Vzpomínám si na různé typy šéfů nebo šéfových, ale mezi nimi vítězně stojí jedna paní, která už je dávno v důchodu a která mi byla velmi dobrou šéfovou dlouhých 10 let.

S paní vedoucí jsme byly jediné dvě ženy ve vedení provozovny, zbytek osazenstva tvořili dělníci a dělnice. Hned při nástupu do zaměstnání mě moje šéfová prováděla dílnami a do paměti se mi nesmazatelně zapsala, když při spatření chumáče koudele na zemi vesele zavolala: "Která jste JI tady ztratila?"

V duchu jsem se pohoršovala, jak jenom tohle může říct?  Pokerovou tvář jsem sice zachovala, ale trošku jsem se lekla, kam jsem to vlezla.

Se šéfovou jsme seděly proti sobě v malé kanceláři, ona už tehdy měla důchodový věk, ale byla velice bystrá, pohotová a veselá. Postavou jako kulička, ale líná - ani nápad!  Všecko mě rychle naučila a práce nám pěkně utíkala.

Já jsem typ, který nerad odkládá úkoly a je rád, když jde všecko svižně. Jednou jsem dělala uzávěrku, libovala jsem si, jak mi to krásně vychází, div jsem si neprozpěvovala a pak jsem začala nahlas uvažovat: "Tak, a teď si skočím do skládku a spočítám si tam role látek." Když tu vidím, jak si mě paní vedoucí zpytavě prohlíží a pak mi povídá: "Gábinko, víte, že jste s tou aktivitou docela protivná?!"

Samozřejmě to byla srandička, ale asi jsem to ten den opravdu přeháněla. 

Měly jsme hodně společného: obě jsme byly na sladké, takže jsem nejméně 1x týdně vyletěla přes ulici do cukrárny, přinesla balíček zákusků a obě jsme se nacpaly do bezvědomí (jak ohavné, že?). Mělo to svou výhodu: delší dobu jsme vydržely bez cukroví a měly dojem, že hubneme:).

Byla takový maminkovský typ - dokázala udělat pro celou provozovnu oslavu dne dětí, uspořadat pro ně program i s pohoštěním, uměla perfektně svou práci, předvést každému, co má dělat, a v papírech byla naprostá jednička.

Myslím, že ji měl každý rád, ona nikdy nikoho nešikanovala a křičet snad ani nedovedla.  Měla jen základní vzdělání, ale vlastní pílí se z dělnice vypracovala až na post vedoucí provozovny. Možná proto se nikdy na nikoho nevytahovala.

Tak na tuhle paní nezapomenu nikdy a ona to ví. Bydlí sice jinde, ale první pohled z dovolené putuje právě na její adresu. Každé tady bych přála zažít tak příjemné pracovní prostředí s milou osůbkou naproti své židle.

Gerda


Mít takovou šéfovou - to je pohoda. Pak se pro Vás může zaměstnání stát i skoro druhým domovem. Gerdo, a to společné mlsání - závidím :-).

Za odměnu posílám řasenku LYCRA EXTEND od Astor!

Posílejte nám i Vy své příběhy na téma nadřízených. Máte podobné zkušenosti jako Gerda, nebo je naopak Váš vztah s šéfem více než chladný?


redakce@zena-in.cz

Reklama