Bulvár

S režisérem Matějem Mináčem (nejen) o Nicholasu Wintonovi

Chcete se dozvědět něco bližšího o siru Nicholasu Wintonovi, anebo třeba vyslechnout historku o tom, jak se skinheadi rozplakali v kině? Pak je tento úterní rozhovor určen právě vám.

Minulý týden proběhla v pražském Klementinu akce, jejímž účelem byla podpora petice na nominaci sira Nicholase Wintona na Nobelovu cenu Míru. Připomenutí zde.
Beseda proběhla také za přítomnosti slovenského režiséra Matěje Mináče, se kterým jsem vám slíbila krátký rozhovor. Tady je.

minac...

Pane režisére, je mi ctí se s vámi setkat. S člověkem, který se osobně zná se sirem Nicholasem Wintonem. Moje první otázka je zcela prostá, jak došlo k vašemu seznámení?
Když dovolíte, vezmu to trochu ze široka. Počátek všeho, bych řekl, nastal ve chvíli, kdy jsem byl začátkem devadesátých let s manželkou v kině, v pražské Lucerně, na Schindlerově seznamu. (pozn. red.: Schindlerův seznam je film amerického režiséra Stevena Spielberga, pojednávající o Oskaru Schindlerovi, německém obchodníkovi, který zachránil více než tisíc polských Židů.)
K tomuto filmu se váže i taková zajímavá historka. Tehdy přišla do kina i menší parta skinheadů, hluční, opásaní řetězy, byli jsme s manželskou rádi, že od nich sedíme dostatečně daleko. Potom jsme se na ten film samozřejmě zadívali, úplně přestali vnímat realitu a zapomněli i na ty skinheady. Až úplně před koncem jsem si na ně vzpomněl. Myslel jsem, že třeba během představení odešli, protože přišli hlavně za účelem dělat randál, ale během filmu byl po celou dobu klid, bylo slyšet jen smrkání do kapesníků.
A vtom jsme je potkali u východu. A z očí jim tekly slzy.
To na mě udělalo obrovský dojem, v tu chvíli jsem si uvědomil, že ti mladí lidé už nikdy nebudou takoví, jací byli, než přišli na ten film. To je obrovská síla Spielberga, že dokázal uměleckou metodou změnit myšlení lidí.

Vy máte také vystudovaný hraný film, nebo dokumentární?
Já jsem vystudoval hrané filmy, a právě proto na mě ten Schindlerův seznam tak zapůsobil. Do té doby jsem bral filmy a vůbec umění pouze jako zábavu. Že základem je to, že musíte lidi hlavně pobavit. A tady jsem pochopil, že vy tou tvorbou můžete lidi nejen zabavit, ale také je změnit. Změnit jejich myšlení, uvažování. To byl pro mě fascinující objev.

l

A tehdy u vás vznikla myšlenka natočit film, pojednávající o Nicholasu Wintonovi?
Ještě ne. To se prostě nakumulovalo více věcí najednou a příběh o Nicholasu Wintonovi jsem objevil až o pár let později, kdy jsem točil film o mojí matce, pocházející z takové veselé židovské rodiny. Celé se to odehrávalo v období před druhou světovou válkou a ten film už měl název Všichni moji blízcí. Vznikl v česko-slovensko-polské kondukci, protože peněz bylo potřeba a slovenskému koproducentovi se nelíbilo, že to končí „jen“ Terezínem a Osvětimí, chtěl, abychom do děje  zakomponovali i nějaký příběh, který by to celé trochu odlehčil.
Půjčil jsem si tedy asi 50 knih z tohoto období a právě v jedné z nich jsem objevil jen takovou malou zmínku o Nicholasu Wintonovi. Bylo to asi pouhých devět větiček od Věry Gissingové (pozn. red.: jedna z přeživších „Wintonových dětí“), kde píše, že je zachránil nějaký devětadvacetiletý Angličan.

U nás se v té době o siru Wintonovi vlastně ještě vůbec nevědělo.
A kdyby jen u nás, ani v Anglii, nikde. Takový famózní příběh a nikdo o něj neprojevil zájem.
No a já jsem byl tedy rád, že jsme přišli na nějakou tu dějovou linku, Jirka Hubač tomu dal scenáristickou podobu a film se začal předělávat do současné podoby. Jenže paní, která to měla přeložit do angličtiny, mi najednou povídá:
„Ale tak to nebylo, ty děti měly na krku takové kartičky, když odjížděly z Wilsonova nádraží.“
„A odkud vy to můžete vědět?“
„No, já jsem jedno z těch dětí.“

Zůstal jsem ohromen: „Tak mi povězte, jak to tam probíhalo.“
A ona na to: „Mně bylo v té době teprve šest let, proč nejdete za Wintonem?“
Za Wintonem. To je, jako kdyby mi řekla, proč nejdete za Karlem IV.
„On ještě žije?“ zeptal jsem se.
„Samozřejmě!“ A dala mi na něj adresu a telefon.
Než jsem vytočil to číslo, byl jsem úplně zpocený, fascinující a velmi zvláštní pocit. Hořel jsem zvědavostí.
No a teď se konečně dostaneme i k tomu samotnému setkání. (smích)

Tak povídejte, také hořím zvědavostí.
Tak na úplně první setkání nikdy nezapomenu, protože jsem byl tehdy vzteky bez sebe a myslel jsem, že pana Wintona snad „zabiju“. (smích)

???
To bylo tak. Když jsem mu zavolal, a podotýkám, že v té době mu bylo už devadesát let, tak mi řekl: „Počkejte, podívám se do diáře, mám ho plný.“
Nicméně termín našel: nejbližší volný za šest týdnů, ve čtvrtek, mezi druhou a čtvrtou. 
Letěl jsem už den předem, abych tam byl přesně, vybaven otázkami a těšením se na setkání. Vše na vlastní náklady a opravdu to nebylo málo peněz.
Pan Winton mě uvítal mile, ale napřed jsem si musel prohlédnout jeho zahradu. Tak jsme procházeli asi půl hodiny po zahradě a já už jsem počítal v duchu minuty.
Potom říká: „Dostal jsem fantastické DVD operu Carmen!“ On miluje opery. Tak jsem se s ním musel podívat ještě na operu, kterou já zrovna nemusím. To už jsem počítal vteřiny, ne minuty.
A potom zase řekl: „Manželka pro vás připravila nějaké pohoštění, to nemůžete odmítnout,“ a to jsem opravdu nemohl.
Ani jsem nevěděl, co jím, protože čas běžel jako blázen, a on najednou: „Tak, jsou 4 hodiny, už mám jinou práci.“
Já jsem opravdu myslel, že ho zabiju. Jedinou otázku jsem mu nepoložil, tolik času a peněz mě to stálo. To bylo strašné. Tak jsem zase letěl domů, ale v letadle jsem si uvědomil, že on dělal všechno pro to, aby o tom nemusel mluvit. Nechtěl, nepovažoval to za důležité.

Tím jste mi potvrdil jeho pověstnou skromnost
Ano, on je velice skromný člověk. Jeho třeba vůbec nezajímá, když se o něm mluví v televizi, nebo když se všeobecně mluví o jeho činech, poněvadž působí ještě dodnes i v mnoha charitách. On u toho obvykle usíná, ale jakmile se objeví něco veselého, něco, kde může udělat nějakou neplechu, tak ožívá, to je hned na koni.
U něj více než u kohokoliv opravdu platí, že smích je kořením života, že smích prodlužuje život. Je to velice veselý člověk a miluje hlavně takový ten černý humor. Pořád vypráví veselé historky, a když jste v jeho blízkosti, neustále má potřebu vás bavit.

Síla lidskosti (2002)

Panu Nicholasu Wintonovi bude letos 104 let, lékem na dlouhověkost je tedy smích.
U něho ano. A také otužování. On má na zahradě takový starý bazén a v něm ledovou, ale opravdu úplně ledovou vodu, do které mě by nedostali ani za milion. A on v této vodě denně plave.
Jednou se ho taky jeden novinář ptal na dlouhověkost a on odpověděl: 
„Za prvé si musíš umět vybrat dobré rodiče, to je ten základ, to jsme udělal, a potom jsme se ptal svého doktora, co mám dělat, abych se stále udržoval. Doktor mně odpověděl: Ty rád děláš na zahrádce. Tak dělej tak po půl hodině a před koncem si přidej ještě 10 minut. Potom po patnácti letech jsem k němu přišel znovu: Tak to už si přidej jen 5 minut.“
Pan Winton také střídmě jí, neustále chodí pěšky a je v pohybu. Tvrdí, že organismus nesmíte nechat zakrnět, ani fyzicky, ani duševně. A také se mu ještě líbí ženy. (smích)

Jaké?
Modrooké, dlouhovlasé, štíhlé blondýny.

