Reklama

Tedy, nezdá se vám taky, milé žínky, že se s tou pubertou nějak moc nadělá? Nevím už, kde jsem to četla, ale bylo to asi tak: U nás se žádná puberta nevedla. A kdyby jo, táta by nám zmaloval zadek, že bychom si týden nesedli." :)  Tedy, ne že bych byla zastánce takové výchovy, není nad porozumění pro citlivou duši dospívajícího, ale všeho moc škodí, i té tolerance.

Už tady v diskuzi padla myšlenka, že když chce být puberťák dospělý - proč mu to nedopřát? Jsem pro to všemi desíti! Prošla jsem pubertou vlastní a byla svědkem puberty svých vlastních dětí. Já osobně bych si doma jako nedospělá vůbec nedovolila nějakou revoltu, táta byl pruďas a neriskovala bych zbytečně, na to jsem měla rozumu dost. Naštěstí byli oba rodiče zaměstnaní, tak jsem měla dostatek času pro své milované čtení, a kdo má nějakou práci - učení za práci považuji - na blbosti čas nezbývá. Neříkám, že jsem byla stoprocentně vzorná, ale že bych prchala z domu nebo lajdala školu, to ani náhodou.

Naše děti prošly pubertou celkem nepozorovaně, syn ji prožil na internátě a domů mi vozil bágly špinavého prádla, takže pro samé praní a vaření pro něj (normálně se mu servírovalo do největší mísy, co doma byla), mi jaksi ani nezbyl čas pozorovat jeho duševní pnutí. Oba - dcera i syn - byli přiměřeně svým silám přitahovaní k domácím povinnostem, naštěstí jsme měli drůbež a zahradu, tak nebylo potřeba práci pro ně vymýšlet. Díky (snad si moc nefandím) takové výchově jsem dosáhla toho, že dcera v 16 zvládla vaření pro čtyři osoby a samozřejmě i všechno, co se práce v domácnosti týče, a syn mi o prázdninách třeba napekl kynuté buchty. Umí vařit, prát, žehlit, oba jsou středoškoláci.

Takže: shrnuto a podtrženo - nepovažovat pubertu za něco natolik významného, aby to narušovalo chod celé rodiny. Naopak, jakmile nás děťátko začne dorůstat a přerůstat, je nutné ho pokládat za rovnocenného dospělého se vším všudy. Nejenom práva, ale především povinnosti. Hlavně na ně zbytečně neřvat, to vysiluje a k ničemu nevede. Určit odpovědnost a nebabrat se s nimi, stejně to musíme vydržet, tak co:)

Gerda


Panečku, to je slovo! Některé méně úspěšné matky teď možná tlučou hlavou o zeď. Faktem je, že zaručeně úspěšný model výchovy asi neexistuje, každý dospívající je individualita a to, co funguje u jednoho, u druhého může vést ke katastrofě. Co ale platí určitě, je vaše: Když chce být puberťák dospělý - proč mu to nedopřát?" Stanovit práva a povinnosti s tím, že následky si prostě nese sám, i když je pro nás sebevíc těžké dívat se, jak si nabije pusinku".

Pište dál, posilující vitaminy a probiotika čekají na autorku/autora nejlepšího příspěvku. 

(Soutěž: 2 - složité období)