Letos předalo léto podzimu žezlo téměř ze dne na den. Krásné horké slunečné dny jsou ty tam a na jejich místo nastoupily dny zahalené do chuchvalců ranní mlhy a těžkých dešťových kapek. A v takovém počasí se ani nelze divit, že nás přepadají chmury a úzkost, zkrátka deprese...

Jenže není deprese jako deprese. Tímto slovem se běžně označují stresové stavy a trudomyslnost. Bývá to však chybné označení. Ve většině případů se totiž jedná o špatnou náladu způsobenou počasím, nedostatkem slunečních paprsků, krácením dnů a přírodou, která se halí do šedých tónů. Taková „depka“ totiž vůbec neznamená, že jsme skutečně nemocní.

Úzkost není deprese
Zatímco krátkodobá úzkost je z lékařského hlediska složitá kombinace emocí, zahrnující strach a napětí, zlé předtuchy a obavy, často doprovázené fyzickými příznaky (bušení srdce, pocit nevolnosti, bolest na hrudi, zkrácené dýchání), skutečná deprese je mnohem závažnější.

Skutečná deprese má skličující charakter, člověk dlouhodobě upadá do trudnomyslných nálad. Trpí bezdůvodnými obavami a úzkostí, pesimistickými výhledy do budoucnosti, stavy méněcennosti a pocity viny. Je to dlouhodobé onemocnění a jeho léčba je pomalá.

Negativní pocity bývají intenzivní a pacienti o nich neustále přemýšlejí. Často pociťují beznaděj, úzkost a osamocenost. Takový člověk je neschopný činnosti a jeví se jako lenoch. Chřadne a přestává se radovat. Ztrácí o vše zájem. Má pocit, že je na obtíž. Nesoustředí se, je nerozhodný a zapomíná. Trpí sebevražednými sklony.

Pacient mívá problémy s usínáním, v noci se probouzí a brzy se budí. Cítí se nevyspalý a spánek mu nepřináší osvěžení. Dalšími příznaky deprese jsou snížení až ztráta zájmu o sexuální život, ztráta energie a únava, nechutenství (či naopak zvýšená chuť k jídlu) a zpomalení pohybů (nebo naopak pohybový neklid).

Depresivní pacienti také často trpí různými bolestmi (hlava, záda, tlak na hrudi), zažívacími obtížemi, závratěmi, mohou se u nich vyskytnout pocity dušnosti nebo bušení srdce. Deprese tak může napodobovat různá somatická onemocnění (žaludeční vředy, infarkt) a až důkladné lékařské vyšetření ukáže skutečnou příčinu pacientových obtíží.

Typy deprese
• endogenní – příčina je v poruše chemie mozku,
• reaktivní – reakce na nějakou stresovou událost,
• organická – při organickém poškození mozku (úraz, nádor), krvácení, endokrinní poruchy, poruchy jater či slinivky břišní (cukrovka),
• farmakologická – způsobená některými léky či přípravky (hormonální antikoncepce)

Rozeznáváme deprese lehké, středně těžké a těžké. Při lehké depresi je patrný pokles nálady, ale nemocný je většinou dosud schopen se s určitým přemáháním účastnit běžných denních aktivit. Při středně těžké depresi má pacient větší potíže s vykonáváním obvyklých denních činností. Pro těžkou formu deprese je typická beznaděj, hluboce pokleslá sebedůvěra a sebevražedné myšlenky. Při nejtěžším stupni deprese převládají v myšlení pacienta nevyvratitelná přesvědčení o vlastní vině a následném zaslouženém trestu či dokonce o nutnosti skoncovat s vlastním životem. Tuto formu doprovází i odmítání jídla, naprostý nezájmem o okolí a pohybová strnulost.

Léčba
Optimální léčba deprese se v současné době skládá z kombinace farmakoterapie a psychoterapie. Patří jednoznačně do rukou odborníkům, lehčí stavy může léčit praktický lékař, jistější je však péče psychiatra či psychologa. Těžší formu je třeba léčit antidepresivy a antipsychotiky. Při léčbě lehčí deprese a rehabilitaci je vhodná psychoterapie.

Příčina vzniku deprese
Mezi faktory, které zvyšují pravděpodobnost vzniku deprese, patří genetická výbava jedince (u osob, jejichž pokrevní příbuzní trpí depresemi, je větší riziko onemocnění), dlouhodobý stres, akutní stresující události (úmrtí blízkého člověka, rozvod, propuštění z práce, odchod do důchodu), typ osobnosti (úzkostní lidé). Na vzniku deprese se může podílet i výchova v rodině (zejména nepřiměřená náročnost a kritičnost rodičů), týrání nebo pohlavní zneužívání v dětství.

Deprese může být ale vyvolána i některými chorobami, např. poškozením či onemocněním mozku (nádor, roztroušená skleróza, demence), některými léky (proti vysokému krevnímu tlaku, perorální antikoncepce, steroidní hormony) či drogami.

Trpíte často úzkostí? Nebo naopak ráda vyhledáváte stresové situace? Léčila jste se někdy kvůli úzkostným stavům na psychiatrii? Berete prášky na spaní? Už jste někdy užívala antidepresiva? Anebo na deprese nevěříte?

Reklama