Milé dámy a milá redakce.
Jsem celkem bezradná, jak se chovat ke své dceři. Veškeré naše debaty jsou stejně "plodné" jako tento rozhovor.
Já to ještě nějak zvládám, ale manža už je alergickej, sotva ji zahlédne.
Tak asi takhle to u nás vypadá:
.         Matka: Co novýho ve škole?
.         Dcera: Nic, normálně, pohoda...
.         M: Dozvěděla ses něco zajímavýho?
.         D: Co?
.         M: Jestli ses dozvěděla něco zajímavýho?
.         D: Jak to myslíš?
.         M: Tak jak to říkám!
.         D: Hmm... Zajímavýho ani nic, normálně... Jako vždycky. Nevim, co chceš furt slyšet...
.         M: A co známky?
.         D: Snad... (deset vteřin přemýšlí) snad žádný nebyly.
.         M: Ty to nevíš?
.         D: Co jestli nevim?
.         M: Jestlis dostala ňákou známku!
.         D: Nedostala... (předstírá, že o tom hloubavě přemýšlí) ...no, asi ňákou dvojku.
.         M: Co tě čeká zejtra?
.         D: Jak, co mě čeká?
.         M: No - budete psát písemku? Bude se z něčeho zkoušet?
.         D: Jak to mám vědět? Voni nám to dopředu neprozrazujou...
.         M: A co se budeš na zejtra učit?
.         D: Já teď nevim...
.         M: Ty ani nevíš, co máte za předměty?
.         D: Vim, mám to v rozvrhu...
.         M: Ty si to nepamatuješ?
.         D: Ne. Nemůžu si všechno pamatovat, nemám tak velkou hlavu...
.         M: A co v tý hlavě máš?
.         D: Asi nic... podle tebe. To sou otázky...
.         M: A na co myslíš?
.         D: Jak na co?
.         M: No o čem přemejšlíš?
.         D: Vo tom, co mě baví, třeba...
.         M: A co tě teď nejvíc baví?
.         D: To je různý...
.         M: Jak různý?! Mluv konkrétně!
.         D: Hmmm, strategie a tak, tomu bys stejně nerozuměla.
.         M: Máš na mysli počítačový hry?
.         D: Jóóó...
.         M: A co hraješ? Vysvětli mi to!
.         D: Různý věcičky, takový vychytávky, to bys ale stejně
nepochopila, když nejseš v tom...
.         M: Ale pochopila, jen vysvětluj...
.         D: To je fakt těžký...
.         M: Co je na tom těžkýho?
.         D: No vysvětlovat ti to...
.         M: A co tě baví kromě her, momentálně...
.         D: To je různý...
.         M: Například?
.         D: Já fakt nevim...
.         M: Kdy to budeš vědět?
.         D: Až si vzpomenu...
.         M: Jak ti to vzpomínání bude dlouho trvat?
.         D: Já fakt nevim... Mám hlad, dala bych si něco k večeři...
.         M: A co by sis dala?
.         D: No, něco...
.         M: A co?
.         D: (Mlčí, přemýšlí, a trvá jí to tak dlouho, až zapomene, že má
hlad.)
.         Už se na nic neptám. Konec rozhovoru.
          (Dcera je ročník 1992).

Kubalova


Milá paní Kubalová,
to není možné, promiňte, ale vy snad posloucháte u nás za dveřmi.
Přesně stejné "rozhovory" totiž vedeme doma.
Jen s tím rozdílem, že my to máme v dvojím balení.

Reklama