Svatbu jsme naplánovali hned po promocích a už dávno předtím jsme s partnerem mluvili o miminku. Nastoupila jsem do zaměstnání a miminkovským plánům jsme nechali volný průběh. Pracovala jsem v lékárně, kde jsem už dva roky chodila na praxi a moje zaměstnavatelka se nemohla dočkat, kdy už bude mít ve svých spárech další magistru na plný úvazek. Ale když jsem už několik dní oběd jen rozporcovala na menší kousíčky a po ránu se na jídlo nemohla ani podívat, začalo mé zaměstnavatelce něco vrtat hlavou.

Že bych byla těhotná jsem si vůbec nepřipouštěla. Pocházím totiž z rodiny hypochondrů a tak jsem si spíše říkala, že mě zlobí žaludek, a jelikož můj menstruační cyklus mi chodil spíše jako “občasník“ než “měsíčník“ a o početí se vždycky mluví jako o velké náhodě, vůbec mě nenapadlo, že by to na poprvé mohlo hned vyjít.

Jenže má zaměstnavatelka je ženou činu. Přímo nad naší lékárnou je gynekologická ordinace a ona do mě tak dlouho klavírovala, až jsem jejímu přemlouvání ustoupila a zašla na kontrolu. A na monitoru se objevil malý pulec a už mu bilo srdíčko.

„Já jsem opravdu těhotná?!“ Hleděla jsem překvapeně na obrazovku.
„Ano, sedmý týden,“ oznámil mi lékař pro jistotu neutrálním hlasem.
Ale já byla přešťastná. Sotva jsem se zpátky oblekla a sedla na židli, vrazila do ordinace moje šéfová, podívala se na mě, na lékaře, a pak se upřeně zahleděla na monitor a vyhrkla:
„A to je co? To je nějaká šablona?!“
„Ne, to je ultrazvuk mladé paní.“
„A zase jsem bez magistry!“

Z bílého pláště vytáhla bez dalších slov placatku a zhluboka se napila. Takže byla vlastně prví, kdo se napil na zdraví syna.

Všem “miminkonoskám“ přeji, ať Vám čekání rychle utíká a čápům klidný let.

Apatyka


Děkujeme za pěkný a vtipný příspěvek i za přání :).

redakce@zena-in.cz

Reklama