vyznává se z lásky ke své oblíbené pochoutce naše čtenářka s nickem Tana5. Ale nejraději vzpomíná na své babičky, ke kterým se vážou ty nejkrásnější kulinářské zážitky. Co jí chutnalo? To už se dočtete v jejím příspěvku

Milá redakce, děkuji za krásné téma plné úžasných vzpomínek. Moc se  těším na příspěvky. Na šumák v kostičce si už nepamatuju, moje maminka na něj vzpomínala. Můj muž si občas takto vzpomene na vaječnou omeletu s chlebem a  zeleninou, kterou mu maminka několikrát koupila, když šli od lékařky z odběrzu krve a musel jít bez snídaně.  Doma jich měl už nespočet, ale  „tamty“, kdy jako malý kluk si mohl vybrat a pochutnat si v mlíčňáku,  těm si nic nevyrovná. I já mám své nejlepší chutě spojené s lidmi či  událostmi dětství, které se už nikdy nevrátí, o to víc si vzpomínek  vážím a děkuji za ně. I proto se někomu může zdát veliká hloupost. Pro mě ne a vážím si vás natolik, že se s vámi podělím.

Měla jsem úžasnou babičku, která mě učila lásce k ručním pracem, lásce ke zvířatům, hospodařit, vyjít s málem, poznávat bylinky, dnes bych napsala skoro pohádková babička. Prostě úžasná žena. A tato úžasná žena, když některé vnouče slavilo narozeniny nebo svátek, dostalo uvařenou plechovku salka. Pro někoho směšné, pro někoho celé jmění - plechovku krémového karamelu. Vařila je v kuchyni na kamnech ve velikém hrnci, vždy přidala nějakou plechovku k bramborům, které vařila pro prasata. 

Vždy to tam velice zvláštně vonělo. Ještě mám jednu vzpomínku na babiččinu kuchyň a zvláštní vůni, chuť ne.  Dědeček se narodil na Štědrý den, tak by v rodině zavedený takový zvyk, že dopoledne na Štědrý den jsme šli naše rodina i rodina tety, která bydlela nad námi( byl to patrový dvojdomek) popřát dědečkovi k  narozeninám. Dědeček vždy dostal potravinový balík a mí rodiče i teta se strejdou dostali štamprličku becherovky. Byla to velmi zvláštní vůně bechera, která se rozvíjela a umocňovala teplem, které sálalo z kamen v rohu kuchyně. Ještě v kamnech praskalo dřevo, za oknem sníh.. úplná  pohádka.

Tato babička, protože bydlela hned vedle, občas o prázdninách udělala akci, když pozvala všech šest vnoučat na oběd, my už tam byli od rána, pomáhali jsme s vařením, spíš se motali pod nohama. Babička většinou uvařila veliký hrnec bílé polévky, ve které opravdu stála lžíce a k tomu napekla „dalamánky“. Nebyly tmavé, dnes bych řekla něco jako bulky, ale to bych to babiččino pečivo urazila. Přidávala do něj brambory a nevím co všechno. Přesný recept neznám, ač jsem pátrala hodně a dlouhé roky se snažila upéct taky takové. Marně. I když sestřenka mi jednou pečivo pochválila, že je mnohem lepší než ty od babičky. Nemyslím si to.

Druhá vzpomínka je na druhou babičku, jak sušila švestky, vždy to tam tak zvlášntě vonělo, ale proč, to jsem se dozvěděla až později. Babička  vždy dokázala nasušit švestky jako překvapení a na svatého Mikuláše jsem já i můj bratr a sestra každý dostal pytlík plný sušených švestek. Také je dodnes miluju a sama suším, pokud seženu, jinak kupuju sušené, ale nejsou jako od babičky. Jednou jsme k babičce přijeli v sobotu brzy ráno, tatínek musel do práce, vzal nás s sebou a vysadil u babičky.

Bylo před Vánocemi a babička nás přivítala s vanilkovými rohlíčky. Už nikdy žádné tak nechutnaly jako tenkrát u babičky. Ani moje maminka nepekla tak dobré. Až manželova maminka ta peče tak úžasné, jako pekla moje babička. A já vždy na své narozeniny dostanu krabici vanilkových rohlíčků od manželových rodičů.  Jen chuděra babička je musí péct v létě o velkých prázdninách... Ale ona peče s velikou láskou pro všechny členy rodiny každému na jeho narozeniny jeho nejoblíbenější druh cukroví.

Poslední vzpomínka je na velké prázdniny, kdy se u nás setkalo víc příbuzných  a nám doma došel chleba. Pro ty mladší ročníky, v neděli otevřené obchody nebyly, tak maminka zadělala na chleba. Úplně obyčejný,  z bílé mouky. Upekla kulatý velký bochník. Tak úžasně voněl, že jsme  nevydrželi čekat, až vychladne a odlamovali jsme ještě z horkého bochníku..

Salko miluju dodnes, ale spíš občas vyjímečně olíznu lžičku, snažím se  vypadat hezky i ve svém věku, ale moje dcerky tuto ňaminku milují. Ovšem už nestojí 5Kč jako za mého mládí a taky se už nevaří brambory pro prasata a nemáme kamínka v kuchyni, nýbrž ve sklepě, už je to prostě jiné. Becherovku už jsem ochutanala, její vůně mě přenese do dětství..

Suším nejen švestky, ale i jablíčka a hrušky, je to velká ňaminka. Dřív jsem víc sušeného ovoce kupovala, ale když jsem začala studovat složení, mám dojem, že domácí je stejně nejlepší. Peču velice často a moc ráda.  Zkouším různé chleby, bagety, rohlíky, pletýnky, sladké pečivo, s různými náplněmi.. při pečení jsou nevyčerpatelné možnosti různých druhů.. stačí přidat něco do těsta, pozměnit náplň.

Moc mě to baví. I bylinky suším stále, loni jsem nasušila 20 velkých 4l sklenic, 2/3 už  máme vypité, bylinkové čaje pijeme ve velkém, vlastně denně vařím velký hrnec, ale jaro už je cítit ve vzduchu, tak se těším, až vyrazím podběl  či kopřivy..

Krásný den všem Tina5

Milá Tino5, také sušíme ovoce, hlavně jablka a hrušky. Švestky jsou dst tvrdé a kyselé

Text nebyl redakčně upraven

Reklama