Domácnost

S vámi já musím mluvit po schůzkách

Když mne paní učitelka na začátku třídní schůzky ve druhé třídě oslovila s tím, že by se mnou ráda pohovořila mezi čtyřma očima, polil mne studený pot. Rázem se na mne upřely zraky všech rodičů. Z některých jsem vycítila soucit, z jiných mírně škodolibou radost a současně ulehčení, že nejde o jejich dítě. Bylo to hned na začátku třídních schůzek, takže jsem v mukách proseděla ještě celou hodinu. Nebyla jsem schopná vnímat, o čem se mluví, a před očima mi běžely nejfantastičtější scénáře rozmluvy s učitelkou. Co zas proboha to moje hyperaktivní dítě vyvedlo?
 
Vybavila jsem si situaci o pár let dříve, kdy manžel musel vlastnoručně likvidovat spoušť, kterou náš starší syn, zřejmě s vidinou zanechání uměleckého pomníku v základní škole, spáchal při hodině výtvarné hodiny v páté třídě. Manžel na to doplatil finančním výdajem v podobě univerzálního ředidla a pracovním výkonem ve formě dvouhodinového drhnutí, neboť škole údajně vznikla újma v důsledku netradičně graficky zvýrazněné školní lavice. Umělecký dojem, který na lavici náš synek zanechal, se mu sice nepodařilo odstranit úplně, ale ty zbytky mu paní učitelka nakonec odpustila.
 
Pak jsem se chvíli utěšovala o něco veselejší vizí svého manžela v první třídě základní školy, který na hlasitý protest učitelky proti klouzání po kolenou a na následnou námitku, že maminka asi nebude špinavými koleny nadšená, s klidem reagoval slovy „Moje maminka ráda pere“. Což byla ostatně pravda. V tom okamžiku jsem na chvíli procitla, právě včas, abych si vyslechla stížnosti učitelky na stále se zhoršující chování ve třídě.

Pod tíhou přesvědčení, že na tom můj syn má lví podíl, jsem se v lavici sesunula ještě níž a podobna chameleónu jsem začala měnit barvu, abych splynula s lavicí. Prudce jsem zalitovala, že jsem si s sebou do kabelky nevzala příruční lahvičku becherovky. Ta by do mých zešedlých tváří jistojistě navrátila trochu zdravé barvy a mé zmučené mysli trochu toho sebevědomí.
 
Když konečně nastal konec třídní schůzky, rodiče toužící ujistit paní učitelku, že to jejich dítě není takový zlotřilec, jak si ona dozajista myslí, se začali houfovat u stolu. V očekávání nejhoršího jsem se zařadila na konec fronty, ale několik galantních tatínků mě s úsměvem pustilo před sebe, takže se má naděje na to, že nikdo neuslyší ty hrůzné zvěsti o mém dítku, zhroutila v hromádku písku. Možná měli oni tatínkové stejně děsivé představy, a proto mne pustili před sebe. Fronta zahrnující štěbetající rodičovstvo, ve frontě ještě bojovně naladěné, avšak čím blíže ke katedře, tím umírněnější a tváří v tvář učitelce zcela pokorné, ba dokonce zkroušené, se vůčihledně zkracovala a nevyhnutelné se stalo skutkem. Stanula jsem před učitelkou a levý koutek úst mi povážlivě cukal.
 
„Víte, že váš syn dostal jako jediný z celé třídy jedničku ze šplhu?“ pravila paní učitelka. Ano, o jedničce jsem věděla a nepřikládala jsem jí větší význam. Šplhat se synek naučil o prázdninách u babičky. „Zeptala jsem se vašeho syna, kde se naučil tak dobře šplhat,“ pokračovala učitelka, „řekl mi, že s babičkou chodí každý den do hospody, a tam se naučil šplhat“.
 
No, musela jsem paní učitelce vysvětlit, že babička s dědou se v létě cestou na nákup pokaždé stavovali v příjemné zahradní restauraci, která byla přestavěna z nefunkční mateřské školy a která disponovala dětským hřišťátkem hemžícím se dětmi a nádhernou pergolou zarostlou psím vínem, na jedno pivko. Synek, který do sebe svou Fantu vždycky hodil na dva zátahy, se za asistence dalších dětí během pár pokusů naučil na tyči od pergoly šplhat. Snad paní učitelka pochopila, že nejsme rodina alkoholiků. Tedy nevím, jestli jsem ji přesvědčila. Možná, že jo. Protože sociálka k nám domů nikdy nedorazila :-).
 
Kadla


Tak to je fajn, milá Kadlo, že učitelka nevykládala o tom, jaký je váš syn šplhoun, před celou třídou! To by mu na popularitě nepřidalo. :) Ve skutečnosti je to ale hezký příběh o tom, jak bezprostřední děti mohou napáchat nedozírné újmy na pověsti celé rodiny. A tohle je ještě jeden z lehčích případů. :)

Co o vás ve škole říká vaše dítě? Napište nám na adresu redakce@zena-in.cz!

   
02.05.2007 - Dům a byt - autor: Richard Klíčník

Komentáře:

  1. avatar
    [4] tomáš [*]

    Ach ano...ta vražedná věta "a po schůzce tu prosím zůstanou rodiče X Y Z " zazněla mým uším vícekrát, dušička se scvrkávala, a bohužel nikdy to nebylo pak kvůli pochvale...Jó, to všechno už vodnes´čas

    superkarma: 0 02.05.2007, 20:02:25
  2. avatar
    [3] rek11 [*]

    superkarma: 0 02.05.2007, 18:57:45

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme