly tak daleko, že jí udávaly na sociálku, že taková mladá se přece nedokáže pořádně postarat o dítě. Ta „mladá“ už z toho byla na nervy, téměř nechodila ven, jen se ty babice snažila přesvědčit, že všechno zvládá. Dítě dávala jíst do vany, aby náhodou rohlíkem nenadrobilo. Tohle naštěstí mělo dobrý konec, protože manžel té holky práskl do stolu, obě babičky vyhodil, a odstěhovali se daleko od všech příbuzných.
    Nechci omlouvat jednání Tvojí mámy, protože jí neznám, ale neměla ona taky za patami podobné příbuzenstvo ? Proč Tě tak nenormálně „ochraňovala“ před venkovním světem ? Šestnáct let v domácnosti se zdravým dítětem, to taky není normální.
    Přeji Ti hodně sil ve zvládání vlastního života, a přála bych Ti, abyste někdy – časem našly s mámou společnou řeč. Možná byly její výchovné úmysly úplně jiné, než jak to nakonec dopadlo. Genů bych se v tomhle případě nebála, spíš byla Tvoje máma vážně ještě na mateřství nezralá.

    superkarma: 0 02.03.2005, 10:50:29
  20. avatar
    [21] SARI [*]

    Katuš, nemáš důvod mít špatné svědomí!Rozhodně nebudeš jako tvá matka.Budeš se snažit dělat všechno jinak, jen aby tvoje dítě nepoznalo to,co ty.Tomu věř, vím, co říkám.Držím palce!!!!!!!!

    superkarma: 0 02.03.2005, 10:24:32
  21. avatar
    [19] Aja [*]

    Moc fandím, aby bylo všechno nenech se matkou vydírat a nauč se jí říkat NE

    superkarma: 0 02.03.2005, 10:11:13
  22. [17] xenie [*]

    Binder: já myslela přestat se s takovou matkou stýkat, to snad lze... a zda je nebo jednou bude pisatelka stejná, to už je jiná otázka

    superkarma: 0 02.03.2005, 09:59:21
  23. [15] xenie [*]

    Nemáš mít proč špatné svědomí, a taková matka nestojí ani za odpuštění... prostě tlustou čáru, konec, máš svou rodinu, já bych asi přerušila styky... ale nejsem odborník, na kterého by bylo myslím vhodné se obrátit...

    superkarma: 0 02.03.2005, 09:38:39
  24. avatar
    [14] Žábina [*]

    Já myslím že po svých rodičích můžeme zdědit barvu vlasů nebo očí ale chování se dá ovlivnit - když vidíme chyby které dělají oni dáme si pozor, abysme je nedělali taky...alespoň já určitě ...
    přeju hodně štěstí s tvou rodinou, kontakt s rodiči omez na minimum a nedej si zničit to co je tvoje a do čeho oni nemají právo zasahovat

    superkarma: 0 02.03.2005, 09:26:01
  25. avatar
    [12] Fripa [*]

    Katuš nemáš, nemáš, nemáš a vydrž

    superkarma: 0 02.03.2005, 09:18:43
  26. [10] Anai [*]

    Souhlasím se všemi příspěvky . Jsi báječná, že jsi dokázala při takovým podmínkách v dětství vytvořit skvělou rodinu, vybrat si dobře partnera , to já ne... Ano, nejdůležitější pro šťastný život je sebevědomí, pro které Ti, bohužel, rodiče podmínky neposkytli - poskytni je pro své dítě! Neboj, jde to! Já byla ke svým dětem úplně opačná matka, než moje matka pro mě a i oni jsou mnohem sebevědomější a tudíž i úspěšnější, než já! Geny jsou geny, to je pravda, ale výchova a šťastné poměry v rodině jsou důležité pro vývoje dítěte úplně stejně - naprav, co se dá!

    superkarma: 0 02.03.2005, 08:31:49
  27. avatar
    [8] sara.l [*]

    myslím..že cti otce svého a matku svou je sice moc krásné....ale zase proč..když dělají všechno proto aby tomu tak nebylo...taky bych měla ctít své rodiče,ale pomoc,kterou jsem několikrát potřebovala přišla jen v podobě nápadů jak by to udělali oni..kdyby..atd. u nás byl v rodině na prvním místě brácha a taky to tak zůstane..jen jsem zvědavá..kdo se o ně postará ve staří..no přeci já,ale to neznamená,že jsem jim vděčná za to,že mě dali život...na všechno jsem si musela tvrdě vydělat a tak mě život naučil..postarat se o sebe i děti...tak proč si děláš výčitky bojíš se své matky..řekni ji otevřeně co ti vadí a proč,pokud budeš slušná a ona to nepochopí tak je škoda obětovat své nervy pro někoho kdo o to ani nestojí.Máš manžela a novou rodinu tak bud ráda a nenechej si život otrávit ženou,která asi nemá cit.Bít malé dítě..promin,ale to je síla....dnes by ji za to zavřeli.Tak hodně štěstí a nedej se

    superkarma: 0 02.03.2005, 08:23:10
  28. avatar
    [6] Girasole [*]

    Hezký den, Katuš. Jste báječná a jedinečná osobnost. Dokázala jste se vzepřít osudu a postavit se na vlastní nohy. A to je báječné! Vy jste totiž dokázala překonat sama sebe. A teď čekáte vlastní rodinu:-) To je přece skvělé. Dokázala jste ve svém životě kus práce. Tak si ji nenechejte vzít. Budete mít děti. Dávejte jim hodně lásky. Hodně moc. Vaši rodiče se k vám nechovali hezky - tak to nechte ve svém životě jenom jako připomínku, že přesně takhle se vy chovat nechcete. Nebojte se genů. Geny nejsou všechno a pohlezení a úsměv někdy dokáží pravé divy.

    superkarma: 0 02.03.2005, 08:19:29
  29. avatar
    [3] Gabi [*]

    Katuš: děláš nejlépe, jak můžeš. Měla jsem takovou babičku, máma nedokázala zpřetrhat chorobné vazby, a tak se babička "vyřádila" i nás vnoučatech. To, že zasahovala úplně do všeho a v podstatě (po několika letech i opravdu) se k nám nastěhovala - do bytu o cca 50 m2. Bylo to peklo!!! Máma a táta zaujali pozici - nic neřešit, "hlavně, aby byl klid" - jenže on nebyl.

    superkarma: 0 02.03.2005, 07:50:56
  30. avatar
    [1] kosmokosmo [*]

    Nemas duvod pro spatne svedomi. Nemas duvod pro spatne svedomi. Nemas. Ale odpust. Ver mi, ze vim o cem mluvis mozna vic, nez si myslis. Odpust. Ver mi, ze i odporni rodice, nemuseji byt spatnymi prarodici.A i Tvoje dite muze byt statne, ze prarodice ma. Navic svemu diteti muzes ukazat, ze nejsi jako Tvoje matka. Ze nebudes hrat jeji hru plnou ubohosti a neucty. Ukaz svym detem, co je to odpustit, co je to velkorysost,- nemusis matku milovat, ale zkus se k ni chovat slusne. Ver, ze se Ti to jednou vrati. Ve vztahu Tvych deti k Tobe. Kazdy z nas totiz muze slapnout vedle........a vzit zpatky to nejde. Vsecko je nacisto.
    Drzim Ti palce

    superkarma: 0 02.03.2005, 05:06:38

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme