Reklama

 

Každým dnem má Miluška víc a víc sevřený žaludek. Nemůže jíst, špatně spí, na hry a zábavu nemá ani pomyšlení… Proč? Protože den, kdy se bude rozdávat vysvědčení, se nezadržitelně blíží.

 

Slíbila rodičům, že tentokrát, tentokrát už opravdu žádné trojky na oné veledůležité listině nebudou.

(„Maminko, já se polepším! Na konci roku nebudu mít trojku, slibuju! Hlavně už neplakej!“) Ona věta, ono slovíčko „slibuji“ jí zní v uších jak pravěká kletba.

 

Slibovala, slibovala a skutek utek´.

Stala se z ní – jak by řekl její děda – slibotechna.

Ale snažila se! Opravdu moc se snažila a věřila, že se jí podaří pololetní vysvědčení napravit… Jenže… Když ona ta matika je tak těžká! A co teprve zeměpis?! Kdo si to všechno má zapamatovat?! Kdyby paní učitelka alespoň přimhouřila oko!

 

Ale Miluška moc dobře věděla, že i kdyby paní učitelka přimhouřila obě oči, nebylo by to nic platné. Jak z matiky, tak i ze zeměpisu jí vychází čistá trojka. A na opravu je už pozdě. Proběhla konference, známky jsou uzavřené….

 

Tyto myšlenky jí nedají spát. Ví, že nyní s tím už nic nenadělá, přesto se v noci budí s pláčem a s hrůzou z onoho osudného dne.

 

Ví, že se na ni tatínek bude zase zlobit. Ach ano, bude se zase moc zlobit… Bude křičet, bude jí nadávat, že je hlupačka, zakáže jí chodit ven, zamkne jí kolo do sklepa, nedovolí jí jít na koupaliště… Ale to vydrží. Horší to bude u maminky. Ta se nebude zlobit, kdepak. Maminka je hodná a nikdy se nezlobí, maminka vždy pláče a naříká.

 

A to je pro Milušku tisíckrát horší nežli pár facek.

Když vidí maminku plakat, když jí utírá slzy, chce se jí vždy umřít. Má výčitky, stydí se, nenávidí sama sebe za to, že způsobuje mamince trápení…

 

Než tohle, raději nepůjde domů.

Maminka neuvidí ty trojky a nebude plakat…

Rozhodla se. Nepůjde domů. Ušetří maminku bolesti a slz.

 


 

Zdá se vám tento příběh naivní? Ba dokonce neskutečný? Pak věřte, že tyto příběhy jsou právě v den D, tedy v den, kdy se rozdává vysvědčení, smutnou realitou.

Období, kdy se rozdává vysvědčení, je pro děti, které nedokázaly naplnit sen rodičů velice stresující. Z dlouhodobých statistik vyplývá, že každoročně stoupne procento vystrašených dětí, které volají na linku bezpečí, právě v období konce roku.

 

Dle pracovníků linky bezpečí je největší chybou rodičů to, že své děti zastrašují, vyhrožují jim, či je doslova vydírají pláčem (jako v případě Milušky).

 

Rodiče by si měli uvědomit, že zastrašování je skutečně špatný výběr cesty k tomu, jak donutit dítě k lepšímu prospěchu. Naopak, podle psychologů mohou mít tyto radikální prostředky na dítě velmi negativní vliv.

Podle odborníků by rodiče měli spíše zvolit cestu lepší komunikace s dítětem, vyslyšení jeho problémů a potřeb, či se v případě otázky špatného prospěchu dítěte obrátit - již v průběhu školního roku - přímo na školu, kam jejich ratolest dochází.

 

(Ostatně - rodič, který se pravidelně zajímá o prospěch svého dítěte, bude při pohledu na vysvědčení jen těžko překvapen...)

 

 

Pamatujte, že Linka bezpečí je pochopitelně i v tyto dny k dispozici jak dětem, tak i rodičům.

Děti mohou zdarma využít tato telefonní čísla, na kterých jim školení konzultanti rádi pomohou:

Linka bezpečí (non-stop). Tel: 800 155 555

Linka „Vzkaz domů“ (denně od 08:00 – 22:00 hod). Tel: 800 111 113

 

Pro rodiče, kteří budou potřebovat pomoci, je k dispozici Rodičovská linka. Tel: 283 852 222.

Tato linka funguje standardně každé pondělí od 13:00 – 16:00 hod. a každou středu od  16:00 – 19:00hod. Ovšem v tomto náročném období je provozní doba prodloužena a to 22. 6., 27. 6. a 29 .6. od 12:00 – 19:00 hod.

 

Mysleme na to, že i když naše dítě nebude géniem, budeme ho i tak milovat. Budeme ho milovat pro to, jaké je. Budeme ho milovat pro jeho úsměv, pro jeho pohlazení, pro jeho slůvka „Mám tě rád, mami.“

Budeme ho milovat, protože je naše….

A vězte, že šťastná tvář našeho andílka nám tisíckrát vynahradí pohled na kus papíru, kde se rýsují samé jedničky.