Hezký den přeji.

Dnešní téma mě donutilo se zamyslet sama nad sebou. Proč?

Když jsme byla ve věku 16 let, nemohla jsem se dočkat, až mi bude 18 let a budu DOSPĚLÁ. Budu si dělat, co chci, rodiče mi nebudou diktovat, co smím a co nesmím. Myslím si, že tato představa platí u mladých lidí dodnes.

Ovšem již jsem si neuměla představit, že to tak jednoduché nebude. Život přináší radosti, ale ve větší míře starosti, se kterými se musíme potýkat a čelit jim, a v těchto případech jsem si uvědomila, že jsem dospělá.

Na druhou stranu občas mám dojem, že jsem dítětem dodnes. Když vezmu v úvahu, že jsem ve svém pozdním věku propadla počítači, že mám radost s každé nové informace o PC, co a jak se má udělat, stáhnout, kde co hledat, radostí vykřikuji na celý byt a manžel neustále říká: Jsi jako dítě.

Jsem a jsem tomu ráda, jinak by ze mne byla asi zahořklá bába, která se nudí, je protivná sama sobě. A na to díky PC nemám čas. Bohužel, ale zjistila jsem, že i s kamarádkami vždy stočím hovor na počítač.

Dopadlo to tak, že i kamarádky mi říkají: holka Ty jsi jako dítě a já se usmívám a mám radost, že nemusím chodit do nudné kavárny na kávu, jak jsme si kdysi plánovali. Naopak se mi podařilo jednu z mých vrstevnic přesvědčit, že je to super věc PC a dostane ho letos pod stromeček od manžela.

Musela jsem jí slíbit, že ji pomohu a ráda, věřím, že ji zlanařím na ženu-in a budeme spolu dětmi.

Zdraví Věrulinka


Tomu se myslím odborně říká regrese... :) Ale jinak máme pochopitelně radost, že budeme mít novou čtenářku. Ví onen štědrý manžel, že už paní nebude vídat tak často?
A co vy a vaše dětinství a dospívání? Napište mi na adresu redakce@zena-in.cz.

Reklama