Bulvár

Sabina Laurinová: Obstát jako slušný člověk je dneska opravdu těžké

S herečkou Sabinou Laurinovou jste měli možnost se „setkat“ na našich stránkách už několikrát. Pominu-li pár společenských akcí, na kterých jsme se my dvě letmo potkaly, vlastně jsem s ní ještě nikdy přímo nemluvila. Rozhovor s ní mě lákal, a to z mnoha důvodů.

Trochu sobecky přiznávám, že jedním z hlavních důvodů je i ten fakt, že můj manžel jen tak při řeči utrousil, že Sabina je super rockerka. „Sabina Laurinová?“ kroutila jsem nevěřícně hlavou. Kdo by to řekl do něžné plavovlásky?

energie

mydveSešly jsme se na Barrandově, v restauraci, kde jsme si objednaly - jako správné rockerky, dršťkovou polívku. Můj manžel „nekecal“.
(smích) Ne, nelhal. Rockovou hudbu mám ráda, byla spojena s určitým obdobím mého života. Ale úplný prapůvod mého vztahu k rockové hudbě nastal už dávno. Jako malá jsem jezdila s tátou každé prázdniny do Jiráskova Hronova, kde se konala přehlídka amatérských divadel a táta tam byl v porotě. Bydleli jsme v kempu, kde byly dřevěné chatky a hned vedle plovárna. No a tam samozřejmě probíhaly každý pátek nebo sobotu zábavy. Vzpomínám si, že už tehdy mě svět divoké muziky, těch kytar, bicích, a všichni dlouhé vlasy... že už tehdy mě ta atmosféra zaujala. Mohlo mi být tak jedenáct, dvanáct, a cítila jsem se trochu jako v zakázaném světě. Vždycky jsem celé to dění pozorovala přes plot, a občas se mi tam podařilo i s kamarádkami dostat. Narážely jsme pak na spoustu motajících se postav, což k rockovým koncertům samozřejmě patří. (smích)

Zaujala vás více ta atmosféra motajících se postav, nebo hudba? (smích)
Tak ty motající postavy mě spíš děsily. Samozřejmě ta hudba. Nacházela jsem díky ní v sobě energii, kterou ta hudba jakoby ještě umocňovala. 

Proto o několik let později vzniklo i vaše, pro mnoho lidí tou dobou nepochopitelné partnerství s rockerem Pepou Vojtkem?
Mně se moc nechce mluvit o soukromí, protože pak si z toho některé časopisy vytahují jenom to, co se jim hodí, a lidi nás donekonečna otravují. Mám ráda spoustu hudebních stylů a žánrů, a pokud jdu na takový koncert, tak určitě to pro mě není jenom otázka nějaké módy nebo výstřelku, anebo toho, že bych se někomu přizpůsobovala. Jsem herečka a prostě mě ta energie, která jde z téhle hudby, nabíjí. Na Pepovy koncerty jsem chodila vždycky ráda a chodíme na ně dodnes.  
Ale abych odpověděla na vaši otázku, vy víte sama, jací jsou rockeři. Většinou za tvrdou slupkou se skrývá křehké jádro. Lidi nejsou černobílí, každý má v sobě spoustu barev.

holkyNyní žijete už pět let se stomatologem Karlem Kameníkem, se kterým máte tříletou holčičku Maju. Z bývalého vztahu s Pepou Vojtkem máte devítiletou dceru Valentýnku. Projevuje se u vašich dětí rozdílná povaha otců?
Vzhledem k tomu, že mají jednu maminku, tak si myslím, že vyjadřuji takový stmelovací model, kdy se to všechno jako v kávovaru umlelo a něco z toho vzešlo. (smích) Přímo odděleně bych to asi nedefinovala. Samozřejmě u obou dcer poznávám určité povahové rysy, ať už v pohybu, v jednání, ale myslím, že každý ten tvoreček si hledá svoji cestu a projeví se to všechno až časem, až budou velké.

Když dovolíte, prozradím, že setkat se s vámi, to byl téměř nadlidský výkon. Neustále pracovně vytížená. Čím nejvíc? Kde všude vás můžeme vidět?
(smích) Ano, já vím, my dvě jsme se spolu začaly svolávat už v létě, ale to se přiznám, ne že bych byla v tu dobu úplně pracovně vytížená, ale měla jsem prázdniny, které jsem trávila mimo Prahu, s rodinou a dětmi. Ke konci léta jsem pak už začala zkoušet na Moravě ve Frýdku Místku muzikál Popelka, který jsme zkoušeli téměř odstřihnuti od světa. Jinak tohle období je pro mě i divadelně plodnější, už během mateřské jsem se vrátila do letních Shakespearovských slavností do představení Sen noci svatojánské, pak jsem začala zkoušet Barona Prášila, no a teď, když už začala Maja chodit do školky, tak mně ta sezona vypukla naplno. Ať už zmíněnou Popelkou, nebo od října v divadle Kalich, v činoherního představení Hledání slov. Jde o krásnou příležitost pro čtyři herce a moje role Thelmy, kterou tam hraji, mi velmi přirostla k srdci.

hrakalich

Thelma ve hře Hledání slov / Divadlo Kalich

Popelka, to je muzikál na ledě, viďte?
Ano, teď máme sérii představení, kdy jezdíme po velkých sportovních halách. Je to moc krásné a zajímavé představení a taky je tam krásná odezva, prostě jako na rockovém koncertě. (smích)

A není tam zima?
Je. A jaká! Ale vozím si vlastní deku, takže mám soukromý luxus. Právě v souvislosti s tím si vzpomínám, že když jsem se poprvé ocitla jako divák v takové hale na rockovém koncertě, kam jsem byla pozvána, tak tehdy jsem přemýšlela, co si dám na sebe, nechtěla jsem ztratit glanc. Vzala jsem si tedy krátkou černou sukni, punčocháčky a černé slaboučké kozačky. Během půlhodiny jsem myslela, že umrznu, a když jsem pak ještě navíc viděla nějakého fanouška, který si těsně přede mnou „odskočil“, tak jsem si říkala: „Proboha, co já tady dělám? Už nikdy!“ A teď jsem se do těch koncertních hal vrátila zase s Popelkou. Tam je už ta morálka opravdu trochu jiná. (smích)

Popelka na ledě

Zpíváte ráda?
Moc. Nejradši jsem zpívala v našem domě, kde se to krásně rozléhalo, a také jsem měla hned přímou odezvu od sousedů (smích). Vystudovala jsem pražskou konzervatoř, hudebně dramatické oddělení, takže jsem ráda, že vedle herectví dostávám i takové příležitosti, kdy můžu zpívat, třeba právě v muzikálech. K hudbě mám blízko, už také díky tomu, že jsem léta uváděla hudební pořad DO-RE-MI, kde jsem se potkávala se spoustou lidí, se kterými se dnes potkávám zase na jevišti. Spojení muziky a činohry mě baví.

Nezdá se vám, že je těch muzikálů už nějak moc?
Je, ale pořád si umí najít svoje posluchače a diváky. A já se muzikálem ráda odreaguji od činohry, kterou považuji za svoji prioritu.

Jste známá nejen z muzikálů, ale také z filmu a televize, zejména pak z pohádek. Jste vlastně takovou typickou představitelkou pohádkových princezen. Nemáte chuť si někdy zahrát zlou čarodějnici?
(smích) Zdání klame. Těch pohádek zase tolik nebylo. Je pravda, že člověk nějak vypadá, ale něco jiného je, co člověk prožívá, jaký má vnitřní svět, názory, energii. Ta pomyslná nálepek, třeba právě princezen, ta se časem stejně sloupne. Přichází jiný věk, jiné různorodé role. Ale na druhou stranu být spojován s pohádkami, které jsou nadčasové a nezestárnou, to je taky štěstí.

pohadka

„pohádková maminka“ se svými dcerkami při natáčení Čertovy nevěsty

Výčet vašich televizních i filmových rolí je obrovský. Máte nějakou, která patří k nejoblíbenějším?
Těch rolí je hodně, ale pro mě byla třeba krásnou příležitostí role v dnes tak trochu zapomenutém filmu Kainovo znamení. Bylo mi sedmnáct, hráli tam výborní herci, ještě i Petr Čepek, nebo známý polský herec Olaf Lubaszenko. Byla to česko-polská koprodukce. Ten film se natáčel v roce 1988, jenže pak přišla revoluce a nějak vyšuměl, ztratil se.

Přiznám se, že mi také unikl. V jaké se odehrává době?
Je to příběh z doby Rakousko-Uherska. Příběh kluka, vojáka, který během toho filmu vztahově vyzrává, pozná tři druhy lásky, a jednu z nich ztvárňuji já. Opravdu, škoda, že se ten film tak nějak ztratil... Jinak také moc ráda vzpomínám na natáčení televizního seriálu Konec velkých prázdnin.

zednicek

s Pavlem Zedníčkem / Konec velkých prázdnin

Tak ten už znám, to je vynikající seriál. Jen pro ty, kdo neznají: jedná se o šestidílný seriál pojednávající o osudech slovenských a českých emigrantů na začátku 80. let. Seriál mapuje příběhy jednotlivých protagonistů ode dne přechodu rakouských hranic, přes pobyt v utečeneckém táboře Traiskirchen, až po čekání na azyl v penziónu v Rohlau. Ty scény se natáčely přímo v Rakousku?  
Ano, v Rakousku, ale také třeba ve Slovinsku. Jako by se mi tím seriálem najednou vrátily vlastní zážitky z dětství. Troufnu si říct, že už jsem pamětník, dokonce přímý. Moje maminka jezdila jako externí průvodkyně právě do tehdejší Jugoslávie, když jsme třeba jezdili na kombinovaný zájezd s výletem do Benátek, vracela se z plného autobusu třeba jen půlka. Tehdy jsem to naprosto nechápala a bylo mi z toho smutno.

V tom seriálu ale nebyly postavy vykresleny pouze černobíle. Lidé, kteří se rozhodli emigrovat z komunistického Československa, to neměli lehké. Doma byli vyvrhelové společnosti, ale ve svobodném Rakousku v podstatě taky.
To je pravda, ti lidé se tam vůbec neměli dobře. To byla právě ta vidina jiného, lepšího zítřka, ale třeba právě ten Traiskirchen, to byl ve své podstatě velmi neosobní lágr. Muži i ženy tam bydleli odděleně, často rozdělili celou rodinu. Když jsme tam točili, tak nám místní lidé vyprávěli, že někteří se dostali dál třeba za tři měsíce, jiní za tři roky. Lidé některých národností, například z Balkánu, ti tam vydrželi i osm let.

Emigrovala byste před revolucí?
To určitě ne, byla jsem dítě a neměla jsem důvod. Emigranti v našich očích často představují ty odvážné, často vystupují jako hrdinové, ale třeba možná větší odvahou bylo pro některé lidi zůstat tady. Chápu, že pro někoho život v Československu nebyl možný, ale dnes nechápu ty emigranty, kteří se vrátí zpět s výrazem povýšení, a kteří třeba za 25 let ztratili pojem, co je český jazyk. Každá doba je plná sviňáren, většina z nich s úspěchem prochází a dotyční lidé se vám ještě smějí do očí. Často přemýšlím o tom, jestli vůbec člověk, který je slušně vychovaný, může v dnešní době obstát.  

konecpr

Bobina / Konec velkých prázdnin

To máte pravdu. Pojďme radši od politiky pryč... Mimochodem v tom seriálu jste byla hodně šmrncovní.
(smích) Děkuji. Role Bobiny byla vlastně až tragikomická. Holka na hranici naivity a poznání. Bavila mě. No ale ještě také nesmím zapomenout zmínit roli Eufroziny v pohádce Z pekla štěstí. To byla pro mě taková netradiční princezna a myslím, že touhle pohádkou jsem si princezny už uzavřela.

zpekla

princezna Eufrozina v pohádce Z pekla štěstí

Stejně jako má každý režisér svoje oblíbené herce a herečky, tak i oni mají svého oblíbeného režiséra. Kdo by to byl u vás?
Tak určitě Zdeněk Troška, kterého mám ráda, který je hodně lidský. Samozřejmě kritika ho ráda nemá, ale mají ho rádi lidi, diváci, a to je hlavní. Také ráda vzpomenu na režiséra Slavo Lutera, se kterým jsme točili právě Konec velkých prázdnin, nebo třeba také na režiséra Ludvíka Rážu, byl to ras, práce s ním byla často velmi těžká, ale jeho seriály dodnes neztrácí nic na své kvalitě.  A to samé třeba i režisér František Filip, se kterým jsem se bohužel před kamerou nepotkala. Nově jsem teď poznala i režiséra Jakuba Nvotu. To je pro mě naprosté zjevení. Je mu 34 let, na režiséra ještě poměrně mladý kluk, ale je velmi zkušený, vnímavý, práce s ním je krásná, a všichni se na něj vždycky těšíme.

troska

s režisérem Zdeňkem Troškou při natáčení Čertovy nevěsty

On přišel z Bratislavy.
Ano, přišel z Bratislavy, ale je to světoběžník, režíruje snad už po celém světě. (smích) S nám pracoval právě v divadle Kalich na hře Hledání slov.

kalichh

a ještě jednou Hledání slov /divadlo Kalich

Je nějaká rola, kterou byste odmítla?
Asi takovou, kterou bych neměla vůbec co říct. Ale každá nabídka je výzva, a když se něčeho obávám, většinou to přijmu. Myslím, že člověk by měl trochu riskovat, a ne se chtít jenom zalíbit, to platí i o výběru rolí. Pokud bych brala jenom líbivé role, byla bych sobec a nebrala bych hereckou profesi vážně. Jsem ve znamení berana, a to je bojovník.

To ano, beran jde hlavou proti zdi. Buď narazí, nebo ji prorazí.
Přesně tak.

Kdy jste tedy prorážela hlavou zeď?
(smích)Tak třeba právě u hudebního pořadu DO-RE-MI.

Tam jste měla společně s Pavlem Trávníčkem roli moderátorky.
Já se nemám ráda v označení roli moderátorky. Slovo moderátor ve mně vyvolává představu člověka, který se věnuje pouze té profesi, je v ní naprosto kovaný. Ať jsou to třeba televizní noviny, nebo rozhlasové či komentátorské zprávy. Já nevím, jak bych to přesně pojmenovala, nemám ráda ani slovo bavič, nebo dnes už méně užívané konferenciér, já nevím - je to prostě takový průvodce pořadem. Já si totiž myslím, že právě i tím, že se do rolí průvodců začali obsazovat herci, tak ti ten pořad jakoby trochu okořenili, aby nezůstalo jen u holého předávání mikrofonu. Když třeba vzpomeneme na Televarieté s Jiřinou Bohdalovou, tak ta vlastně taky není moderátorka. S panem Dvořákem ale tvořili úžasně chytrou a vtipnou dvojici. Pro mě byla nabídka do DO-RE-MI úplnou novinkou a prostě jsem se rozhodla, že tu neporaženou hru zdolám.

Bavilo vás to?
Moc. Mě vždycky bavilo pozorovat lidi a povídat si s nimi. Byl to tehdy risk a byl to vlastně také „prvopočátek mého průvodcovství“.

Pojďme k vašemu druhému „provázení“, a to v pořadu Mladší o pár let. Zvažovala jste tu nabídku?
Už jsem se jí rozhodně tolik nebála. Spíš jsem zvažovala, jestli jsem schopna to zvládnout časově, když už mám dvě děti.

Postoupila byste vy sama plastický zákrok?
Opět... někde jsem řekla, že když by člověk něco potřeboval, tak bych třeba i podstoupila. A hned následující den vyšel titulek: Pravda o mé plastice. Já jsem se zařekla, že vůbec nemá cenu se k tomuto nějak vyjadřovat, protože vlastní názor nikoho nezajímá a každý si to překroutí po svém, jen aby byl ten článek dobře prodejný.

saba

To se vám u nás nestane. Mě váš „opravdový názor“ opravdu zajímá.
Já jsem si byla vědoma, o čem ten pořad bude, a velmi mě zajímalo, že bude o proměnách. Trvala jsem však i na tom, aby to celé nebylo jen o té vizuální stránce, ale aby se tam objevily také věci, které jsou s ženami jinak spojené. Názory lidí, jejich okolí, proč se k tomu odhodlaly, kvůli komu... Bavily jsme se spolu o psychických problémech, nejen o těch fyzických, protože jedno s druhým úzce souvisí. Já sama zatím, snad jen kromě odstranění mateřského znamínka, s plastickou chirurgií zkušenosti nemám. Ale taky už nejsem zrovna mladá holka a vidím na sobě věci, které bych třeba někdy v budoucnu změnit mohla.

Vy jste s těmi ženami trávila čas i těsně před zákrokem. Bály se?
Hodně žen se přes velké obavy těšilo, protože věděly, že je to jejich velký sen, a když už se tam dostaly, tak najednou měly pocit, že zvládnou úplně všechno. Byly si dobře vědomy, že toho konkurzu se účastnilo tisíce dalších žen, které vybrány nebyly. Takže myslím, že nebály, že se spíš těšily.

Stalo se, že si to některá na poslední chvíli rozmyslela?
Ano, jeden případ tam byl, ale to bylo z důvodu psychického.

Jak dlouho trval celý ten proces proměny?
Různě, třeba i tři měsíce. Postupně se sbíral celý materiál, což byla pro celý štáb opravu velmi náročná práce. Já jsem u všeho samozřejmě nebyla, to by ani nešlo.

Na našich webových stránkách Žena-in probíhalo i hlasování o nejlepší proměnu. Je fakt, že některé ženy se změnily téměř k nepoznání.
A to jsem moc ráda, určitě jim to zvedlo sebevědomí. Uvedu vám jeden takový zajímavý případ, který se mi stal. Šla jsem po ulici a najednou mě zastavila paní, která měla opravdu velký a ošklivý nos a povídá mi: „Já vám chci strašně poděkovat, vy jste mě přesvědčila. Já jsem se objednala a po šedesáti letech jdu s tím nosem na plastiku. Pořád jsem si myslela, že už to nemá smysl, že jsem stará bába, ale ne. Když jsem to viděla, tak jsem si řekla, kolik tady ještě budu let? Třeba dvacet, a já si je chci ještě užít a chci se konečně líbit.“ A tam jsem si uvědomila jednu věc, když se někdo narodí s něčím s čím není spokojený a nemůže za to, nemůže s tím nic udělat, třeba i taková banální věc, jako je nehezký nos, nebo odstávající uši, pak to může člověka opravdu psychicky zdeptat natolik, že má zkažený celý život. I kdyby ten pořad byl jenom pro tuhle paní, stálo to za to.

Já myslím, že jste nakopli více žen, nejenom prsaté modelky.
No vidíte, a to je druhá stránka věci. Potkala jsem třeba lidi, kteří jsou plastickou chirurgií doslova posedlí, je to pro ně jako droga. A když se to potom zvrhne, ty následky jsou šílené, nelze to vzít zpátky. A proto si myslím, že odsuzovat plastickou chirurgii kvůli takovýmto případům, anebo kvůli neustálým příkladům prsou u modelek, se kterými je plastika spojována nejvíc, to tu plastickou chirurgii pak posouvá někam úplně jinam, než by měla být.

Bude následovat i třetí série pokračování?
To bohužel zatím nevím.

Sabino, pokud máte někdy volný čas, jak ho trávíte?
(smích) Volný čas úplně pro sebe nemám, protože veškerý volný čas věnuji dětem a práci. Ale když se přece jen najde chvilička, tak si třeba ráda přečtu nějakou autobiografii, anebo se podívám na pěkný film. A taky ráda chodím na procházky. Dřív mi taková „zábava“ připadala jako ztráta času, ale čím je člověk starší, tím raději si zajde do přírody a vyčistí si hlavu. Potřebuje to. Ale abych to nějak shrnula. Jelikož mám ještě malé děti, tak se s nimi vlastně vracím do dětství. Takže jak trávím volný čas? Hraju si.

mladsi

Vypadáte spokojeně. Těšíte se na Vánoce?
Mám ráda Vánoce. Měly pro mě kouzlo a byly nádherné, když jsem byla malá. Na Vánoce v dětství vzpomínám velmi ráda. A dnes se snažíme vytvořit stejně krásné Vánoce našim dětem, aby také jednou vzpomínaly.

A pečete vánoční cukroví?
Přiznám se, že v určitém období jsem to vůbec nepokládala za nutnost. Opět ztráta času. Pekla maminka. Ale co se mi narodily dcery, tak mám pocit, že by měly zažít ten proces a hlavně tu vůni cukroví. Vůni, která je spojena nejen s Vánocemi, ale s domovem jako takovým. My máme i pravý stromeček, nemáme rádi umělý, to není ono. Ta vůně by mi chyběla. A to je stejně zajímavé. Ono se to - vůně domova, určitě neříká jen tak pro nic za nic.

Děkuji za milý rozhovor a ať to u vás stále voní domovem, nejen o Vánocích.

sabi

Vizitka:

  • Sabina Laurinová se narodila 8. 4. 1972 v Praze
  • V roce 1991 absolvovala pražskou konzervatoř
  • Hostovala v Národním divadle, v Semaforu a v divadle Bez Zábradlí
  • V sezoně 1991-1992 byla angažována v Divadle na Starém Městě
  • Nastoupila do angažmá v Divadle ABC, kde byla 16 let
  • Dále hrála také v divadle Hybernia a Broadway
  • Do širšího povědomí diváků se dostala díky mnoha filmovým i televizním rolím. Její první výraznou rolí byla Lenka v TV seriálu Chlapci a chlapi. (1988)
  • V současnosti vystupuje v úspěšném muzikálu na ledě - Popelka, účinkuje v divadle Kalich ve hře Hledání slov.
  • Je žádanou divadelní, filmovou, televizní i muzikálovou herečkou.
  • Věnuje se také rozhlasové tvorbě a dabingu
  • Proslavila se i coby průvodkyně hudebního pořadu DO-RE-MI a pořadu o proměnách žen Mladší o pár let.
  • Má dvě děti, s partnerství s rockerem Pepou Vojtkem devítiletou dceru Valentýnku a se současným životním partnerem stomatologem Karlem Kameníkem tříletou dceru Maju
  • Od ledna chystá zkoušení titulní role Dáma s kaméliemi

Zdroj fotografií: http://sabina-laurinova.webnode.cz/ a divadlo Kalich

Čtěte také:

   
18.11.2011 - Rozhovory - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. avatar
    [24] dasena [*]

    tak to je moje gusto

    superkarma: 0 22.11.2013, 07:44:10
  2. avatar
    [23] Krupová [*]

    sabina je krásná ženská, nevím jak to dělá, že vůbec nestárne. Saši,  díky za pěkný rozhovorSml79

    superkarma: 0 24.09.2012, 23:10:08
  3. avatar
    [22] dajrin [*]

    Mám Sabinu ráda i jako moderátorku Sml16.

    superkarma: 0 22.09.2012, 10:58:58
  4. [21] magic11 [*]

    Sml67Sml59, Sašo, s Vámi musí být radost si povídat  a ještě nám to jako bonus moc hezky sepíšete Sml67

    superkarma: 0 31.08.2012, 12:35:31
  5. [20] dtcalounictvi [*]

    Jé nějak mě uniklo že má už dvě dcary!Sml15

    superkarma: 0 02.03.2012, 08:35:31
  6. avatar
    [19] zsuzsika [*]

    moc pěkný článek,Sabinka Sml7je moc fajn  ženská a výborná herečkaSml7

    superkarma: 0 18.02.2012, 21:53:58
  7. avatar
    [18] marcela-1 [*]

    Sml67

    superkarma: 0 02.12.2011, 16:42:53
  8. [17] jithule [*]

    Sabina je pořád skvělá

    superkarma: 0 01.12.2011, 10:03:16
  9. avatar
    [16] átéčko [*]

    hubajda — #15 Sml67

    v názvu je pravda na 100%

    superkarma: 0 28.11.2011, 22:17:24
  10. avatar
    [15] hubajda [*]

    Sml59Sml59Sml59Sml59Sml59Sml59Sml59

    1. na komentář reaguje átéčko — #16
    superkarma: 0 27.11.2011, 23:56:11
  11. avatar
    [14] alli3 [*]

    tak to je dáma která si na nic nehraje bezva mámaSml59Sml59Sml59

    superkarma: 0 26.11.2011, 19:54:31
  12. avatar
    [13] Alena 12 [*]

    Sml67

    superkarma: 0 26.11.2011, 17:43:09
  13. avatar
    [12] ekleinovka [*]

    Sympatická a moc krásná žena - připadá mi pořád stejná....Pepa udělala možná chybu....

    superkarma: 0 26.11.2011, 16:48:24
  14. avatar
    [11] dasena [*]

    fakt příjemná a v divadle jede na 100%

    superkarma: 0 25.11.2011, 13:18:46
  15. [10] free [*]

    Mě přakvapila na jevišti, je skvělá. To jenom pro televizi z ní dělají roztmilého diblíka.

    superkarma: 0 25.11.2011, 09:46:10
  16. [9] erarigi [*]

    Sabina je pořád krásná

    superkarma: 0 25.11.2011, 08:20:07
  17. [8] kajinek [*]

    Je to milá herečka, která si na nic nehraje. Mám ji ráda a moc jí to sluší.

    superkarma: 0 25.11.2011, 01:19:02
  18. avatar
    [7] átéčko [*]

    Suzanne — #6 Sml22asi jo.

    superkarma: 0 19.11.2011, 22:43:06
  19. avatar
    [6] Suzanne [*]

    átéčko — #4 Sml30Sml30Sml30 No jo, to je ten úhel pohleduSml30

    1. na komentář reaguje átéčko — #7
    superkarma: 0 19.11.2011, 20:06:50
  20. avatar
    [5] peetrax [*]

    Moc fajn rozhovor! Sml16 Sml67

    superkarma: 0 19.11.2011, 17:20:19
  21. avatar
    [4] átéčko [*]

    Sabina se mi moc líbí.Je moc krásná Moc hezký rozhovor!Sml67

    Jen jsem nepochopila tu část, kdy byla ve Frýdku - Místku téměř odříznutá od světa...

    1. na komentář reaguje Suzanne — #6
    superkarma: 0 19.11.2011, 12:41:36
  22. avatar
    [3] enka1 [*]

    Mně se moc líbila v Dívčí válce

    superkarma: 0 19.11.2011, 09:44:35
  23. avatar
    [2] kobližka [*]

    Jo,dobrý!Dokonce jsem rozhovor přečetla do konce a poopravila si svůj názor na Sabinu.K lepšímu.

    superkarma: 0 18.11.2011, 11:25:19
  24. avatar
    [1] RenataP [*]

    Sml67

     bezva rozhovor!!!

    superkarma: 0 18.11.2011, 10:25:07

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme