Vstupuji do potemnělého bytu. Prázdné stěny a šílené barvy na nich, růžová a sytě zelená, každý pokoj hezky jinou barvičkou. Původní majitelka byla asi velmi veselá osoba. Žárovky chybí, ze stropu koukají jen dráty a v kuchyni – krásná, obrovská kuchyňská linka, jinak nic. Byt je prázdný. Měníme zámek u dveří a konečně jsme doma, poprvé v našem bytě, spolu…

Po čtyřech letech chození by to chtělo změnu, rozhodli jsme. Budeme spolu bydlet, ale kde? U rodičů je málo místa. Platit strašně předražený nájem a vyhazovat peníze „z okna“? Nebo čekat dva roky, než se dostaví nové byty? Ne, to není řešení. Pátrání v realitních kancelářích, několik prohlídek bytů, přítel je absolvuje většinou sám, musím být v práci. A pak jednou, ukáže mi dispozice malého bytečku, dva pokoje a kuchyň s oknem. Na kole vyfuníme do obřího kopce a on mi z venku domu ukazuje tři okna. „Bude se ti tu líbit?“ S úsměvem přikyvuji.
Několik probdělých nocí, jestli se životní úspory dostanou do správných rukou a malá realitní kancelář záhadně neukončí svou činnost. Povedlo se, byt je náš! Teď již původní majitelka má dva měsíce na vystěhování.
Na začátku září poprvé stojíme v našem bytě. Sbíráme rady, kde se dá, ve vypůjčeném autě objíždíme obchody a sháníme barvy, štětce, válečky, žárovky, police, dlaždičky… Židle vozíme autobusem a v batozích na zádech oba stěhujeme spoustu drobností. Trávíme hodiny škrábáním růžové barvy. Místo vysněné pískové máme sytě žlutý obývák, ale vlastnoruční výtvor potěší a nakonec to vypadá moc hezky. Umakartovou koupelnu nám firma dělá měsíc, další měsíc opravuje závady. Ještěže bydlíme každý u svých rodičů a ne v prachu mezi kusy sádrokartonu. Dělníci nám zničili linoleum v obýváku a několik dlaždic v kuchyni a předsíni také nevydrželo. Příště už budeme firmu vybírat obezřetněji.
Před žlutou stěnou stojí ve sklenici od okurek pár borových větví. Dárky si dáváme na kusu koberce hozeného na zemi, ale jsme asi nejšťastnější, spolu ve svém vlastním bytě při oslavě prvních společných Vánoc.

V lednu jsme se nastěhovali úplně, sestavili spoustu skříní, skříněk, poliček. O rok později, opět na Vánoce, se k nám na čas nastěhovaly dvě vodní želvy. Už s námi zůstaly, a tak jsme vlastně rodina.

paviocko


Milá paviocko,
vy mě svými příspěvky nikdy nezklamete.

Reklama