Hmm, tak v tomto není skromný. Ale víte co, my jsme skončili u toho prvního „neúspěšného“ setkání. Pak přece muselo proběhnout ještě další, jinak byste tu jeho životní cestu nezmapoval.
Ano, po tomto setkání u něj doma jsem ho takříkajíc podvodem vylákal do Prahy. S tím, že jsem jemu i jeho manželce zaplatil dovolenou v Praze, včetně ubytování v hotelu Šroubek, kde bydlel za války. Tady už se potom rozpovídal, tady už mi nemohl říct: Jsou 4 hodiny, mám jinou práci. (smích)

A vyplatilo se.
Vyplatilo se. Praha se mu velice líbí, a dokonce se sem ještě chystá. Tak snad to zdraví i věk dovolí. Zatím je ve skvělé formě.

Jak pan Winton reagoval na jeho zviditelnění. Poděkoval vám třeba?
Jak on má ten pověstný smysl pro humor, tak reaguje všelijak. Třeba před Vánocemi mi zavolal: „Maťo, ty jsi mě úplně zničil, musíš zaměstnat ještě dvě asistentky, protože teď, hlavně před Vánocemi, chodí tolik dopisů, kdo to má všechno otvírat a odpovídat? Uvědom si, že já jsem si do té doby žil v klidu na zahrádce, a teď toto.“ Ale on to nemyslí ve zlém, on vám vynadá, ale vlastně tím řekne: Děkuji

Dá se říct, že jste přátelé?
To je takové přátelství někdy na nože (smích). Ale ne, je s ním dobře. Před ním si nemusí člověk na nic hrát, nic předstírat. On je velmi oblíbený, mimochodem i mezi mladými lidmi, mezi které bez problému zapadne. Vždyť právě z iniciativy mladých lidí, zástupců pražského gymnázia Open Gate, vzešla iniciativa na jeho petici o podpoře udělení Nobelovy ceny.

Komu jinému, když ne jemu? Jaký máte vůbec názor na udílení Nobelovy ceny?
Víte co, v podstatě všechny ty ceny, to je jako loterie. Když si to vezmete, proč třeba takový Lev Nikolajevič Tolstoj nedostal Nobelovu cenu za literaturu? Často ten nejlepší ji třeba vůbec nedostal. Vždycky ty návrhy jsou ale alespoň dobré k tomu, že se dá na určitou věc, nebo na určitého člověka upozornit.
Koneckonců ve finále ani nejde o to, jestli pan Winton dostane Nobelovu cenu, i když bych si to samozřejmě přál, ale jde víceméně o nás, o lidi. Protože tím, že tu petici podepíšeme, tak to znamená, že o tom uvažujeme, že se přikláníme k tomu, co pan Winton udělal. Projevíme tím, že i my sami bychom ho chtěli případně něčím podobným následovat, takže ta petiční akce je vlastně o nás, o lidech.

minacrez

A kdy se dozvíme, jestli pan Winton Nobelovu cenu dostane?
Finální sčítání petičních podpisů proběhne v červnu. Lidé mohou svůj podpis připojit na stránkách www.nicholaswinton.eu nebo www.nkp.cz

podpis

Děkujeme za informaci. A na závěr ještě krátce k vám, pane režisére. Vy žijete v Praze, nebo v Bratislavě?
Tam i tam. Dnes už je to normální, takový je prostě svět. Můžete naštěstí bydlet, kde chcete, to už není jak za komunismu, že jsem seděl zavřený za hranicí (smích).

Narodil jste se na Slovensku, žijete střídavě v Čechách, pozorujete nějaké společenské a kulturní rozdíly mezi lidmi těchto dvou, kdysi jednoho, národa?
Obrovské rozdíly jsou v mentalitě. Slováci jsou takoví, jak bych to řekl, prostě Slovák řekne: „A to se mně nelíbí“ a dá vám „po hubě“, rovnou si to s vámi vyřídí, a potom už o ničem neví, a jste největší přátelé.
Kdežto tady v Čechách jsou k vám všichni strašně milí a potom vám namažou schody. Češi mají úplně jiný naturel, na druhou stranu se dokážou tak více kontrolovat, nejsou tak výbušní jako Slováci.
A vždyť to je to dobře. Každý národ nemůže být stejný.

A stejní nejsou ani všichni režiséři. Co chystá takový česko-slovenský režisér Matěj Mináč vbrzku nového?
(smích) To je otázka. Ještě za komunismu, roku 1989, jsme točili film o Federicu Fellinim, potom jsme ho zkoušeli dokončit v nacionálním Slovensku, které vzniklo po revoluci, potom také po vstupu ČR a SR do EU, a nikdy se to dokončení nepodařilo. A tak chystám takový dokument, který se bude jmenovat: Příběh filmu, který nikdy nevznikl.

Tak doufejme, že k jeho vzniku dojde.
Děkuji za rozhovor a pozdravujte pana Wintona.
Děkuji, rád vyřídím.

Pozn. red.: Text byl pozvolna přeložen z českého jazyka do slovenského

spolu

Foto: nkp a autor

Vizitka

  • Slovenský režisér, producent a scénárista Matěj Mináč se narodil 1. dubna 1961 v Bratislavě
  • Absolvoval vysokou školu hudebních umění oboru filmová režie v Bratislavě.
  • Získal diváckou cenu; VŠICHNI MOJI BLÍZCÍ (1998).
  • Dále ocenění International Emmy Award za nejlepší dokumentární film s názvem NICHOLAS WINTON - SÍLA LIDSKOSTI roku 2002.
  • Film byl představen i u nás v ČR, konkrétněji v Karlových Varech - jeden z jeho nejdůležitejších filmových festivalů.
  • Pracoval také pro divadlo aj. - Stopy/Trails; audiovizuální program oceněný Varnským festivalem. Natáčel pro cyklus GEN osobnosti jako jsou například Miroslav Holub, Jan Svoboda, Břetislav Pojar a další.
   
05.03.2013 - Rozhovory - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. avatar
    [16] dasena [*]

    asi chytrý člověk

    superkarma: 0 22.11.2013, 07:47:38
  2. avatar
    [15] carmi [*]

    Zajímavý rozhovor, před panem Wintonem se klanímSml22

    superkarma: 0 20.03.2013, 17:46:46
  3. [14] Trefa [*]

    Trefa:clanek se my moc libil.prala bych mu aby cenu dostal.

    superkarma: 0 05.03.2013, 16:09:57
  4. [13] ova9 [*]

    .....zaslouzil by si to.....

    superkarma: 0 05.03.2013, 15:48:38
  5. avatar
    [12] Jindriska8 [*]

    Před panem Wintonem se klaním.Děkuji za rozhovor.Sml16

    superkarma: 0 05.03.2013, 15:34:13
  6. avatar
    [11] čurda [*]

    Siru bych to přála, určitě by si to zasloužilSml59

    superkarma: 0 05.03.2013, 12:53:01
  7. avatar
    [10] tajnostii [*]

    Hezký rozhovorSml22

    superkarma: 0 05.03.2013, 12:41:12
  8. avatar
    [9] ToraToraTora [*]

    Paráda. Siru Nicholasi Wintonovi bych to přála. Ceny jako je Nobelova by měly být udíleny skutečně za zásluhy nikoliv z politické vypočítavosti

    superkarma: 0 05.03.2013, 11:12:04
  9. [8] telelot [*]

    nádherný rozhovor, mrazení po zádech a slzy v očích..Sml67

    superkarma: 0 05.03.2013, 10:12:55
  10. avatar
    [7] Kopretina3 [*]

    Moc hezký rozhovor. Film Všichni moji blízcí mám moc ráda, je to opravdu silný film, mám při něm husí kůži a vždy jej obrečím, ale skvělý zážitek. Náadherný příběh, uchvacujícíc atmosféra a skvělé herecké výkony. Když ho dávají, nikdy si ho nenechám ujít.

    superkarma: 0 05.03.2013, 09:19:40
  11. avatar
    [6] dasena [*]

    Pěkný článekSml16

    superkarma: 0 05.03.2013, 08:34:17
  12. avatar
    [5] Hanula [*]

    Žofie — #4 Sml16 i jáSml22

    superkarma: 0 05.03.2013, 08:16:51
  13. avatar
    [4] Žofie [*]

    Smekám před tímto pánem Sml22

    1. na komentář reaguje Hanula — #5
    superkarma: 0 05.03.2013, 08:13:03
  14. [3] Danulka K. [*]

    Zase jsem si pěkně početla, moc pěkný článek.

    superkarma: 0 05.03.2013, 08:08:21
  15. [2] lidicka [*]

    Pan Winston musí být moc skromný člověk, určitě si zaslouží Nobelovou cenuSml22

    superkarma: 0 05.03.2013, 07:43:35
  16. avatar
    [1] peetrax [*]

    Při čtení rozhovoru mi chvílemi lítal mráz po zádech. Skvěle! A díky za odhalení lidské stránky sira Wintona. Petici jsem samozřejmě podepsala. Sml16

    superkarma: 0 05.03.2013, 00:21:49

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme