Ani na sjezdovku, ani na čerstvý horský vzduch, dokonce ani na devítihodinový tvrdý spánek. Když jsme minulou sobotu s rodinou vyráželi do Jeseníků, ze všeho nejvíc jsme se těšili na to, až se po večeři slezeme v jídelně s partou stejně praštěných cvoků a budeme si hrát.

Letošním hitem se stala poměrně jednoduchá karetní hra s názvem Sabotér. Hráči při ní představují trpaslíky, hloubící podzemní chodbu ke skrytému pokladu. Společné, radostně budované dílo jim ovšem více či méně skrytě ničí sabotéři – činí tak prostřednictvím speciálních karet, které mají moc rozbít „hodnému“ trpaslíkovi krumpáč či lucerničku, zavalit důležitý úsek chodby a podobně.

Už během prvního večera se ukázalo, že zdánlivě jednoduchá hra nabízí velké množství variant i dramatických zvratů. A což teprve to tříbení charakterů! Naivnější a přímočařejší povahy (jako já) nacházely potěšení spíš ve snaživém napojování chodeb, zatímco jiní si v sabotování vyloženě libovali a kladli své nálože s potěšeným mnutím rukou a broukáním popěvku „Sabotér míchá tér“. Když vám desetiletý trpaslíček, nevinně hledící pomněnkovýma očkama, položí do cesty kus slepé chodby těsně před slují s pokladem – joj, to pak emoce jenom šumí!!

Dnešní doba hraní dospělých současně přeje i nepřeje. Na jedné misce vah leží obrovský výběr her, o kterých se nám před patnácti lety ani nezdálo. Od jednoduchých karetních her, které pochopíte za pět minut, partii sfouknete za půl hodiny a nepotřebujete k nim nic víc než kousek rovné plochy, až po náročné strategie, při kterých budujete celé státy, svádíte bitvy nebo vedete náročná diplomatická jednání. Třeba celou noc.

Na druhou misku vah je ovšem třeba položit nějaký ten čas a taky chtění, schopnost si hrát – a to dneska bývá nedostatkové zboží. Mladí lidé a bezstarostní študáci hrají a podle mých zkušeností hrají rádi a hodně. Jak ale začnou budovat své kariéry, hnízdečka a rodinky, semele je uspěchaný svět. Najít s kámoši volné odpoledne či večer, a všichni najednou? To se povede málokdy.

Pro lidi, kteří s hrami skončili někdy v sedmi letech, když je omrzelo Člověče, nezlob se, to může být úplně nepochopitelné. Strávit celý večer něčím tak primitivním jako je posunování figurek po hracím plánu?! To je přece zábava pro děti! Na to se dá říct jediné – kdo nezkusil, nepochopí. Hraní deskových nebo karetních her není jen vzrušující zábava pro rodinu nebo skupinku přátel. Je to i příležitost si dokonale vyčistit hlavu od uzávěrek, daňových přiznání a třídních schůzek. A rozhodně nejde o ztracený čas - při hraní myslíte jinak, zapojujete jiné části mozku, takže ho vlastně velmi účinně trénujete. Pokud hrají děti a dospělí současně, jde o velmi cennou výchovnou zkušenost, o sdílení zážitků a emocí a jen tak mimochodem i o příklad do života. Vida, jak se ti dospěláci dokážou bavit. Jak blbnou jako malí. Asi na tom něco bude…

I dobrá hra se ovšem po nějakém čase omrzí a je třeba dát si od ní pauzu. Proto je nejlepší, když se několik přátel nebo rodin domluví a každý si koupí jinou. Jednoduché karetní hry typu Sabotér nebo Beng pořídíte přibližně za 250 – 400 Kč, u náročnějších deskovek ale může jít o investici několikanásobně vyšší. Na www.deskovehry.info najdete nejen spoustu zajímavostí o hrách, ale také seznam všech herních klubů v ČR, kde si můžete hry zdarma vyzkoušet a zahrát dřív, než si je koupíte.

 

A co hrajete vy, milé a hravé ženy-in?

Které jsou vaše oblíbené hry?

Vyzkoušela jste už hry typu Osadníci nebo Carcassonne?

Nebo dáváte přednost klasice – kanastě či Dostihům a sázkám?

Jste soutěživá, bojujete při hře ze všech sil?

A když se nezadaří, jak snášíte prohru?

Které hry byste doporučila ostatním?

Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz, odměna vás nemine!

Reklama